Za krásami jihozápadní Anglie - Minehead

Půvabné přístavní městečko na břehu Bristolského zálivu se stalo mojí láskou na první pohled. Tady jsem se „zasekla“ a odmítla jet dál. Tady jsem se rozhodla strávit zbytek dovolené.

Minehead leží na úpatí North Hill, odkud je nádherný výhled do daleka a tvoří jakousi vstupní bránu do přírodní rezervace Exmoor. Právě zde začíná National Trail - národní stezka South West Coast Path dlouhá 630 mil ( něco málo přes 1000 km), která vede stále kolem pobřeží z Minehead do Pool.

Zde je také výchozí bod pro poutníky, kteří se odtud vydávají na pouť do Santiaga de Compostela.

Jako všude v tomhle kraji, také v Minehead a okolí bylo nalezeno množství důkazů  prehistorického osídlení z doby bronzové a železné.

Již od roku 1380 zde byl malý přístav, který se během staletí rozrůstal a nabýval na důležitosti.

V 17. století sem připlouvaly lodě se surovinami a zbožím z Francie, Irska a Jižního Walesu a odvážely si především vlnu a látky.

V té době mořeplavce strašil Whistling ghost (hvízdající duch). Údajně to byl duch staré matky Leakeyové, která zemřela v roce 1634.

Vždy, když do přístavu připlouvala loď jejího syna, duch hvízdáním přivolal bouři.

Postupem doby strach z ducha nabýval na takové intenzitě, že to řešilo dokonce církevní konzilium v Londýně. Duch byl v přístavu nežádoucí a tak bylo rozhodnuto, že se vlastně našlo jen málo svědků, kteří se s ním skutečně setkali. Jeho popularita pak postupně upadala až se na něj zcela zapomnělo.

V 18. a 19.  století byl Minehead živým přístavem, ve kterém vzkvétal čilý obchodní ruch. V té době zde kotvilo na 40 obchodních a rybářských lodí.

Později se však lodní doprava a obchod přesunuly do větších přístavů a Minehead ztrácel na důležitosti.

Už od dob viktoriánských však bylo městečko vyhledávanou rekreační destinací, kam se sjížděla smetánka z Londýna a jiných měst. Dodnes jsou známé letní tábory Butlins, pojmenované po svém zakladateli.

Sir Billy Butlin zakládal letní tábory po celém anglickém venkově už od třicátých let minulého století. Tábor, který v Minehead založil po druhé světové válce skvěle prosperuje dodnes.

Ubytovali jsme se v příjemném hotýlku, užívali si procházky kolem moře, nebo starobylými uličkami města, kde jsme obdivovali krásné zahrádky plné květin a domečky se slaměnými střechami.

Když jsme si jeden z nich fotili, vyšla majitelka. Elegantní, vysoká bělovlasá paní v širokých bílých kalhotách a bílé haleně.

Mysleli jsme si, že jí vadí, že si její dům fotíme a rychle jsme se omlouvali. Ale jaké bylo naše překvapení, když se nás paní zeptala, jestli bychom se nechtěli podívat i dovnitř.

Provedla nás domkem, který měla stylově, ne však starobyle zařízený. Prostory domu byly původní, stěny bíle vymalované. Nábytek byl velice jednoduchý, světlý a všude ležely bílé ovčí kožešiny.

Ukázala nám místnost, kde ještě v 17. století býval otevřený otvor ve stropě, kudy odcházel kouř z ohniště. Úžasný zážitek.

Z Minehead vede starobylá železnice West Somerset Railway do Dunsteru, odkud jsme si udělali úžasnou pěší tůru Exmoorem.

Ale o tom zase příště.