Cestování po Německu - IV. část - Sindelfingen

Sindelfingen si dnes každý spojí nejspíše s automobilkou Mercedes-Benz. Mne zaujalo pro mne nové, barevné pojetí hrázděných domů.

Do Sindelfingenu jsme si udělali jen krátký výlet na jedno odpoledne. Je to malé město nedaleko Stuttgartu známé nejspíš pobočkou automobilky Mercedes-Benz. V minulosti zde bývaly tkalcovny  a textilní průmysl, který byl ale postupně vytlačen levným textilem z východu.

Dnes město žije automobilkou, která z kdysi provinčního švábského městečka postupně vytváří moderní průmyslovou destinaci. Už jsem tudy jednou projížděla, ale tehdy mne nic zvlášť nezaujalo.

Tentokrát jsme se vydali z nádraží rovnou do centra. Otevřelo se před námi pěkné náměstí s originální kašnou nazývanou Freundschaftsbrunnen-Kašna přátelství.

Okolo kašny se sochou Pegasa, obklopenou menšími soškami je šest fontán, z nichž každá symbolizuje jedno z partnerských měst Sindelfingenu. Celek působí velmi zajímavě.

Po zastávce v útulné cukrárně vyhlášené svou vynikající zmrzlinou jsme pokračovali do historické části města. Došli jsme ke kostelu sv. Martina se zajímavými hodinami na věži, ale dovnitř jsme se bohužel nedostali, protože prostranství před kostelem zabírala letní divadelní scéna.

Jen o pár kroků dál však na nás skutečně dýchla historie. Najednou jsme měli všude kolem sebe nádherné uličky plné hrázděných domů. Nevěděla jsem, který si dřív vyfotit. Každý z nich má i svou historii.

Tak například v domě poblíž radnice probíhaly ve středověku čarodějnické procesy. Ženy byly usvědčovány z čarodějnictví originálním a krutým způsobem - vyhazovali je z okna. Která pád přežila, byla usvědčena ze spolčení s ďáblem a oběšena, která nepřežila, byla nevinná.

Zajímavá je stará radnice, ve které je dnes městské muzeum. Je to největší dům na malém náměstíčku, s věžičkou a s hodinami ve štítě, který již zdaleka upoutává pozornost svou barevností. Plochy mezi žlutým hrázděním jsou obložené textilem v různých odstínech modré barvy. Nabízí se úvaha, zda to může mít souvislost s někdejší textilní minulostí města.

Na nádraží jsme se vraceli přes náměstí plné restaurací a hospůdek se zahrádkami, které lákaly k příjemnému posezení se sklenicí oroseného piva.

Sindelfingen mne překvapil a potěšil. Ráda se tam zase někdy podívám a rozhodně ho doporučuji k návštěvě všem, kteří milují stará hrázděná městečka tak jako já.