Bamberg mi učaroval. Je to krásné starobylé město, které se může chlubit hned několika evropskými nebo dokonce světovými raritami, pro které je právem na seznamu světového dědictví UNESCO .
Z Prahy jsme vyjeli brzy ráno pohodlným autobusem malé mimopražské cestovní kanceláře, jejíž majitelka nám slibovala, že po nezbytném organizačním a informačním úvodu budeme moci dospat ukrácenou noc.
Spaní nám však s omluvou překazila průvodkyně, která nás už pár kilometrů za Prahou upozornila na Via Carolina-Královskou cestu. Dálnice totiž přibližně kopíruje starou obchodní trasu z Prahy do Norimberku, kterou zhusta využíval už Karel IV., který byl jakýmsi prostředníkem mezi Čechami a Svatou říší římskou a často tudy jezdíval na koni na všelijaká jednání do Norimberku. Různými diplomatickými a sňatkovými cestami získal Horní Falc a tím zajistil volnou obchodní trasu beze cla.
Průvodkyně byla skvělá, ve svém vyprávění zabíhala hluboko do historie a nikomu nevadilo, že nás nenechala spát. Cesta nám s ní krásně ubíhala a přesto, že jsme z Prahy vyjeli za deště a mlhy, která se držela skoro celou cestu, před Bamberkem se začaly mraky protrhávat a když jsme přijeli na místo, vítala nás modrá obloha a krásný slunečný den.
Průvodkyně věděla snad o každém koutu města něco zajímavého, a tak jsme se stále drželi v houfu kolem ní, abychom o nic nepřišli.
Bamberg se rozkládá na březích a ostrůvcích mezi rameny řeky Regnitz a říčním kanálem řeky Mohan. Kdysi býval považován za střed světa a dokonce zde stával dnes již neexistující sloup, který bod středu označoval.
V roce 1430 se pokusili Bamberg dobýt Husité vedeni Prokopem Holým, město se však ubránilo. Kupodivu bez úhony přežilo i druhou světovou válku, takže všechny jeho památky i celé historické centrum, mimochodem největší neporušené historické centrum v Evropě, je původní.
Na kopci, kde stával hrad Babenberků si postavil své sídlo císař Jindřich II, který v r. 1004 položil základní kámen ke stavbě románského kostela Císařského dómu a později tam založil biskupství. V Dómu je pochován i se svou manželkou Kunhutou. Oba byli později svatořečení. Jsou pravděpodobně jediným svatořečeným panovnickým párem na světě.
Jsou zde také hrobky několika biskupů a dokonce papeže Klementa II. Dóm je zajímavý také sochou jezdce sedícího na koni, o kterém se však přesně neví, koho zpodobňuje.
Na místě někdejšího Babenberského hradu se rozprostírá Alte Hofhaltung - Starý dvůr, podle kterého si údajně můžeme představit, jak asi vypadal původně náš Vyšehrad.
Na druhé straně náměstí Domplatz stojí barokní budova Nová rezidence, která bývala sídlem bamberských vladařů a dnes slouží milovníkům umění - je zde galerie starých mistrů.
Raritou Bamberka je Altes Rathaus- Stará radnice s nádhernou freskovou výzdobou, která je postavená na mostě uprostřed řeky.
Pověst praví, že když biskup odmítl uvolnit městu pozemek na stavbu radnice, měšťané si vytvořili uprostřed řeky umělý ostrůvek, na kterém si radnici postavili. Na mostě, který k ní vede stojí socha svaté Kunhuty, manželky císaře Jindřicha II.
Kouzelná je stará část města zvaná Malé Benátky, kde domky, které kdysi obývali rybáři a řemeslníci lemují břehy řeky Regnitz.
Odtud vedou úzké uličky hrázděných domů do centra města, kde se právě konají vánoční trhy.
Nejsou ničím mimořádné, ale svařák-Glühwein mají skvělý. Nakonec jsme vymrzlí rádi zakotvili ve stylové hospůdce na skvělý pozdní oběd a výborné pivo pocházející z jednoho z několika místních pivovarů.
Pak už následovala jen procházka úzkými starobylými uličkami, ještě nějaký Glühwein podávaný v zálohovaných hrníčcích, které si někteří nechali na památku a cesta k autobusu zpět do Prahy.
Obloha se zatáhla, stmívalo se a my všichni unaveni a plni dojmů jsme ve vytopeném autobuse konečně usínali.
Bamberk rozhodně mohu doporučit k návštěvě všem milovníkům kouzelných starobylých měst, kde v každé ulici,v každém zákoutí, u každého domu přímo cítíte, jak tudy kráčela historie.
