Březnice

Kouzelné městečko Březnice nedaleko Příbrami se výrazně zapsalo do naší historie především krásou a romantickou historií zdejšího zámku.

O Březnici máme první písemnou zmínku z roku 1224, kdy tudy vedla kupecká Zlatá stezka, spojující české území s Bavorskem. Ve 14. století byla Březnice známá hlavně těžbou stříbra.

Již koncem 12. století zde stála gotická tvrz, ze které kraji vládl starý český rod Buziců.

Začátkem 15. století patřila tvrz Václavu IV. , ale později ji odkoupil šlechtický rod Zmrzlíků ze Svojšína a v polovině 16. století se zde usadil rod Lokšanů z Lokšan.

Jiří z Lokšan, který byl důležitou osobou na dvoře Ludvíka Jagelonského i Ferdinanda I., nechal hrad přestavět na renezanční zámek.

Po jeho smrti zámek zdědila jeho žena Kateřina z Lokšan.

Březnici rád navštěvoval arcivévoda Ferdinand II.Tyrolský, který byl v té době místodržícím v Čechách. Často zde pobývala také krásná neteř zámecké paní, kupecká dcera Filipína Welserová, ke které Ferdinand zahořel láskou, která neznala překážek.

Všechny nabídky k sňatku odmítal a Filipínu si právě na zámku Březnice tajně vzal. Sňatek to byl stavovsky natolik nerovný, že když jej po dlouhé době přiznal svému otci, ten ho akceptoval až po mnoha letech a teprve poté ho postupně uznaly i významné šlechtické rody a nakonec i papež.

Musel se však vyrovnat s podmínkou, že jejich děti nikdy nebudou dědici habsburského trůnu, s výjimkou, že by Habsburkové vymřeli po meči.

Zpočátku žili několik let na Křivoklátě, kde se také narodili jejich synové. Protože bylo manželství tajné, každé dítě bylo hned po porodu zabaleno a položeno za vrata tak, aby je brzy našli sloužící a přinesli zámecké paní, aby se „ujala nalezence“.

Když se stal Ferdinand místodržícím v Tyrolsku, přestavěl v Innsbruku pro svou Filipínu zámek Ambras, kde prožili velmi šťastné manželství. Filipína se stala v celém kraji známou bylinkářkou a léčitelkou a byla milovanou paní svých poddaných.

Během třicetileté války bylo březnické panství protestantským Lokšanům zkonfiskováno a jeho novým pánem se stal Přibík Jeníšek z Újezda, který se neslavně zapsal do dějin jako královský prokurátor, který obžaloval 27 českých pánů, kteří pak byli popraveni na Staroměstském náměstí.

V 18. století přešlo panství do majetku Krakowských z Kolowrat a posléze je získal uherský rod Palffyů z Erdodu, který si je podržel až do roku 1945, kdy mu byl na základě Benešových dekretů veškerý majetek znárodněn.

Prohlídka zámku je sama o sobě zážitek, ale absolutním unikátem je stará Lokšanská knihovna.

Pochází z roku 1557 a je nejstarší zámeckou knihovnou v Čechách.

Do dnešní doby se zachovaly nádherné původní trámové stropy a výmalby na stěnách i skříně s knihami. 

Za zmínku stojí i barokní zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie.

Po prohlídce zámku se návštěvníkům nabízí krásná procházka zámeckým parkem s rybníky.

Od 14. století vedla z Březnice poutní cesta na Svatou Horu. Byla lemována kapličkami, z nichž se pouze několik zachovalo do dnešní doby.

První z nich stojí u kamenného mostu z r. 1899, před vchodem do areálu zámku.

Dominantou březnického náměstí je raně barokní kostel Sv. Ignáce z Loyoly a Sv. Františka Xaverského, který nechal v létech 1642-1650 spolu s přilehlou jezuitskou kolejí postavit Přibík Jeníšek.

.

Úzkou uličkou z náměstí se dostaneme do bývalého židovského ghetta, které bylo v roce 1726 založeno Ferdinandem z Lokšan na místě bývalého lokšanského dvora.

Dnes je zde krásně zrekonstruovaná synagoga. Původní budova v roce 1821 téměř do základů vyhořela, ale byla za přispění hraběte Kolowrata obnovena, což připomíná kolowratský erb.

Náměstíčko se synagogou lemuje několik domů, které na svou rekonstrukci teprve čekají.

Starý židovský hřbitov je za městem.

A ještě bych vás ráda pozvala na malou prohlídku zámku Březnice.