Pan Hlavatý ve svém článku Sociální výdaje snižují tempo zadlužování ukázal tabulku, dle které usoudil, že vskutku sociální výdaje snižují tempo zadlužování. Teď si řekněme, proč tomu tak není.
Srovnávání veřejných výdajů jednotlivých států je velice ošemetná věc a málokdo to skutečně umí. Nezáleží totiž na aktuální výši veřejných výdajů, ale na jejich výši vzhledem k úrovní ekonomiky. A ne, to není srovnání s HDP. Minimálně s HDP dnes.
Krásně se to dá vysvětlit na srovnání veřejných výdajů České republiky a Německa. V Česku byl podíl veřejných výdajů v roce 1997 na HDP o něco nižší, než ve vyspělých západoevropských zemích, jako je třeba Německo. Tedy je jasné, že v roce 1997 dávalo Česko méně peněz na důchody, zdravotnictví, školství etc., než právě Německo roku 1997. Ale.
Německo v roce 1997 bylo na úplně jiné úrovní, než Česko v roce 1997. Abychom mohli veřejné výdaje Česka a Německa relevantně srovnávat, musíme vzít německé hospodářství z doby, kdy byla hospodářská úroveň Německa na zhruba stejné úrovni, jako byla úroveň Česka v roce 1997. A to bylo Německo z roku 1960.
Jinak řečeno, Německo 1960 = (+-) Česko 1997. A podíl veřejných výdajů na HDP byl v Česku '97 o mnoho vyšší, než podíl veřejných výdajů v Německu '60. Pokud bychom chtěli dosáhnout stejného růstu ekonomiky, jako Německo v 60. a 70. letech, museli bychom v roce 1997 podíl veřejných výdajů snížit na úroveň Německa 1960.
Přinejmenším, pokud bychom chtěli srovnávat jednotlivé výdaje v ČR v roce 1997, bylo by naprosto scestné to porovnávat i s Německem 1997, protože to bylo (a stále je) hospodářsky zcela jinde. Pokud bychom chtěli výdaje srovnávat skutečně seriózně, museli bychom výdaje České republiky v roce 1997 srovnávat s Německem (SRN) v roce 1960.
Proto tabulka, kterou pan Hlavatý ve článku vykouzlil, je naprosto scestná a zcela nevypovídající. Je prakticky k ničemu a nic se z ní nedovídáme.
Dovolím si také reagovat na jeden příspěvek v diskusi, kde jistý člověk pod přezdívkou „Městečko strašení“ píše, že skandinávské země jsou na tom tak dobře, jak na tom jsou díky velké míře přerozdělování a vysokým daním.
Ukážu vám však pár údajů, kterými se však obhájci skandinávského modelu moc nechlubí.
V letech 1870 až 1920 rostla švédská ekonomika nejrychleji na světě - pokud vyjmeme Japonsko. Až do roku 1932 mělo totiž Švédsko liberální model tržní ekonomiky.
V roce 1950 se přes veřejné rozpočty rozdělovalo jen 21 % HDP a hospodářství stále rychle rostlo. Tehdy bylo Švédsko nejbohatší zemí na světě, to je pravda a nikdo jim to nebere.
V roce 1960 mělo Švédsko podobnou míru daňové zátěže jako USA, něco kolem 30 % z HDP. V té době bylo Švédsko na čtvrtém místě v HDP na obyvatelé.
Pak však švédské vlády začaly zvyšovat daně a s tím i míru přerozdělování, kdy mezní míra zdanění dosáhla až na 80 %.
K čemu to vedlo?
V roce 1980 Švédsko v podílu HDP na obyvatelstvo kleslo ze 4. místo na 8. místo, v roce 1998 až na 18. místo. Bylo předstiženo třeba Irskem, které v minulosti patřilo mezi nejchudší země Evropy. Irsko však na rozdíl od Švédska vždy udržovalo stále udržuje nízkou míru zdanění.
V období od roku 1960 do roku 1999 vzrostl švédský HDP jen o 165 %, zatímco HDP zemí OECD se v průměru zvýšil o 311 %. Švédsko se tak dostalo pod průměr zvyšování HDP. A pomalu, ale jistě, zaostává.
