Skončeme s nepřípustnou diskriminací!

Spousta lidí je schopna si před vás stoupit a tvrdě hájit názor, že diskriminace od státu je nepřípustná, stát by měl diskriminaci potírat všemi možnými prostředky v celé společnosti a tudíž je třeba i masivní přerozdělování třeba i pomocí progresivního zdanění, aby chudí nebyli diskriminovaní v přístupu ke vzdělání či dalšímu. Otázka zní: jak může někdo hájit tolik protikladů najednou?

Diskriminace, to je rozlišování, nic víc v tom vlastně není. Rasová diskriminace rozlišuje dle barvy kůže, věková diskriminace dle věku a tak dále.

Jistě souhlasím s tím, že stát a jeho orgány nemají právo diskriminovat. Stát je vůči komukoliv z nás v postavení ekvivalentní zloději, který nám bere peníze, aniž bychom to v podstatě dovolili.

Takže si to vezměme postupně:

Stát by měl diskriminaci potírat v celé společnosti

Jste rasista. Nemám vás rád a nesouhlasím s vámi, ale budiž, máme svůj názor a své vidění světa. Nechcete zaměstnat třeba černocha – a hle, hned máte problém. Stát totiž rasovou diskriminaci potírá. Potírá tím názor.

Stát se tak dopouští názorové diskriminace, nebo snad ne? Je názorová diskriminace ze strany státu přípustná? Pokud ano, jak poznáme „dobrou“ a „špatnou“ diskriminaci? Pokud může diskriminovat stát – proč nemůže soukromník, rasista?

Je třeba masivní přerozdělování i pomocí progresivního zdanění

Zastánci progresivního zdanění si velmi snadno dokážou představit, jak moc jsou daně odporné – zkuste dát chudým takovou daňovou sazbu, jakou zastánci progresivních daní chtějí přiřadit nejbohatším, a uvidíte, jak se z etatistů stanou rázem zastánci laissez-faire.

Avšak hle – nedopouští se pak příjmové diskriminace? Který příjem je dobrý a který je špatný? A proč? Je přípustné diskriminovat vyšší příjmové skupiny? Proč? Řeči o „společenské odpovědnosti“ či „solidaritě“ jsou v systému státního přerozdělování jen zástěrkou. Jde o pouhou příjmovou diskriminaci, ať už to zakrýváme čímkoliv.

A diskriminace přeci není přípustná, nebo snad jo?

Aby chudí nebyli diskriminovaní v přístupu ke vzdělání či dalšímu

Pokud stát nutí jednu skupinu obyvatel, aby platila služby druhé skupině obyvatel, je to krásná rozbuška pro „sociální konflikt“, či jak jinak to moderně nazvat, ačkoliv se zastánci přerozdělování snaží tvrdit opak. Nebyli byste nasraní, pokud byste museli sousedovi třeba platit benzín, a ten vám ještě nadával, jak mu platíte málo, a že s tím nedojede ani do McDrivu?

Ve chvíli, kdy však stát má poskytovat „vzdělání všem,“ protože tím „zajistí vzdělání i chudým,“ tak již explicitně v daném tvrzení diskriminaci předpokládáme. Předpokládáme státní rozlišování na chudé a bohaté, plátce a příjemce.

Myšlenka diskriminace je tak již předem zahrnuta v celé konstrukci přerozdělování. Vždy totiž budou příjemci a plátci, vždy bude diskriminace.

Diskriminace je OK?

A je snad diskriminace správná? Pokud řekneme, že ano, proč je správná „od státu“ a jakým právem ji stát koná a proč je od soukromníků diskriminace špatná? Čím získal stát to výhradní právo, které my nemáme?

Pokud řekneme, že je přípustná v případě, že jde o „společenské blaho,“ pak se ptám: a co je tím blahem? Kdo ho definuje – většina? Jde snad pak o diktaturu většiny? Kdo definuje většinu? A jde o skutečnou většinu, či o skupinu, která se jen „většinou“ zašťiťuje?

Pokud bylo „dle většiny“ pro blaho společnosti nutné vyhnat židy, bylo to správné a přípustné? Šlo o správnou a přípustnou diskriminaci? Definuje blaho vůdce, politický lýdr? A jakým právem – právem hlasů 30 (u nás) či 51 (ve většinovém systému) procent voličů?

Nebo je blaho „paretovské“ – tedy takové, které nikomu neublíží, tedy nikoho nediskriminuje? A nejsou však výše uvedené příklady v naprostém rozporu s „paretovskou“ definicí blaha společnosti?

„3 diskriminace jsou dobré, 4 už ne!“

Řekneme-li, že diskriminace je špatná, až na nějakou výjimku, kolik výjimek je akceptovatelných? Kde je ta hranice?

3 jsou správně, ale 4 už ne?

A proč? Pokud je něco špatně „kvalitativně“, myšlenkou, principem – je to snad správně, pokud je to v námi určeném množství?

Takových příkladů je víc. Zákon o manželství diskriminuje „muže“ a „ženy“. Homosexuál si stěžuje, že chce taky „ženit“ nebo „vdávat,“ a tak prosazuje zákon o „registrovaném partnerství“ – a nebylo by jednodušší, spíše než dále regulovat a svazovat naše životy dalším nesmyslným zákonem, přehodnotit vztah států a partnerství dvou dospělých lidí?

Co je mi do toho, pod jakou smlouvou kdo uzavře partnerství a jak si ho nazývá. Ať ho uzavře třeba transsexuální žena s transsexuálním mužem a nazývaj to třeba „super-manželství třetího druhu,“ budou-li chtít.

Prosazovat další zákon jen kvůli určité zájmové skupině je také diskriminující. Proto zákon o registrovaném partnerství neměl spatřit světlo světa. A zákon upravující manželství v dnešní podobě téže.

Státní „ochrana“ památek diskriminuje legitimní vlastníky majetku – „ty, ty se svým barákem nesmíš udělat vůbec nic, ale ty, ty si dělej, co chceš.“ Zákoník práce diskriminuje zaměstnance a zaměstnavatele, OSVČ a další. Co je komu do toho, pod jakou smlouvou a jakým způsobem kdo pracuje? Různé státní koncepce diskriminují různé dodavatele energií podle zdroje jejich výroby, průmyslová odvětví dle jejich činnosti, školy dle vyučovaných oborů.

Probůh, pokud je diskriminace od státu nepřípustná, proč je na každém rohu? Proč ji ti tolik hlasití „odpůrci diskriminace“ a „zastánci rovnosti“ chtějí vloudit do každého aspektu našeho života? Jakým právem je správné diskriminovat šovinistické zaměstnavatele? Je správné diskriminovat i „feministickou“ zaměstnavatelku?

Zbavme se té diskriminace!

Stát je organizací na diskriminaci postavený. Vždy budou příjemci a plátci daně.

Pravý odpůrce diskriminace tak bojuje za co nejmenší či za žádný vliv státu. Za co nejmenší či za žádné daně. Nikoliv za opak.

Zbavme se konečně té diskriminace. Dopřejme si svobodu.

Článek vyšel původně na Devian.cz.