Dumping, aneb "jízda pod náklady"

Student Agency dostala pokutu 6 milionů korun za to, že na nějaké trase jezdila za cenu, která neodpovídala nákladům. Tomu se říká dumping - skutečně ale potřebujeme, aby nás před ním někdo "chránil"?

Tento text jsem napsal v dubnu tohoto roku, tedy několik měsíců před tím, než se stal právě uvedený případ SA. Doporučuji také přečíst článek, který se zabývá tématem „Co je to monopol?“

Už jste slyšeli tenhle? No to se potkají tři obchodníci ve vězení a první z nich říká: „O mé zboží byl takový zájem, že jsem mohl stanovit ceny vysoko nad výrobními náklady. Zavřeli mne ale za zneužívání monopolního postavení.“ Druhý se jen ironicky uchechtne a říká: „No… to byla příležitost! Stanovil jsem ceny hluboko pod náklady, abych získal víc zákazníků. Zavřeli mě za dumpingové ceny a ničení konkurence.“ Třetí se opře o zeď, pousměje se a jen poznamená: „My ostatní, no nechtěli jsme skončit jako vy, tak jsme radši drželi všichni stejné ceny. Zavřeli nás za cenové dohody.“

Co je to vůbec dumping? Mnohokrát se můžeme setkat s tím, že si někdo stěžuje nanekalou konkurenci, kdy někdo na trhu uplatňuje kořistnický či predátorský dumping. O co vlastně jde a máme se vůbec nějakého dumpingu bát?

Dumping znamená, že výrobce prodává za nižší cenu, než jaké jsou jeho náklady. Někteří říkají, že provádění dumpingu má za cíl zlikvidovat konkurenty a získat na trhu jakési dominantní až monopolní postavení. Firma s velkým množství kapitálu, tedy onen „predátor“, se snaží touto strategií vytlačit konkurenci z trhu.

Díky tomu, že velká firma má hojnost kapitálu, si mnozí myslí, že tuto firmu ztráta nebolí a že spoléhá na to, že ostatní konkurenti nevydrží, protože nebudou schopni tak dlouho prodávat také za tak nízké ceny. Jako důsledek se tedy uvádí odchod konkurence z trhů, čímž se predátorovi vyklidí prostor na trhu, čehož predátor využije k velkému zvýšení ceny, čímž se „odškodní“ za předchozí ztráty.

A teď si řekněme upřímně — je výše zmíněná teze logická?

Představme si hypotetického prodejce mobilních telefonů. Tento prodejce se rozhodne, že bude „své“ mobilní telefony prodávat za nižší cenu, než za jakou je pořídil, tedy stanoví cenu pod své náklady. To proto, aby zlikvidoval konkurenci a všichni si tak začali chodit kupovat mobilní telefony jen a pouze k němu.

Ostatní prodejci mobilů ještě chvíli odolávají této cenové bitvě, ale nakonec jeden po druhém krachují. Náš predátorský prodejce se raduje. Ale má proč?

Náš predátor sice získal většinu na trhu s mobilními telefony, ale za jakou cenu? Vyčerpal své úspory, tedy musí zvýšit cenu svých telefonů. To vám asi nepřijde jako problém, vždyť přeci ovládá trh. Problém však je v tom, že náš predátor neovládá trh, ale trh ovládá jeho — náš predátor si i když má většinu na trhu musí hlídat svoje ceny. Kdyby totiž ceny svých telefonů zvýšil, dosáhl by zisku. A zisk toho druhého je největším lákadlem pro vstup na trh pro nás, nebo ne?

Neříkám, že neexistovali případy predátorského dumpingu, avšak nejsem si jistý, zda-li na něm „predátoři“ určitě vydělali. Čím si ale jistý jsem je to, že mnohdy konkurenti obviňují z dumpingu nějakou firmu jen proto, že je daná firma levnější a úspěšnější, než oni sami.

Jak si můžeme být vůbec jisti, že firma prodává pod náklady? Co když se firma jen zbavuje nadbytečných zásob? Co když jsou některé „náklady“ již náklady utopenými?

Všichni známe výprodeje. Jde vlastně o nejrozšířenější formu dumpingu — proč si na ni nikdo nestěžuje? Nebo třeba velmi oblíbené zaváděcí ceny — vždyť i toto je dumping, tak proč různé úřady a soudy neřeší i tento problém?

Faktem je, že jakýsi imaginární „predátorský“ dumping je často jen strašákem, kterého jedna skupina výrobců používá k poškození jiné skupiny výrobců. Nejčastěji jde o domácí výrobce, bojující za zavedení různých cel, kteří jako jeden ze svých argumentů používají dumping ze strany zahraničních výrobců, což dle nich „ohrožuje domácí trh a konkurenci“.

Antidumpingová politika nemá v podstatě žádná smysluplná kritéria k tomu, jak posoudit onu cenu pod náklady. Přesto se vlády pod tlakem domácí lobby angažují v různých „antidumpingových řízeních“, která jsou někdy opravdu směšná, u kterých někdy zůstává rozum stát.

Jako krásný příklad byl problém golfových vozíků z Polska, kdy americké ministerstvo obchodu zahájilo antidumpingové řízení proti jejich dovozu. Ministerstvo však nemohlo provést srovnání cen oněch vozíků s cenou na polském trhu, protože žalovaný výrobce žádné vozíky na polském trhu neprodával. Úřad proto rozhodl, že se pro účely srovnání použije cena kanadských vozíků na kanadském trhu. Samozřejmě — cena kanadských vozíků v Kanadě byla vyšší než cena polských vozíků. To stačilo ministerstvu k dokázání toho, že „nade vší pochybnost“ bylo prokázáno, že polský výrobce vozíků provádí na americkém trhu dumping.