Politici a mnozí mediální komentátoři si hrají s myšlenkou léčení státního rozpočtu vyššími daněmi. Málokdo však ukazuje, co skutečně mohou vyšší daně způsobit. A to i přes to, že se jich po volbách velmi pravděpodobně dočkáme.
Původní článek vyšel na Devian.cz
V jednom svém článku na Devian.cz jsem ukázal, jaký je vztah mezi úsporami a kapitálem. Jednoduše řečeno — předpokladem vzniku kapitálu jsou úspory. Úspory vytváří nabídku zapůjčitelných fondů, což jsou úspory, které člověk či firma nabízí k zapůjčení jiným lidem či firmám.
Nejběžnější formou nabídky zapůjčitelných fondů jsou bankovní půjčky. Banky jsou pouhým zprostředkovatelem spolupráce mezi těmi, kdo mají úspory a těmi, kdo mají investiční příležitosti. Bankovní půjčka je výsledek onoho zprostředkování, banka půjčuje uspořené peníze jejích klientů.
Samotná funkce nabídky zapůjčitelných fondů je vyjádřením závislosti úrokové míry a množství spořených peněz. Jednoduše řečeno, při vyšším úroku na nějakém třeba spořícím účtě budou lidé více spořit. Avšak stále mluvíme o nabídkové funkci, na kterou má vliv mnoho faktorů. Vytáhnout tuto funkci vzhůru, tedy pozměnit tuto nabídkovou funkci může zvýšení nákladu. Jinak řečeno — pokud zvýšíme „náklady“, tak lidé budou při stejné úrokové míře spořit menší množství peněz.
Co je takovým nákladem u spoření? Tak třeba inflace, která se projeví jako zdražování — zvyšují se „náklady na život“, peníze se znehodnocují a lidé tak pociťují reálný úbytek peněz. Je logické, že upřednostní zajištění jakýchsi základních životních potřeb (jídlo, pití) před spořením. Dopadem vyšší inflace je také — mimo jiné — to, že lidé méně spoří.
Podobně to funguje i u daní.
Daně a spoření
Zvýšení daní znamená jednoduše řečeno to, že se zvýší lidem „náklady na život“. Sníží se jim čistý příjem, což vede k tomu, že lidé upřednostní spotřebu v současnosti před spotřebou v budoucnosti. Dále také vyšší daně snižují výnos z různých spořících účtů, protože i z příjmů ze spoření (tedy z úroku) se musí platit daň. Snižuje se lidská motivace ke spoření, což vede ke snížení celé nabídky zapůjčitelných fondů, tedy lidé při stejné úrokové míře budou méně spořit.
To povede k tomu, že banky budou mít k dispozici méně peněz k půjčení, tedy zvýší se úroky u bankovních půjček. Banky nebudou půjčovat natolik ochotně, což jinak řečeno znamená, že se sníží investice soukromého sektoru, což povede i k menší tvorbě kapitálu a k menší tvorbě pracovních míst. Může se zvýšit nezaměstnanost, nehledě na to, že při zvýšení úroků u půjček dojde k tomu, že některé investice z minulosti se stanou nevýhodnými. Dochází k plýtvání a propouštění. Zpomaluje se hospodářský růst, prohlubuje se hospodářský propad.
Můžete samozřejmě namítnout, že když stát vybere více peněz na daních, může také více investovat. Ale — investuje stát efektivně?
Peníze, které se na daních vyberou, prochází několika „filtry“, které jsou z těchto peněz také živeny. Nejdříve si od těchto peněz odečtěme náklady na úředníky, kteří peníze vybírají. Následně náklady na úředníky, kteří se o peníze „starají“, pak na úředníky, kteří peníze „přerozdělují“, následně náklady na pořádání výběrového řízení nanějakou investici a nakonec náklady na vyplacení peněz (další úředníci). Velká část peněz zmizela „cestou“, ještě dříve, než se peníze vůbec stihly investovat.
Daně a trh
Dalším nepříznivým efektem vyšších daní je také to, že vyšší daně narušují dělbu práce v ekonomice a specializaci.
Příklady vidíme kolem sebe — lidé, kteří si berou dovolenou na „rekonstrukci chaty“ a další. Proč si ti lidé nevezmou na rekonstrukci firmu? Proč „plýtvají“ svojí dovolenou na rekonstrukci? Odpověď je jednoduchá — pokud jsou vyšší daně, lidé ze svých příjmů odvedou více peněz do státní pokladny. Lidé pak nemají peníze na to, aby si objednali specialisty na určitou práci, nehledě na to, že vyšší daně prodražují samotnou práci specialistů, což se také promítne v ceně.
Lidé pak radši tu chatu zrekonstruují svépomocí, protože z toho nemusí platit daně. Ano, rekonstrukce bude třeba méně kvalitní, bude trvat déle, ale není třeba z ní platit vysoké daně, což je jistě velká motivace. Místo aby se lidé plně věnovali svým povoláním a ze svých příjmů kupovali služby specialistů, dělají si mnoho věcí sami, i když je dobře neumějí. To snižuje celkovou efektivnost ekonomiky a zpomaluje ekonomický růst.
Daně a šedá ekonomika
Vysoké daně také vedou lidi k tomu, že se lidé snaží placení daní všemožně vyhnout. Buď si spousty věcí udělají svépomocí, jak bylo uvedeno výše. Avšak čím vyšší je daň, tím vyšší je i motivace se placení daní vyhnout nelegálně.
Člověk při svém rozhodování vždy váží výnosy a rizika. Pokud jsou daně nízké, avšak tresty za případný únik vysoké, lidem se nevyplatí riskovat, radši daň zaplatí. Cena za daňový unik je v tom případě příliš vysoká. Je-li ovšem daň vyšší, zvyšuje se i případný výnos z daňového úniku. Ten se tak stává lákavým způsobem, jak si snížit náklady.
Zde je dobré se kouknout na progresivní zdanění — systém progresivní daně je mnohem více náchylný na vysoké daňové uniky. Lidé s vyššími příjmy jsou totiž vyšší sazbou daně více motivováni k tomu, aby daňový unik provedli.
Samozřejmě, stát se může snažit s vyšší daní zvyšovat rizika — tedy zvyšovat tresty za daňové úniky a zvyšovat míru kontroly a restrikcí. Avšak to vytváří nepříznivé klima policejního státu.
Přerozdělování a korupce
Pokud se vlivem zvýšení daní zároveň i zvýší příjem státního rozpočtu (viz Lafferova křivka), znamená to také, že stát poté musí přerozdělit větší objem peněz. To obvykle vede politiky k vytváření různých agend a programů na podporu ledasčeho, což vede i k bujení byrokracie, tedy ke zvyšování počtu úředníků (kteří se o ty agendy musejí starat). Úředníci jako takoví mají tedy přístup k mnohem většímu objemu peněz, rozhodují o větším objemu investic a veřejných zakázek. To pro změnu motivuje soukromý sektor a úředníky ke korupci, protože získat přístup k velkému objemu veřejných peněz je přeci tak lákavé.
Na závěr bych rád podotkl, že nejúspěšnější reformy minulého století se projevovali mimo jiné i snížením daní.
Shrňme si tedy výše řečené: vyšší daně oslabují motivace lidí k pracovním výkonům a k úsporám a zvětšují daňové úniky, což má negativní dopad na výkonnost lidí a na ekonomický růst.
