Před pár týdny EU začala zavádět odvetná cla proti subvencovanému čínskému dovozu. První to „schytal“ křídový papír. Český europoslanec Jiří Havel cla hájí - že prý jde o „spravedlivý“ akt podporující trh. Nesouhlasím.
Je to již nějaký ten pátek, co EU zavedla cla na dovoz čínského papíru (a dalšího zboží) a co jsem o tom na Facebooku diskutoval s českým europoslancem Jiřím Havlem, zastáncem tohoto cla. Ono clo je prý odpovědí na čínské subvence výrobcům.
Jiří Havel psal cosi o „spravedlivém“ obchodě.
„Subvence pokozují soutěž, tedy musíte udělat postih v zájmu spravedlnosti pro své výrobce. To je tržní zásada, kterou uplatňují i USA. Nemůžete prostě soutěžit se státním sponzorem.“ - Jiří Havel
Bohužel, vše má své „ale“. Na čínských subvencích ani tak neztrácíme my, evropané, ani evropští výrobci, ale především Čína a její obyvatelé.
Předně, pokud Čína dotuje vlastní výrobu a vývoz papíru, je to to samé, jako kdyby tyto penízedávala přímo nám. Obchod s papírem je pouhým prostředníkem.
Pokud si díky čínské subvenci koupíte papír o 1Kč levněji, pak to znamená, že jste dostali od čínských daňových poplatníků jednu korunu. Není to fajn?
Pokud čína dotuje výrobu a vývoz nějakých svých produktů, pak nám především dotuje naše životní náklady. Není to nic, kvůli čemu bychom se měli čertit. O toto se však zavedením cla připravujeme.
Je toho však mnohem více.
Představte si absurdní situaci - Čína natolik dotuje svoji výrobu a vývoz, že své produkty zde v Evropě rozdává zdarma. Bude vám to vadit? Vadil by vám takový notebook Lenovo zdarma?Školní sešity zdarma? Mně ne. Co vám?
Výrobce a dumping
Jistě, můžeme namítnout: „A co evropští výrobci? Co s nimi? Padnou v tomto nerovném boji, co zaměstnanci?!“
Představte si však opět, že Čína rozdává své notebooky zdarma. Myslíte, že by pokryla celou poptávku?
S velikostí produkce se také spojují náklady na produkci. Čím více toho vyrábíme, tím více nás to stojí. První notebooky budou vyrábět ti, kteří jsou pro tento obor vhodní nejvíce. Subvence však do oboru přivedou další zdroje (lidi a kapitál), které již nejsou natolik vhodné k výrobě notebooků.Zvyšují se tak náklady výroby.
A myslíte si, že Čína je tak nesmírně bohatá, aby pokryla celou evropskou poptávku po noteboocích?
Samozřejmě, že ne. Je to nemožné. Za prvé - s nižší cenou může růst poptávka (či poptávané množství), tedy náklady na další výrobu stále stoupají (Čína se nedoplatí). Za druhé - o čínské notebooky nemusí být zájem. Pokud rozdáváte notebooky zadarmo a vyrábí ho tak kvůli tomu sebevětší nemehlo, budou tyto stroje kvalitní? Za třetí, ti, jenž vyrábějí notebooky, ale nejde jim to, by bez subvencí mohli pracovat v oboru, na který by se mohli lépe specializovat. I to je pro Čínu ztráta.
Může tedy Čína rozdáváním notebooků zdarma zlikvidovat evropské výrobce a ovládnout náš trh?
No, ehm… představte si, že chodíte do práce dobrovolně zdarma. Děláte 100, 200 a pak i 300 hodin. Zničí to vaši konkurenci, konkurenční dodavatele - tedy vaše kolegy? Pokud ne, pročpak? A koho to vlastně zničí?
I kdyby se jí podařilo zlikvidovat konkurenci, musela by cenu notebooků držet na nízké úrovni i nadále. Proč? Protože vysoké ceny jsou tím hlavním motivem, proč začít něco vyrábět. Vysoké ceny čínských notebooků jsou signálem pro ostatní, že se vyplatí prodávat notebooky. Konkurence na sebe nenechá dlouho čekat.
Import support export
Skutečně jsou ale cla na čínské zboží ochranou našich výrobců, prodejců a pracovních míst?
Možná zachráníme nějaká pracovní místa v papírenském průmyslu, ale kdo to zaplatí? Nikoliv Čína, ale spotřebitel a daňový poplatník - tedy především všichni ostatní. My. Já. Vy.
Jako první to zasáhne vývozce. Pokud k nám Číná něco dováží, znamená to, že u nás něco prodává a získává za to eura a české koruny (a další). Co s těmito penězi může dělat?
Může si s nimi třeba nějaký číňan doma zatopit v kamnech. Je však pravděpodobnější, že za to koupí něco, co je v korunách či eurech prodávané. Tedy že prodejem čínského papíru v evropě vytváříme zisk třeba české (německé) Škodovce.
Clem se o toto připravujeme. Eura a koruny z prodeje nezíská Čína, Čína si tak nebude moci nic za tyto peníze (které nemá) koupit. Jsou cla vůči Čínskému zboží spravedlivá vůči exportním výrobcům?
Nejen exportně zaměření výrobci však tratí na euro-clech. Jsou jimi i národní státy. Jejich vlády totiž nabízejí své dluhopisy - a právě je může Čína koupit za utržené koruny a eura.
Jen tak mimochodem - vláda zadlužováním tak vytlačuje z vývozu ostatní exportéry.
Pracovní místa v odvětvích vystavené konkurenci z dovozu tak „zachráníme“ na úkor míst v odvětvích exportních. Je toto „spravedlivé“?
Cla a inovace
Je zde však ještě jedna skupina, která je cly výrazně poškozena: jsou jimi inovátoři, noví podnikatelé, potencionální konkurence. Tím, kdo je poškozen cly vůči Číně, je naše budoucnost.
Zdroje jsou omezené. Pokud by v USA v 60. letech chránili vysokými cly pracovní místa ve výrobě košťat, televizí a v dalších oborech, nikdy by nevznikly nová pracovní místa v IT oborech - Microsoft a jím vytvořená pracovní místa a kapitál by nepřišli na světlo světa. Nevznikl by Windows a Apple. Bůh ví, jak by na tom byl Linux. Bůh ví, co by dělal Bill Gates či Steve Jobs. Bůh ví, zda-li bych dnes koukal na LCD monitor.
Clo tak drží vzácné zdroje v určitých odvětvích a znemožňuje jejich uvolnění pro jiné činnosti.
Russel Roberts
Skvěle na tento fakt poukázal Russel Roberts ve své knize „Obchodem k bohatství“ - v jedné části ukazuje USA v roce 2000 - ale trochu jiné USA, než které známe. Jsou to USA, které v 60. letechzakázali veškerý dovoz - to proto, aby ochránili pracovní místa. Jde vskutku asi o nejúčinnější zbraň proti „nespravedlivým“ čínským subvencím.
Jak takové Státy vypadaly? V roce 2000 stejně, jako v roce 1962. Žádný rozvinutý IT průmysl.Žádný Intel či IBM. Žádný Apple. Žádný počítač. Žádný rozvinutý farmaceutický průmysl. Stále rok 1962. Ale zbytek světa byl v roce 2000.
Žádné velké firmy. Ti, co mohli pracovat v nových odvětvích, třeba v IT, pracovali v továrnách na košťata a televizory, které byly „zachráněny“. Mark Zuckerberg by třeba někde těžil ropu, nebo šil kalhoty, místo toho, aby vytvářel Facebook.
Jakékoliv clo je tak de facto přerozdělením zdrojů od budoucích inovačních podnikatelů k těm současným. Pro současné podnikatele je to ochrana jak před konkurencí z ciziny, tak před konkurencí budoucí - potencionální.
Nemůžeme si vše vyrábět sami. Pouze pokud něco přenecháme ostatním, můžeme se specializovat na to, co nám jde skutečně nejlépe. Dovoz neničí pracovní místa, jen mění jejich strukturu.
Pokud nám Čína dotuje papír, dotuje tak naše nové inovativní podnikatele. O to se clem připravujeme. Je to „spravedlivé“ vůči budoucím podnikatelům? Je „spravedlivé“ vůči mladým lidem, že je nutíme pracovat ve starých odvětvích (například výrobě košťat), a to jenom proto, že znemožníme vznik nových odvětvích (například IT)?
Obchodem k bohatství
Koukneme-li se na to z pohledu Číny, uvidíme hrozivou věc: jen proto, aby nám mohla prodávat papír, se vzdává možnosti vzniku nových odvětví s vyšší „přidanou hodnotou“. Záměrně si blokuje omezené zdroje ve starých odvětvích a brzdí tak inovace. Čína by byla mnohem bohatší, pokud by nesubvencovala výrobu již existující. Možný lepší život mnoha Číňanů jejich vláda zahodí jen kvůli udržení současných pracovních míst.
Leč bohužel pro Číňany, Čína činí tak, jak činí a nechává nám tak příležitost k bohatnutí, kdy my se nemusím zaobírat výrobou papíru a máme tak čas a další zdroje pro vymýšlení nových věcí, které zpříjemní náš život. Cly se o tuto možnost připravujeme.
Jak jsme viděli, je to právě svobodný obchod, který je spravedlivý. Pokud se my budeme držet zásad svobodného obchodu, zbohatneme - nehledě na to, zda-li se jich drží i ostatní. Jít příkladem a ukázat bohatství, které lze získat pomocí svobodného obchodu, je totiž tím nejlepším argumentem, který ke svobodnému obchodu přivádí ostatní. Není jím protekcionismus, jak si myslí Jiří Havel.
Čína v tomto není vzor hodný následování. Bohužel, odvetná cla EU jsou ekonomickým protekcionismem vzatým jak přes kopírák od čínských soudruhů. „Díky“ pane Havle, že podporujete chudnutí nás všech. A skutečně díky, Číno, za tvůj dotovaný papír.
P. S.: To, že někde něco dělají ještě neznamená, že to máme dělat taky.
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
