Zeď
Marinne kráčela zasmušile po ulici. Vedle ní šel její přítel. Už déle než půlhodinu spolu nepromluvili ani slovo. Nevěděla, co na to říct. Paul chtěl jít do války, aby hájil svůj národ a svou zem. Marinne nechtěla, aby tam chodil, měla ho ráda a přirozeně se bála, že o něj přijde. Paul neměl pro Marinne pochopení a neustále jí vyčítal, že na něj není hrdá. Jen se drželi za ruku a kráčeli spolu ulicemi. Slunce jim svítilo do ztrápených tváří a ani jeden neměl chuť začít nějakou konverzaci. Zbýval jim poslední týden spolu.
- "Pojďme na kafe," nadhodila Marinne.
- "Nemám na něj chuť," odvětil Paul a dál se koukal nepřítomně před sebe. Marinninu ruku držel čím dál tím méně pevným stiskem.
- "Co by sis přál?" zeptala se Marinne se slzami v krku.
- "Aby sis vážila mého rozhodnutí," pravil Paul a jeho tvář se ani nehla.
Marinne už napjatou situaci nevydržela a sedla si na lavičku vedle chodníku. Pustila Paulovu ruku a zapálila si cigaretu. Zhluboka se nadechla a zadívala se na šumící moře.
Na modrou klidnou hladinu, která tyhle problémy vůbec nemůže chápat. Až doteď měla pozornost natolik soustředěnou na konverzaci, že si nevšimla krvavě červeného slunce, které na obzoru zapadalo do moře. Bylo to překrásné. Chvilku tak setrvala a vstřebávala účinky tabáku. Když se podívala vedle sebe, aby zjistila, proč vedle ní Paul nesedí, zjistila, že stojí opodál. Upíral pohled na vzdálený kotouč. Jak ho tak Marinne pozorovala, uvědomovala si, že přestože se oba dva dívají na stejné slunce, žijí v rozdílných světech. Nevěděl o tom, že ho pozoruje. Užíval si sluneční paprsky, které mu dopadaly na tvář. Ticho, které se mezi nimi celé odpoledne vyskytovalo, přerušilo auto, které se postavilo do Marinnina výhledu. Z očí jí začaly téct slzy. Slunce na obzoru zapadlo a Marinne dohořela v ruce cigareta. Potáhla si z ní jen jednou. Každý se vrátil domů po svém.
Kráčela domů ulicemi a pozorovala tváře lidí, vnímala to, že každý měl jiný nos než ona. Každý měl jinou chůzi než ona. Každý se tvářil jinak. Bylo jí smutno. Připadala si na světě tak sama. Milovala svět, ale lidé jí byli stále záhadou. Oči měla stále zalité slzami, jak kráčela ulicí. Měla pocit, že na ní všichni zírají a nemají pochopení pro to, že svého přítele neobdivuje. Měla chuť křičet a v dálce uviděla zeď do své zahrady. Rozeběhla se k ní a v zahradě si lehla na zem. Zabořila hlavu do trávy a začala křičet ze všech sil. Nikdo jí neslyšel a nikdo ji ani neviděl, protože se schovávala za zdí.
Pak se znenáhlu podívala na zeď a rozčílila se. Vzala do ruky co největší kámen a začala kamennou zeď rozbíjet. Věděla, že by ji mohla obejít branou, ale nebyl by to pro ní ten samý pocit. Několik hodin do zdí vší silou mlátila. Vzala si na to i kladivo, které stálo opřené o zeď opodál. Po několika hodinách se jí to nakonec podařilo. Zeď se s rámusem prolomila a Marinne mohla prolézt na druhou stranu.
Za zdí seděl Paul a usmíval se.
"Fear builds walls." (Pink Floyd)
Barbora Kubantová
Seděla venku pod stromem a bylo jí smutno. Nevěděla proč a to bylo to nejhorší. Měla všechno, co by si každý mohl přát, ale to byl možná ten problém. Měla hodného manžela, dům, auto, práci, která ji moc nebavila. Ale co na tom?
Barbora Kubantová
Apokalypsa/Zjevení
Ozvala se rána. Jakoby někdo proříznul plátno ostrým nožem. Ozvala se řezná rána. Probudil se a z čela mu stékal pot. Řinul se mu do očí a musel si ho stírat hřbetem ruky. Bál se podívat z okna, protože tušil, co tam uvidí.
Barbora Kubantová
Co s nimi?
Krabičky, krabičky, krabičky. Všude se nám hromadí krabičky. Ale co s tím? Při pohledu na hromadu dalších krabiček, ve kterých mi babička dává jídlo, mé tělo pokrývá studený pot a kolena se mi podlamují...
Barbora Kubantová
Jak jsem se snažila slovy vyjádřit něco, co slovy vyjádřit nejde
Je to už šest dní, co jsem se vrátila z chorvatsko-srbských hranic a já mám přitom pocit, jakoby to bylo včera.
Barbora Kubantová
Kdyby věci uměly mluvit
Neměli bychom pro naše bezpečí všechny věci raději zničit? ----------------------------------------------------------------------------------------
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Poslanci se rozhodli umožnit prodej některých lehčích drog dospělým
Přímý přenos Dospělí si v Česku budou moci koupit lehké drogy jako HHC, kratom nebo konopí s nízkým obsahem THC,...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Na Česko loni útočili ruští hackeři. Nechte toho, vyzval je Černínský palác
Za loňskými útoky na českou internetovou infrastrukturu stáli ruští hackeři, uvedlo ministerstvo...
Garáž vedle už hořela, nemocného penzistu s kyslíkem zachránili policisté
Špatně pohyblivého sedmdesátníka zachránila v úterý během dvou minut z hořícího domu na...
Rodinný dům u vodní nádrže Lipno
Přední Výtoň, okres Český Krumlov
4 550 000 Kč
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.