Apokalypsa/Zjevení
. Nasál tedy vzduch do plic a ještě několik hodin byl jak fyzicky, tak psychicky v místnosti se zataženými závěsy. Když si dělal už několikáté kafe, hrníček v ruce se mu rozklepal a spadnul na zem, kde se roztříštil na tisíce kousků. Sebral konečně odvahu a podíval se ven.
Dnes nastal ten den. Nebesa měla barvu oceli a hrozivě se tyčila nad světem. Co chvíli ocelová modř prořízla modrá nebesa a ozvala se nepříjemná rána. Z rukou mu vypadnul další hrníček. Měl strach. Nevěděl přesně z čeho, ale měl strach. Když se zadíval do dálky k lesu, spatřil hrozivé cáry mlhy, jak stoupají vzhůru k nebesům. Přes svůj strach se rozhodl vylézt ven. Další rána zatřásla s jeho nohama i jistotou. Venku se schylovalo k apokalypse. Věděl to a chtěl apokalypsu vidět. Při zapínání saka mu odletěl knoflík. Z věšáku spadnul klobouk. Poté spadla váza z poličky, podlaha se klepala a nádobí v policích hrozivě drnčelo. Dokonce i předměty cítily změnu.
A už byl venku. Chvílemi neviděl ani na krok a chvílemi mlha mizela do dáli nebo za něj a vytvářela neprostupnou zeď. Byl zmatený, ale věděl, že se před apokalypsou musí dostat nahoru na vrchol hory. Tak ho to alespoň po staletí učili. Pokud se tam nedostane, apokalypsa nastane a celý svět skončí v plamenech. Bál se a utíkal. Lapal po dechu a píchalo ho v boku. Tělo mu dávalo najevo, že by měl myslet na svoje zdraví. Zakousl se do rtů a ignoroval palčivou bolest v boku. Ignoroval pot, který mu stékal do očí. Stejně nic neviděl přes mlhu, která působila stále neprostupněji.
Dorazil k lesu. Nebesa se zlobila. Ozvala se další řezná rána. Bolela ho z toho hlava. Byl unavený a kolena se mu podlamovala. Na saku už neměl žádný knoflík. Kalhoty měl roztrhané od ostružiní a tváře plné strachu. Ale nevzdával se. Věděl, že když doběhne nahoru, zabrání apokalypse. Před sebou měl vysoký kopec, který se chvílemi ztrácel v bílu. Věděl, že se musí dostat nahoru, aby všechno viděl seshora. Nechtěl, ale věděl, že musí. Pod nohama mu křupalo podzimní listí různých barev. Už dávno hru barev ani nevnímal. Už dávno nevnímal, že nevidí ani na krok. Už pouze vnímal ten pocit, že se tam musí dostat. Už ani nevěděl proč. Dávno ztratil pojem o tom proč. Dávno ztratil pojem o tom, kdy začal do kopce stoupat. Ozvala se další rána, při které se začal kácet strom vedle cesty. Na nebi se udělala trhlina. Nahoře bude výhled, schovám se tam před apokalypsou. Schovám se tam před mlhou, říkal si z posledních sil. Nahoře bude záchrana.
Najednou byl těsně pod vrcholem a začínal mít pochybnosti ze svého poslání, byla tam mlha stejně jako všude jinde. Nevěřil tomu, co mu říkali jiní. Nevěřil tomu, že nahoře to bude jiné. Proč taky. Ozvala se další rána a rozbolela ho hlava. Jakoby to nebe zařezávalo svou ocelovou čepel do jeho hlavy. Běžel dál.
A najednou byl tam. Nic se nezměnilo. Všude okolo něj byla neprostupná mlha. Unaveně sklesl na zem, zavřel vyčerpáním oči a vnímal vůni suchého listí. Nechápal, k čemu to všechno bylo. Nechápal. Za krk mu padaly kousky modrého nebe, a když otevřel oči, zjistil, že se mlha rozplynula. Nastala apokalypsa, viděl všechno a mohl se s klidem vrátit domů. Kráčel pomalu a užíval si křupání listí pod nohama. Užíval si ho a nasával do plic vůni podzimu. Nechal se vést svým srdcem.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Newyorská policie udeřila na zabarikádované demonstranty, vyhnala je z tábora
Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...
Úprava pravidel čištění odpadních vod v EU bude mít zřejmě vliv na cenu léků
Na čištění městských odpadních vod by se od roku 2045 měly podílet největší znečišťovatelé, tedy...
Role digitálních služeb České televize bude posilovat, říká její nový ředitel
Jan Souček stojí od října v čele veřejnoprávní televize. V kandidátském projektu uvedl mimo jiné...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Pronájem kancelářského prostoru, 139 m2, Staré Město
Brněnská, Staré Město, okres Uherské Hradiště
17 500 Kč/měsíc
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.