Vítr
Stoupl si doprostřed lodi a nechával vítr, aby si s ním dělal, co chtěl. Bylo to krásné. Vlasy od soli mu vlály všemi směry a hlava se mu motala štěstím. Poskytoval větru prostor a vítr prostor naplňoval. Cítil tu nezkrotnou sílu, která s ním mávala, ale věřil mu. Věřil větru, že to s ním myslí dobře. Byl s ním. Byl s větrem a byl větrem. A vítr byl jím.
S větrem byl za jedno. Ale moře mu dělalo problém. Vítr byl jako on. Cestoval ze strany na stranu a nikdy se nezastavil. Zato moře, moře bylo jedno. Byla to masa, která stála na jednom místě. Člověk nedohlédl z jednoho konce na druhý, ani z hladiny na dno. V noci v něm problikávala světélka a hvězdy se v něm snažily odrazit, ale moře nechtělo. Jako by chtělo být samo se sebou a ostatní by chtělo buďto pohltit, anebo odvrhnout.
On ho ale chtěl zkrotit. Stejně jako zkrotil slunce, aby každé ráno vycházelo a večer zacházelo, stejně jako zkrotil měsíc, aby svítil úplně jen jednou za čas. A stejně jako zkrotil vítr, aby jím profukoval a ukazoval mu cestu. Dokonce i hvězdy mu radily, kdy přijde zima, léto, nebo kolik hodin mu zbývá do konce noční plavby. Tak rád by moře zkrotil, i když se ho bál. Uměl plachetnici řídit, ale jen díky větru, moře mu svou hlubinou dávalo najevo svou autoritu a on k němu měl respekt. Dlouhé dny sedával na loďce a s mořem promlouval, ale ono nepotřebovalo, aby mu někdo nabízel svůj prostor. Bylo totiž celistvé. Jediného, koho přijímalo s láskou, byl déšť. Chlapec dešti záviděl, a tak si ho jednou na lodi pochytal do sklenice, kterou náležitě zavřel, aby mu déšť neutekl do moře. Déšť ve sklenici chlapec pozoroval a naslouchal mu. Mluvil o výšinách, o nebi, hvězdách, měsíci, ale o moři mluvit nechtěl. Řekl, že o něm bude mluvit pouze v případě, když mu chlapec dá svobodu a nechá sklenici otevřenou, aby si mohl povídat s kamarády větrem, sluncem a nebem, protože mu byo smutno. A chlapec dešti slíbil, že ho nechá celý zbytek života venku a za odměnu mu déšť poví největší tajemství moře.
Když se dalšího rána chlapec probudil, zjistil, že mu déšť utekl. Plakal a nazlobeně koukal do moře, protože si myslel, že mu moře déšť sebralo. Nazlobeně koukal i do nebe, křičel na slunce i na vítr. Vítr ho laskal po tvářích a šeptal mu do uší. Uklidňoval ho. Chlapec věděl, že se unáhlil, že všechno má nějaký důvod, a že si nemůže něco myslet, dokud úplně nebude rozumět tomu, co se v moři doopravdy děje. Chápal déšť, že mu utekl, přece jen ho zadržel násilím.
Tak se chlapec několik dní plavil a nevěděl, co by měl dělat. Byl nešťastný, moře si s jeho loďkou hrál, jako by byla jen míč. Vítr se zmohl jen na to, občas moře trochu zklidnit, ale i tak si žilo vlastním životem. Chlapec se snažil nevšímat si toho, že mu moře nepřeje. Několik dní jen koukal do slunce a svůj smutek se snažil nevnímat. Jednou večer se však rozzlobil a na nebe zakřičel, loď se s ním rozhoupala a nebe se zatáhlo. Chlapec se bál.
V noci byla bouře. Obrovská. Blesky šlehaly všude. Nebe se každou chvíli rozsvítilo, jako by ho někdo podsvítil lucernou. Světelné pavučina se tkaly skrz nebe jedna za druhou.
Chlapec se bál, dokonce i nebe se na něj rozčílilo. Kapky deště ho šlehaly do tváří a on stál za kormidlem a snažil se přijít na to, jak se přírodě omluvit a vysvětlit jí, že už jí nikdy nebude chtít ublížit. Byla mu ukrutná zima, slunce se schovalo o dost dříve než normálně. Oblečení se mu lepilo na tělo a on se bál opustit kormidlo, aby mu moře loď nesebralo.
V tu ránu ho napadla spásná myšlenka. Nikdy do moře nevlezl, protože z něj měl respekt, ale možná kdyby mu projevil důvěru, tak by ho moře začalo mít rádo. Anebo by mu příroda alespoň odpustila.
Měl sice z moře a z vody neuvěřitelný strach i po tolika letech plavby na lodi. Plachetnice ho od vody držela daleko celý život. Věděl ale, že ho takováhle bouřka na moři může zabít, pokud se na něj zlobí nejen moře, ale i nebe. Ani si svůj nápad nestihl promyslet a už ucítil neviditelnou ruku, která ho do moře shodila sama. Ať už to byl vítr, déšť nebo Bůh, nic to nezměnilo na tom, že byl poprvé v životě ve vodě. A přežil to. Zprvu to byl šok. Celé tělo se zastavilo a vlna chladu se mu roznesla úplně. Plakal, ale jeho slzy nebyly v moři vidět, ani cítit. Když zmizelo počáteční ochrnutí, uvědomil si tu energii, která je z moře cítit. Slyšel praskání a viděl záblesky ve vodě. Otevřel své srdce a ucítil energii, kterou mu moře vyslalo.
Pobudil ho svěží vzduch. Byl na hladině, bylo světlo, bylo po bouři a slunce radostně svítilo na chlapcův unavený obličej. Chápal, že ho v noci bouře shodila do moře a věděl, co ho zachránilo. A také pochopil, že přírodu nelze ovládnout
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Počkej na mě! Vyprovodil tátu do války, jeho fotka otevírala peněženky
Seriál Jeho rozzářená tvář bývala za druhé světové války vystavena v každé třídě a kanadským žáčkům...
Bijec migrantů živoří. Salvini zamrzl v minulosti, spásu hledá v bájném mostu
Premium Někdejší hvězda italské krajní pravice Matteo Salvini politicky živoří. Jeho strana Liga před...
Strach z problémového nájmu? Majitelé bytů mají získat garanci za nájemníky
Premium Stát chce motivovat majitele nemovitostí k poskytování bydlení i rizikovým nájemcům. Pronajímatelé...
Dvacet let v Unii řečí čísel. Češi dominují v kaprech, letí také Erasmus
Dvě dekády po vstupu do Evropské unie je co se týče peněz Česko více než bilion korun v plusu. Z...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.