Cestování za studiem do Brna

To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze. 

Po zdlouhavém uvažování si vyberete Brno, ačkoliv se o něm v Praze moc hezkých věcí neříká, tedy spíše se o něm neříká vůbec nic.Totéž si ale ostatně říkají nejspíš i Brňáci, tak si s tím hlavu moc nelámete a podáte si přihlášku na univerzitu do Brna. Důvodů, proč studuji v Brně, i když jsem z Prahy je více a asi není nutností v tomto textu všechny tyto důvody rozebírat, protože výsledek zůstává pořád stejný; studuji v Brně.

Před začátkem studií, při cestě na přijímací zkoušky, si říkáte, jak to bude hezké jezdit do školy vlakem. „Vždyť je to jako cesta na nějaký výlet,“ nebo „Pohled z okna je pohádkový,“ „Ve vlaku vždycky stihnu spoustu práce a krásně se mi tu přemýšlí,“ napadá vás. Představujete si tak nejšťastnější léta svého života. To vám ale ještě nedochází, že jste se upsali k jednomu z největších hororů svého života. Při cestě na přijímačky s jednou taškou, ve které máte občanský průkaz, kapesníky, talisman, kávu, svou ranní úzkost, mladickou nerozvážnost a pár zápisků vás nenapadá scénář budoucnosti vašeho já. 

Nenapadá vás, že za pár měsíců budete každý týden cestovat do Brna a z Brna s batohem plným špinavého prádla na vyprání do vaší pražské pračky. Občas budete jezdit i s batohem plným čistého prádla, a to bude plné dýňové polévky, která se vám tam po cestě rozlila. Nenapadá vás ani že budete jezdit nacpaní mezi třemi dalšími dámami, poněkud korpulentnějšími než jste vy sami, v uličce, kam se podle všech vašich výpočtů v jiných dimenzích než ve vlaku, vejde jen jedna z nich. Nenapadá vás, že v této pozici budete ze svého čistého prádla umývat dýňovou polévku, vysypávat si z knih rozsypané kafe a zároveň obědvat těstoviny z krabičky. Protože jste si samozřejmě barvili, že budete sedět sami u stolečku, koukat se na pohádkovou krajinu za oknem, obědvat a u toho si radostně užívat života. Místo toho si teď připadáte jako sardinka v konzervě. A to ještě nesmím zapomenout dodat, že pokud jste si doma nedošli na záchod, nebo jste si v této situaci dovolili dát například kávu, musíte si nějak přes hromady studentských těl, která také jedou za studiem do Brna, prorazit cestu někam, kam byste za normálních okolností nevlezli ani v té nejhorší noční můře. Na záchod ve vlaku. Moč se pomalu až vylévá zpoza záchodových dveří ven a uvnitř si připadáte jako vprostřed jímky. Stejně vám ale nezbývá nic jiného než se přes moč přeplavit až k záchodové míse. Frustraci z cestování jste si naneštěstí zapomněli v kapse od kalhot, takže se buď stresujete, že vám někdo sebere počítač, který jste zanechali na svém strategickém místě mezi první a druhou korpulentní dámou, anebo hledáte vhodné místo nad mořem moči na uskladnění vašeho milovaného drahého počítače. Nakonec ho buď pokládáte do něčeho, o čem doufáte, že je vylitá voda z kohoutku, a pak celou dobu balancování nad záchodovou mísou sledujete, jestli dovnitř spadnete dříve vy, nebo on. Anebo ho celou dobu držíte v rukou, takže uprostřed zápolení s rozjetým vlakem a mořem moči, ještě zápolíte s vaším počítačem. A frustraci v kapse samozřejmě máte stále dál.

Ve dny, kdy se vám poštěstí a stihnete si udělat rezervaci, takže sedíte a snažíte se být neviditelní před lidmi, kteří se tlačí mezi korpulentními dámami, váš život ale bohužel také nemusí být tak šťastný, jak jste si mysleli. Může se totiž stát, že například jedete na zkoušku, a ačkoliv jedete v tichém vagónu, jeho návštěvníci si název „tichý“, vyložili nejspíš jako „hádejte se zde, mlaskejte, chrápejte, chlastejte vodku, anebo si zde vyřizujte své pracovní hovory“. Jelikož jste od přírody přizpůsobivá nátura, raději si do sluchátek pustíte zvuky moře a snažíte se přes hádku páru za vámi o tom, jestli je žena vedle vás kurva, protože šla na záchod hned po pánovi za vašimi zády, anebo ne, učit. Jenže mezitím se mezi korpulentními dámami prohání security pánové, s jejichž vzhledem se ve vlaku cítíte opravdu o něco bezpečněji než před nástupem, nebo si uvědomíte, že ten, kdo v tomhle vagónu tolik smrdí, nejste vy a vaše špinavé prádlo, ale ten pán, vedle kterého máte rezervaci. Naštěstí už jste v cílové stanici, takže můžete s radostí, že vlak naplnil vaši hodinovou rezervu při cestě na zkoušku, vyrazit s batohem plným polévky a nadávek od pána sedícího za vámi naprosto čerství do školy.

Při přesunu Hlavního nádraží v Brně doprostřed polí se z vašich vysněných dvou a půl hodin cestování, stává sto hodin cestování plus čekání na zpožděný vlak venku před buňkami, které normálně používají dělníci na stavbě a dnes mají sloužit jako čekárna. Bohužel jsou ale po strop zaplněné studenty z vlakové dimenze, tudíž raději stojíte venku a doufáte, že do příjezdu vlaku zemře uvnitř někdo dřív na namačkání, než vy na zimu. 

Krajina za oknem ubíhá a vy máte krosnu nabitou polévkou, mlékem, chlebem a spoustou dalších věcí, takže si ale stále můžete připadat, jakože jedete na výlet, i když tam jezdíte každý týden tímto způsobem. Vaše ranní úzkost je však stále s vámi.