Krychle
Náhle jsem se trhnutím probudil. Bylo to takové to probuzení úlekem, když si ve snu uvědomíte, že se vám to všechno jenom zdá a vy se chcete dostat pryč. Rychle pryč.
Stále jsem se nacházel v krychli. V té bílé krychli. Dotkl jsem se zdi po mé pravé straně nehtem, chtěl jsem ho tam zarýt a nepříjemně to zaskřípělo. Pokusil jsem se vyškrábat se za pomoci bosých nohou a nehtů nahoru po zdi. To se mi také nepovedlo. Zadíval jsem se do stropu a snažil jsem se najít východisko tam. Třeba mi sám Bůh sešle pomoc! Bohužel ani shůry se mi nedostalo pomoci. Vyčerpaně jsem si sedl na podlahu krychle a přál jsem si znovu se ponořit do snu. Moc často se mi to bohužel nedařilo. Poslední dobou pro mě bylo čím dál tím těžší usínat. Navíc už jsem ani moc nedokázal rozlišovat sny od reality. Ani realitu od snů. Dny v krychli mi splývaly do jednoho jediného dne. Už jsem ani sám nevěděl, jestli dny v rychli jsou mým snem a procházky po lese realitou, nebo naopak. Hlasivky už jsem si vykřičel dávno, při prvních pokusech dostat se ven. Nedokázal jsem si vzpomenout na žádné „předtím“ anebo „potom“. Jeden z mých prvních šoků, bylo uvědomění, že jsem nahý. To jsem už zase dokázal zapomenout. V jednom rohu krychle jsem nalezl papír a tužku. Znovu. Na to už jsem taky zapomněl. Vzal jsem tužku a přiložil jsem ji na papír: „Jsem nahý.“ Dál už jsem nevěděl, docházely mi slova i myšlenky. Pod nápis jsem nakreslil malinkatou krychli. Tohle přesně vyskytovalo mou situaci. Tužku i papír jsem spokojeně odložil stranou. V krychli se toho nedalo moc podnikat, měl jsem dojem, že moje vlastní tělo i myšlenky jsou cpány do krychle. Snažil jsem se něco s tím udělat, nacpat myšlenky nebo alespoň sny v mé hlavě do koule, do souvislé řady, do čehokoli trochu více uspořádaného. Nedařilo se mi to. Stále jsem se setkával s něčím, co mi je rozházelo. Jednou to byl sen, po druhé to bylo slovo, po třetí to byla pouze další myšlenka.
Kráčel jsem městem. Všude okolo byli lidé, zkoušel jsem na ně volat. Neposlouchali mě. Ani jeden z nich. Zatřásl jsem s člověkem, který kráčel proti mně. Sice se zastavil, ale pokračoval dál v cestě, jakoby si mě ani nevšiml. Teď jsem nerozuměl tomu, jestli se nacházím ve snu nebo v realitě. Ve skutečnosti už mi to bylo dost jedno. To byl dost osvobozující pocit. Nebo nebyl? Byl takový nanicovatý. Stejný jako v krychli.
Jakmile se mi ve snu vybavila krychle, znovu jsem se v ní objevil. Připadal jsem si jako taková malá hadrová panenka, se kterou si někdo jenom tak hází ze strany na stranu. I když jsem si uvědomoval, že ta osoba, která tahá za provázky, jsem vlastně já sám. To byl nepříjemný pocit. Hodně nepříjemný. Hryzal mi tělo zevnitř. Začínal na srdci a rozšiřoval se postupně po celém těle, skrze žaludek, přes celé tělo až do rukou a do hlavy. Nechtěl jsem tomu pocitu povolit, aby mi vstoupil do hlavy. A tak jsem dlouhou dobu jen ležel v krychli na zemi a s tou neviditelnou silou jsem se jen přetahoval. Na papír jsem si připsal další dvě slova: „Nesnáším se.“ Uvědomoval jsem si, že krychle mi stlačuje mozek. Jeho kapacita teď byla velká jako krabička od sirek, a myšlenky v ní byly taky tak promíchané jako sirky v krabičce od sirek. A jak jsem tuhle krabičku promíchával ze strany na stranu a snažil se najít ten správný systém ve srovnání sirek, promíchávaly se ještě víc. Při představě, že je má hlava krabičkou od sirek a na čele mám škrtátko jsem se vyděsil. Zařval jsem do prázdnoty, prázdným dávno vykřičeným hlasem. Odpověděla mi ozvěna. Nic.
Šum listí. Lidé. Barvy. Slunce. Vítr. Bosé nohy. Zpocená tvář. Vůně. Zpěv. Ptáci. Láska. Krása stínu.
Najednou mi došla hodně důležitá věc, ani v krychli jsem nebyl sám. Pořád mě doprovázely mé představy a já sám. A pomocí sebe samotného se mohu spojit se světem.
Otevřel jsem oči a stál jsem uprostřed široké louky, při pomyšlení na krychli, jsem se do ní však už nevrátil.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů
Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....
Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát
Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...
Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia
„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...
Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození
Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...
Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka
Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...
Za obtěžování a pokus o vraždu školačky si muž odsedí šestnáct let vězení
Krajský soud v Brně poslal obžalovaného Františka Oláha do vězení na šestnáct let. Uznal ho vinným,...
Potvrzeno, novým šéfem NATO bude Rutte, v říjnu vystřídá Stoltenberga
Bývalý nizozemský premiér Mark Rutte bude novým generálním tajemníkem NATO, rozhodly podle Reuters...
Pavel přivítal prezidenta Pellegriniho. Začíná smiřování špiček sousedních zemí
Nový slovenský prezident Petr Pellegrini přijel do Prahy na první zahraniční návštěvu. Na Pražském...
Lékaři bez hranic oplakávají smrt kolegy v Gaze. Byl terorista, tvrdí Izrael
Úterní izraelský útok v Pásmu Gazy nepřežil fyzioterapeut Lékařů bez hranic (MSF), který byl zrovna...
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 756x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.