Život v mojí čínské rodině - část 1.

Do své čínské rodiny mě manžel přivedl poprvé před sedmi lety. Rodina je to celkem početná, s většinou se nevídáme tak pravidelně, tak mám i po takové době občas trochu problém poznat, kdo je kdo. Nejprve vám je trochu představím.

Rodina mého manžela pochází z provincie Anhui, která sousedí s provinciemi Jiangsu, Zhejiang, Jiangxi, Hubei, Henan a Shandong. Žije tam přibližně 64 milionů lidí a řadí se tak prý na osmé místo co se týče populace. Abych řekla pravdu, tak jsem předtím o tomhle místě nic moc nevěděla a nikdy jsem tam nebyla. Znala jsem pouze Žluté Hory, které patří mezi přírodní památky zapsané v UNESCO. 

Tatínek (nar. 1966) pochází z malé vesničky nedaleko městečka Miaoshou a celkem jich dětí bylo pět - dva starší bratři (jeden zemřel), tatínek, mladší bratr a mladší sestra. S jeho rodinou se vídáme ale minimálně, protože s nimi maminka má hodně špatné vztahy, což vysvětlím později. A tak je většinou navštěvuje pouze tatínek sám, když je doma na vesnici. Za babičkou občas zajdeme s manželem, maminka za ní nikdy nejde. Maminka (nar. 1968) pochází zase z jiné vesničky poblíž Miaoshou, od té tatínkovi ji dělí vzdálenost přibližně 40 minut autem. Má tři starší sestry a dva mladší bratry, je jich tedy celkem šest. Tatínkova rodina v horách kolem vesnice vlastní asi 30 000 metrů čtverečních lesů a dalších pozemků, na kterých jim roste zejména divoký zelený čaj. Maminka k nim chodila pracovat - sbírala čaj. Později si ve vesnici otevřela malinkou restauraci, do které tatínek často chodil. Jenže tatínek byl v té době celkem známá firma, za jídlo téměř nikdy nezaplatil. Maminka si ho tak dobře pamatovala a pustila se s ním jednou do křížku, protože se jen tak nedá. Výsledek? Vzali se. :-) 

Jak bývá v Číně zvykem, jakmile se dcera provdá, odstěhuje se k rodině manžela a do své rodiny už tak nějak nepatří. Ale záleží na rodině. Maminka má (většinou) dobré vztahy se všemi sourozenci i s rodiči, a tak jsou stále v častém kontaktu a navštěvují se. Tatínek se s její rodinou dokonce vídá daleko častěji, než s tou vlastní. Tchýně prý na maminku byla od začátku hodně zlá, nic jí nedovolila, dávala jim jenom to nejhorší (to lepší si nechávala pro svého nejmladšího syna) a dokonce maminku i mlátila. Odtud tedy ta nenávist k tchýni. Manžel mi řekl, že se po těch zkušenostech maminka rozhodla, že ona bude úplně jiná tchýně. Ať si domů přivede kohokoliv (hlavně ne nějakou Henanku nebo slečnu z jihu Anhui :-)), bude na ní hodná a bude se o ní starat jako o vlastní dceru. A to je rozhodně pravda. Kolikrát se o mě stará víc než o vlastního syna. Mám prý svou rodinu daleko a jsem holka.

Maminčiny první dvě starší sestry mají každá po dvou dětech, třetí sestra má jen jednoho syna.   Všechny děti teď už mají své děti - každý po jednom a nikdo se nechystá pořídit si druhé dítě, třebaže je to nyní už možné. Nejmladší bratr má jednoho syna, který ale bydlí s jeho bývalou ženou, která od něj kvůli pomluvám od kamarádek odešla. Teď se ukázalo, že si to vymyslely a možná se tedy dají opět dohromady. Strejda pracuje v restauraci v centru Šanghaje jako kuchař a po rozvodu si našel pronájem jednoho pokoje s malou místností, kde je záchod a umyvadlo, za 1000 yuanů v takové šanghajské vesnici, takže do práce to má na skútru asi hodinu a půl. Baterky tady na jedno nabití vydrží fakt dlouho.

Všechny čtyři zmíněné rodiny žijí v Šanghaji, kde mají i práci, a domů na vesnici se vracejí pouze během oslav nového čínského roku, oslav založení republiky a jiných svátků, které jsou delší. S malými dětmi zůstávají doma prarodiče a ostatní pracují. Jeden rozváží po městě jídlo, jiný pracuje jako poslíček pro nějakou firmu, další vystudoval bakalářský obor (ze starších generací jako jediný) a je zaměstnán jako administrativní pracovník. A vydělává podobné peníze jako ten, co rozváží jídlo. Starší ze dvou bratrů se jako patnáctiletý sám odstěhoval do města Xiamen na jihu Číny, kde prodával na ulici trička, jídlo, dělal poslíčka a podobně. Postupně se vypracoval a otevřel si malou restauraci. Z té se po letech přestěhoval do větší a před několika lety otevřel i druhou. Ve městě si pořídil i několik bytů a nejen že se má dobře, patří mezi místní milionáře. Jeho manželka pochází z malé vesničky poblíž města a jak se seznámili nevím. Teta nikdy neopustila město Xiamen, nikdy nikde nebyla a ani po tom netouží, spíš se bojí i po městě. Přišlo mi to zvláštní, až mi potom manžel vysvětlil, že teta neumí číst a neumí standardní mandarínštinu - bojí se tak, že se venku ztratí. Přitom ale strejdovi s restaurací hodně pomáhá a daří se jim z velké části i díky ní - prý má podnikatelského ducha.

Moje čínská rodina je tedy opravdu početná a skládá se z různých věkových skupin a sociálních vrstev. A jak to tak bývá (nejen v Číně), vede to kolikrát k drbům, hádkám, velkým dramatům, srdceryvným smířením… prostě taková telenovela naživo.