Nashle, Číno! Na cestě domů

Po 11 letech v Číně se teď s manželem stěhujeme do Česka. Pro mě je to návrat domů, pro něj je to nové dobrodružství plné otazníků. Jak to vypadalo pár dní před odletem a dnes na letišti?

Jak probíhaly všechny přípravy na velké stěhováníjsem popisovala ve dvou předešlých dílech: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772270, a také tady: https://krumpalova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772309.

A co bylo dál?

Náš oddací list s razítkem od čínského MZV jsme dostali o celé čtyři dny dřív, než jsme čekali. Předposledním krokem tak bylo zajít na český konzulát. Z metra jsem naskočila rovnou na sdílené kolo a jela chvíli v protisměru, než jsem se dostala na křižovatku, abych přejela do toho správného směru. To je tady běžná praxe, jen abyste si nemysleli, že jsem nějaký zločinec. Nevšimla jsem si policisty, který mě samozřejmě zastavil. Pokuta 50 RMB. Český konzulát je v osmém patře výškové budovy nabité nejrůznějšími společnostmi, dole sídlí banka ICBC. Před pandemií ke vstupu nic potřeba nebylo, teď ale vyžadují průkaz totožnosti, aby vás pustili k výtahům. Naštěstí jsem s sebou měla pas. Na konzulátě už všechno šlo dobře, superlegalizace byla za 10 minut a 183 RMB (600 Kč) v hotovosti. Dokument jsem si nechala oskenovat a zaslat DHL na překlad do Prahy - celkem 400 RMB (1280 Kč). Překlad i s DHL zpátky do Šanghaje vyšel na 2550 Kč a dorazil za 6 dní. Poté, co manželovi doručili nový cestovní pas, jsme konečně mohli koupit letenky.

Letenky

Většinou létám s ruským Aeroflotem, protože bývají nejlevnější a hlavně jsou v ceně dva velké kufry na osobu, což je paráda. Ruské aerolinky teď, zdá se, ale nelétají. Nejlevnější jednosměrné letenky jsou teď kolem 4500 RMB - asi 15 000 Kč. Za tolik i méně jsme před pandemií létali tam a zpět. Je to ale stále dobrá cena, protože se dají najít letenky i za 8000 RMB. Teď video 20ti hodinový let s rakouskými airolinkami za 26 826 RMB - 88 526 Kč. Z Šanghaje do Vídně, z Vídně do Curychu, z Curychu do Prahy. Zrušení nebo změna přijde na 13 200 Kč. U těchto letenek je povolený jeden kufr o hmotnosti 23 kg. Pak jsou ale nizozemské KLM nebo třeba Air France a tam máte v ceně pouze kabinové zavazadlo, žádný kufr - jednosměrné letenky asi 30 000 Kč, a to je ekonomická třída.

Počítali jsme tak, že za letenku dáme asi 17 000 Kč a poletíme s jedním kufrem. Když se člověk po letech stěhuje, tak je to fakt málo. Zvlášť když manžel je profesionální sportovec a má spoustu vybavení. V Číně i značkové sportovní věci (Venum, Everlast, UFC, Twins atd.) vyjdou značně levněji než u nás. Kvalitní značkové rukavice na box tady pořídíte do tisícovky (Kč), na českých internetových obchodech jsou ty samé od dvou tisíc výš. Samozřejmě i v Číně se dají najít bláznivé kousky za tisíce yuanů.

Jeden večer jsme opět koukali po letenkách a měli štěstí, že jsme narazili na polské aerolinky. Letenka za 3800 RMB - 12 540 Kč!!! Navíc, na cestě pouze 17 hodin, jeden přestup ve Varšavě, dva kufry 25 kg v ceně, kabinové zavazadlo 12 kg, zrušení či změna letenky zdarma. Celkem 124 kg si můžu odvézt! Ještě teď si říkám, že to snad není ani pravda. Samozřejmě, nic ale není ideální. Zaprvé, letí to 23.7. Pokud konzulát dodrží oznámenou doutýdenní dobu vyřízení, tak to nestihneme o tři dny. Manžel vždy dostal vízum do pěti dní. Naposledy dokonce za tři dny. To šel na sběrné centrum žádostí v teplákovce jejich národního týmu a asi to na pana Číňana udělalo dojem. Říkala jsem mu, ať v tom už chodí na všechny úřady. :-) Zadruhé, letí to z města Tianjin v 10:30 dopoledne. Ze Šanghaje letadlem je to asi dvě hodiny, rychlovlakem kolem pěti hodin. Ceny jsou podobné, jenže do letadla si člověk ještě musí dokoupit všechny ty kufry. Vyrazit ideálně den dopředu, abychom měli jistotu, že se dostaneme včas na letiště.

Žádost o vízum

Na český konzulát nás objednali hned na úterý 13.7. Pozvánka, která odletěla od táty doporučeně 1.7. dorazila na šanghajskou celnici teprve 12.7. Z té to předali poště a ráno před cestou na konzulát jsme si pro ni dojeli, jinak bychom ji nedostali včas. Na konzulátě byli moc hodní a napsali nám, že vízum bude nejdříve 20.7. Letíme 23.7., takže vše vybaveno. Vízum pro rodinného příslušníka bylo zdarma. K našemu překvapení bylo vízum hotové do druhého dne. Paní mi zaslala i další důležité informace spojené s žádostí o přechodný pobyt v ČR. Musím opravdu poděkovat za všechnu pomoc a trpělivost! Z Pekingu jsem obdržela dál manuál pro návrat do ČR, tak myslím, že jsme dobře připraveni.

PCR testy

Našla jsem si i od ostatních slyšela, že se člověk na testy musí objednat s předstihem, někdy musí trochu čekat, lokální nemocnice to nemají v angličtině, a vyjde to na asi 660 Kč. Manžel našel pobočku jedné mezinárodní nemocnice dva kilometry od jeho rodičů, kde teď bydlíme. A prý v angličtině za 240 Kč, bez objednání, výsledky do 24 hodin. A opravdu. Dorazili jsme hned po otevření v devět ráno. Poslali nás za nemocnici, kde na cestě stála taková malá budka, kde seděly dvě sestřičky. Museli jsme si stáhnout aplikaci ???, vyplnili informace o sobě, objevil se nám kód, který paní oskenovala a dala nám lahvičku s tmavě růžovou tekutinou. U vedlejšího okna nám druhá šťourla do nosu a bylo to. Manžel výsledky vyzvedl druhý den ráno.

Vlakem do Tianjinu

21.7.: Aby toho nebylo málo, i v Číně je teď bláznivé počasí a ve spoustě provinciích záplavy. V Tianjinu, odkud letíme, byly deště minulý týden, ale zatím žádné katastrofy. Nejnověji jsou záplavy v provincii Henan. Většina vlaků křižující Henan teď nepojede a hromadně se vrací jízdenky. My ale jedeme rychlovlakem přes provincie Jiangsu, Shandong a Hebei. Tam je podle zpráv zatím klid.  Jenže musíme přejet hned tři provincie a tady teď člověk nikdy neví, kde se co stane. Záplavy na západ od nás. Teď hlásí tajfun na jihovýchod od nás, tohle máme ale opravdu za humny… Letos je to už šestý tajfun, tenhle pojmenovali ?? - Ohňostroj. Podle slovníku se tím v próze může myslet “líbezná jarní scenérie”, tak to asi ale nemysleli. :-). V celé provincii Zhejiang má od 23. do 26. pěkně pršet. Šanghaj sedí na pomezí mezi provinciemi Zhejiang a Jiangsu. Dnes odpoledne ve 14 hodin to dorazilo do přímořského městečka Zhoushan, kde jsme byli nedávno na výletě (154 km od Šanghaje). Zasáhne to hodně měst na pobřeží, ale podle meteorologické mapy by to Šanghaj mělo “jenom líznout”, tak snad to bude pravda. Většina tajfunů, které dorazily do Šanghaje, byly celkem civilizované - silný vichř, neskutečné průtrže mračen, létaly větve, venkovní stolky a podobně, ale žádné velké katastrofy.

22.7.: Všechno dobře dopadlo. Po necelých šesti hodinách jsme dorazili do města Tianjin. Hodinu jsme strávili v taxíku na cestě do hotelu.

Na letišti před odletem

23.7. Na letiště jsme se čtyřmi kufry a dvěma batohy dorazili v 7:30 ráno. Měli jsme tak tři hodiny času.  Před vstupem ukázat náš zdravotní kód. Většina část letiště je uzavřená, a tak jsme se všichni tísnili u jednoho průchodu. Jako první bylo potřeba oskenovat si přes aplikaci Wechat jiný kód a vyplnit formulář - odkud cestujeme a kam, kde jsme pobývali předešlých 14 dní, číslo letu, zda jsme přišli do kontaktu s nemocným a jaké máme příznaky (pokud nějaké jsou). Zařadili jsme se do dlouhé fronty. Tu po chvíli ucpala skupina Poláků. Ukázalo se, že mají diplomatické pasy a jeden z nich, který je na letiště pouze doprovází, si nepřinesl pas. Zablokovali vstup a odmítali se pohnout. Na zdvořilé žádosti se odmítali odklidit na stranu, než svůj problém vyřeší, aby mohli ostatní v klidu projít. Chovali se opravdu arogantně. Tím, že je většina letiště uzavřena, asi fungovala jenom malá část klimatizací. Byl tam vydýchaný vzduch a fakt horko. Pokud by šlo o něco vážného, dokážu pochopit, že se to snaží hromadně vyřešit. Ale jenom proto, aby jeden z nich mohl říct “Čau” své asi manželce o několik minut později, to mě fakt naštvalo. Číňané se neodvažovali jich dotknout, po dlouhém čekání je nakonec pustili dovnitř. Opravdu neskutečné! Nepřinesl si pas, zdržoval všechny ostatní a choval se jako idiot. Jak jsem měla zprvu radost, že konečně vidím někoho od nás a třeba se dáme do hovoru, tak jsem se pak fakt styděla. Není divu, že někteří Číňané na cizince hledí skrz prsty. Tím, že se Čína snaží udělat na cizince dobrý dojem, spousta věcí nám projde a můžeme si dovolit víc, než místní. A někteří cizinci toho fakt zneužívají. Problém samozřejmě na obou stranách. Někteří cizinci ale mají pocit, že jsou před Číňany na výši - měli by to tedy prokázat svým chováním, ne tím, te se blýsknou speciálním pasem a prostě se nepohnou, dokud nedosáhnou svého. Fakt ostuda. 

Po téhle příhodě jsme se konečně dostali k odbavení. Manžel si s sebou veze rýžovar. Ptali jsme se několikrát, jestli to zabalit do velkého kufru nebo kabinového zavazadla. Na telefonu nám tvrdili, že je to jedno. Na letišti nevěděli, až se tedy dohodli, že do kufru na 100 % ano, do batohu nevěděli. Tak jsem musela všechno přeskládat, ale zvládli jsme to a manžel bude mít v Čechách rýži, na jakou je zvyklý. :-) Ve frontě nás obcházela zaměstnankyně aerolinek, té jsme ukázali výsledky našich PCR testů. U přepážky už to šlo rychle. Dál kontrola batohů a bylo to. Vzali nám desinfekci na ruce, že je v ní moc alkoholu. Na letišti pak ale kromě obyčejného mýdla nic nebylo. Ve frontě jsme narazili na čínské studenty, kteří se vrací na pražskou VŠE. Teď máme ještě hodinku do odletu směr Varšava. Cesta bude trvat něco přes 17 hodin.