Jak přežít zimu v Šanghaji?

V Šanghaji je zima? Odkud že jsi? Nemíváte v ČR pod nulou a sníh? A tobě je tady v Šanghaji zima? Takovéhle otázky dostávám od místních každou zimu. A jo, je mi tady pěkná zima a pokaždé se modlím, aby jaro přišlo co nejdříve.

Kdo se na tyhle otázky neptá, jsou ostatní cizinci z Evropy, USA a podobně, protože to většinou vnímáme stejně. Rozhodně je to výborné téma pro otevření konverzace, která nezůstane u jedné dvou vět. Šanghajská zima není nijak drastická, ale je pěkně lezavá. Člověk se na ni musí dobře připravit. Myslím, že zimní období k nám dorazilo někdy kolem 14.12. Předtím jsmě měli příjemný podzim, kdy přes poledne bylo někdy tak hezky, že jsme mohli mít i jen tričko s krátkým rukávem. Ale v noci byla docela kosa. Teploty teď také výrazně poskakují. Někdy je přes den pět stupňů, někdy krásných čtrnáct. V noci je to pak kolem tří stupňů. Většinu dne fouká studený vítr, ale máme krásně čistou modrou oblohu a západy slunce jsou v zimě opravdu krásné. Opadavé stromy už jsou až na vyjímky úplně bez listů. V Šanghaji vysázeli ale většinu stále zelených, tak na jednu stranu zima nevypadá tak ponuře, na tu druhou to prostě není ta naše zima. Podle předpovědí mají příští měsíc teploty klesnout k nule, tak uvidíme.

Na univerzitě…

Největší výzvou pro mě bylo přežít zimu na univerzitě. Oproti Pekingu v Šanghaji není ústřední topení, v místnostech jsou nainstalovány klimatizace. U nás na škole byly ale jenom na oko - nikdy se nezapínaly (ani v knihovně), a v učebnách nebyly žádné. Takže tříhodinové přednášky jsme proseděli v obřích kabátech, šálách, čepicích a rukavicích. Naučila jsem si sebou nosit termosku na horkou vodu a dvě gumové láhve s horkou vodou - jednu na ruce a jednu na chodidla. V týmu jsme trénovali ve velké hale, kde to pěkně profukovalo, takže první půl hodinu až hodinu cvičení jsem byla také v kabátu a v čepici. Jenom profesionální týmy, které se účastnily nejvyšších soutěží měli ten luxus a pouštěli jim klimatizace. Zatímco my se třásli v kabátech, oni tam pobíhali jen v tričku. Poslední rok, kdy jsem na univerzitě končila, jsme dostali klimatizaci i my. Na kolejích klimatizace byly, ale neúsporné a jako studenti jsme raději šetřili. Víc se vyplatilo pořídit si malé elektrické topeníčko a elektrickou deku, která se dá pod prostěradlo a pěkně před spaním prohřeje postel. Na tom se šetřit ale nevyplatí, protože bylo několik zpráv, že si deku nechali puštěnou přes noc a ta jim vzplála. Tak se snažím přežít bez ní, ale letos si ji asi zase pořídím.

Ve škole…

Na škole, kde teď učím je to v porovnání s mými studijními roky nebe a dudy. V každé učebně a kanceláři je klimatizace a všude se hojně používají. Manžel mi ještě k tomu pořídil malé topeníčko na nohy, které si občas nosím i do třídy. Vzhledem k tomu, že naše Sportovní centrum je už roky nedodělané a není dostatek místa pro všechny, tak máme tělocvik venku, co to jde. Stačí, že je jen trochu sluníčko a nefouká moc studený vítr a všichni jsme venku. Studenti chodí ve svetrech a dlouhých kabátek, a tak hrají basketbal, frisbee atd. Pro učitele je to náročnější, protože se moc nehýbeme, tak teď často hraju s nimi, jinak bych tam umrzla. V pondělí jsem venku s pauzou na oběd od 9:25 do 16:30. K tomu učím na prvním stupni ZŠ, kde jsou malé děti, kterým tečou nudle (Číňané moc nesmrkají), kašlou, ne vždy si myjí ruce, do školy chodí s nachlazením. Jeden kluk mi řekl, že má asi zápal plic. Navíc jsou hodně přítulní - chtějí obejmout, držet za ruku, na všechno sahají… Takže co jsem tady, tak jsem většinou celou zimu nemocná. První zimu jsem měla zápal plic dvakrát. Teď už dva týdny kašlu.

Na vesnici…

Během oslav čínského nového roku jsem už většinou v Šanghaji, v minulosti jsem ale několikrát vyjela ven, podívat se na oslavy na vesnici. Tam samozřejmě ani topení ani klimatizace neexistuje. V provincii Henan a Shandong jsem tak strávila většinu času u kamen nebo elektrického topení, které jsem si nosila všude s sebou. V province Gansu to byl trochu konec světa, strašná zima všude, spousta sněhu, kvůli kterému jsme museli zůstat o týden déle, než se všechno podařilo odklidit. Pod postelí jsme měli kamínka, takže to bylo nejpříjemnější místo. Za celé ty tři týdny jsem se neosprchovala ani jednou. Jednak tam neměli tekoucí vodu, a pak - v takové zimě jsem se jenom pod oblečením otírala žíněnkou, jinak bych umrzla. Do kadibudky se chodilo přes celý dvorek. A že měli kadibudku už byl luxus.

Otevřená okna…

Návštěva manželových rodičů v zimě je pro mě noční můrou. Žijí dlouhá léta v Šanghaji v pronajatém bytě, mají klimatizaci i elektrické topeníčko… ale prostě nechávají celý den otevřená okna, a to i večer. A v bytě je tak ještě větší zima, než venku. Sedět tam v té zimě hodiny, to je pro mě o zdraví. Okno nejblíž k sobě si vždycky zavřu, aby ho po chvíli maminka zase otevřela s tím, že se musí vyvětrat. Prý aby nebyla plíseň a vyvětral se vzduch od večeře. Takže sedím u otevřeného okna a na sebe namířené elektrické topení, abych to tam vydržela. Klimatizace je pouze v ložnici, takže teplý vzduch se do obýváku přes ta otevřená okna moc nedostane. Když se klimatizace zapne, tak se musí aspoň trochu nastevřít okno, abychom se náhodou neotrávili, prý to bylo ve zprávách. Když už spím, tak nemám ráda moc horko, ale protože mám často studené ruce a chodidla, tyhle zimy těžce snáším.

Jak to tedy v Šanghaji přežít?

Jak už jsem zmiňovala - gumové láhve na vodu, termosky s horkou vodou nebo čajem, elektrická topeníčka. Na spoustě míst se dá zadarmo natankovat horká voda - ať už v automatu a nebo v restauracích a kavárnách, to je rozhodně plus. Číňané nosí spoustu vrstev a hlavně dvoje kalhoty. To jsem doma nikdy nenosila, ale tady jsem si na to už tak nějak zvykla. Neustálé vysvlékání a oblékání kabátů a svetrů je u mě taky nutnost. Zatímco venku je pěkná zima, metro a obchodní centra jsou často přetopená. Doma pravidelně větrám, ale rozhodně nemám okna otevřená dlouho a užívám si klimatizaci. V koupelně máme ve sprchovém koutu nainstalovaná hřejivá světla a mám tam elekrické topení na dobu, než se obléknu. Šanghajská zima není tak strašná, ale člověk na ni musí být správně nachystán a nesmí počasí podcenit.