Co mi bude ze Šanghaje doma chybět?

Kdyby byl život v Číně tak špatný, nevydržela bych tady tolik let. I kdyby mi platili zlatem. Je spousta věcí, menších i větších, které mi doma rozhodně budou chybět. Je to pravda, každá mince má dvě strany.

Veřejné WC

Pro mě je tohle dost zásadní věc. Nikdy nevíte, kdy se vám co přihodí. Musím vždycky vědět, kde je nejbližší WC a být připravená. Na tohle je Šanghaj geniální. Sice není povinnost, aby restaurace nebo kavárna měly své vlastní WC, ale najdete je ve všech nákupních centrech a pokud není moc času, kolikrát vás nechají použít i to svoje osobní. Všude po městě navíc najdete i veřejné záchodky, jsou i v každém veřejném parku. Najdete je zanesené v mapách. V aplikaci si stačí zadat WC a dovede vás to k tomu nejbližšímu. Většinou se mi nestalo, že bych musela jít dál než dva kilometry. V porovnání s předešlými roky jsou teď i povětšinou pěkně čisté a většina má k dispozici toaletní papír. A nebo aspoň ubrousky na ruce. A pokud ne, před vchodem najdete automat na balíčky papírových kapesníků. Jeden většinou za 1-2 yuany. Platí se buď mincemi nebo přes kód na telefonu. Toalety jsou tady zdarma. Nikdy jsem za použití veřejného WC nemusela platit. Tohle mě zaskočilo v Praze. Jak jsem tam dlouho nebyla, nevyznala jsem se tam a najít záchod fakt nebyla sranda. Většina samozřejmě placená. Ale ne každé místo podle toho vypadalo.

Jídlo 24/7

Tohle platí v hlavně ve velkých městech. Na menších městech a vesnicích se kolikrát zhasíná kolem desáté večer a máte smůlu. Někde už teď fungují donášky jídla, ale ne vždycky si vyberete a později v noci už taky většinou máte smlůlu. Šanghaj je ale město obžérství zaslíbené. Vyhlášené jsou “noční svačinky” - to máte na ulicích vozíky nabízející smažené nudle, knedlíčkové polévky, barbeque, nejrůznější placky, rýžové polévky, podle sezóny i třeba ráčky a další mořské plody… hluboko do noci. Dají se najít i restaurace s nepřetržitým provozem. Snídaně tady začínají velice brzy. Kolikrát už ve čtyři ráno najdete v ulicích vozíky se snídaní. Když má manžel po soutěži, většinou se chce pořádně naprásknout, takže většinou skončíme v restauracích bufetového typu - ty jsou tady také velice populární. On toho dokáže sníst, že se nám to fakt vyplatí. Dál jsou tu samoobsluhy otevřené nonstop. Francouzský řetězec Auchan na některých místech dokonce otevřel malé prodejny bez obsluhy. Tam vás pustí po oskenování kódu z telefonu a zaplatíte zase telefonem. Co se stane, když si tam otevřete brambůrky, sníte je a odejdete bez zaplacení, to nevím. Jsou tam ale kamery a asi získají informace o vás při vstupu do obchůdku. A když se vám nechce vyjít z domu, můžete si nechat všechno doručit na počkání. Hotovou večeři z nějaké restaurace, nákup z potravin… Když jsou akce nebo jste VIP klientem, tak máte většinou donášku zdarma.

Klimatizace

Manžel se na život v ČR hodně těší. Jediné, co ho straší, je, že nemáme klimatizaci. Každé léto u mě doma v noci umíral horkem, a to měl k sobě přistavěný větrák. Jednou z motivací vydělat hodně peněz je i to, že si chce nechat v našem budoucím domově zabudovat všude klimatizaci. V Šanghaji je klimatizace opravdu všude. V centru města se často stačí pohybovat po ulici těsně vedle obchodů. Z těch totiž při každém otevření dveří táhne studený vzduch, a tak vám ani venku není takové vedro. Já mívám ale často problém s tím, že to tady s klimatizací hodně přehánějí. Venku úporné horko, že se pěkně zpotím. Potom přijdu do metra a zima jako v mrazáku. Někdy to řeším tím, že si nosím bundu, když jsem opravdu hodně zpocená, tak si nosím tričko na výměnu. 

Telefon na vše

Vím, že tohle se u spousty lidí setkává s velkým odporem - krádež soukromých informací, Velký bratr o nás všechno ví a nezdráhá se to použít proti nám… Já vím. I tak ale patřím k těm, kdo prostě platí kódem na telefonu, a to kdekoliv. Hotovost nebo bankovní kartu už jsem u sebe hodně dlouho neměla. Teď vlastně používáme mince jen na nabíjení skútru, protože u nás v sousedství jsou automaty na peníze a bydlíme moc vysoko na to, abychom prostě z okna vyhodili prodlužovačku jako kdysi. Teď se to navíc ani nesmí. Že se vám telefon vybije se bát ani moc nemusíte, protože různě po městě najdete stojany s powerbankami, které si můžete za poplatek vypůjčit a mobil si dobít. Problém je, když si zapomenu dobít kredit na mobilu. To jsem potom namydlená. Telefon nic nesvede a na spoustu wifi připojení se nedostanu, protože to vyžaduje ověření pomocí sms kódu, a ten mi samozřejmě nepřijde. Určitě je rozumné s sebou nějakou tu hotovost mít, protože stát se může samozřejmě cokoliv. Někteří prodejci hotovost teď dokonce odmítají, ale mají povinnost ji přijmout. Asi jsem naivní, ale že o mně někdo ví, kdy jsem si co koupila za kolik peněz, to mi nepřijde tak důležité (pokud mi zrovna neplánuje vykrást byt). Myslím si, že kdyby to opravdu někdo potřeboval vědět, tak si to stejně najde. A na mě cílené reklamy na sociálních sítích? Přeskakuju, když mě zajímá, tak se podívám, ale nepoběžím kvůli tomu hned do obchodu.