Co je to to MMA?

Když mi manžel oznámil, že se stane zápasníkem MMA (smíšených bojových sportů), moc jsem o tom nevěděla. Nenapadlo ho nic lepšího, než mi ukázat video “10 nejlepších KO v historii”.

Moje první reakce tak samozřejmě byla: Tohle není žádný sport ale pouliční rvačka pro lidi bez mozku! Nechápala jsem, jak může z tak krásného sportu, za který judo mám, přestoupit k něčemu tak primitivnímu. Tady ale musím přiznat, že jsem pro svou škodu i judo kdysi vnímala o dost jinak. Tak trochu útěchu mi přinesl jeden rozhovor s uznávaným expertem v brazilském jiu-jitsu a zápasu obecně, Johnem Danaherem. Ten na podcastu Joe Rogana vyprávěl, že se v mládí věnoval thajskému boxu a jako spousta jeho vrstevníků o judu a wrestlingu neměl moc vysoké mínění. Jednak fungují jen na sportovní žíněnce a pak, válí se po sobě zpocení, téměř nahatí chlapi, často v divných pozicích… až po letech přišel na to, jak moc se pletl. MMA zápasy měly zodpovědět otázku, kterou si kladla spousta bojovníků - Který bojový styl je nejlepší? V UFC 1 tak proti sobě nastoupili například představitelé suma a savate nebo boxu a brazilského jiu-jitsu. Jasným vítězem se stal Royce Gracie, který svého posledního soupeře “uškrtil” na zemi.

Na Youtube se dá najít rozhovor s Big Johnym McCarthym, který je nejen jedním z nejslavnějších rozhodčích MMA vůbec, navíc je jako chodící encyklopedie organizace UFC. Zmínil, že vůbec první akce, UFC 1 (12. listopadu 1993), měla pouze tři pravidla: 1) nepíchat do očí, 2) nekopat do rozkroku, 3) nekousat. Vzhledem k tomu, že většina zápasů netrvala déle než 2 minuty, pro UFC 2 zrušili rozdělení na kola a na žádost představitele jednoho stylu dokonce povolili údery do rozkroku. UFC 2, které se konalo v březnu roku 1994 tak mělo pouze dvě pravidla: 1) nepíchat do očí, 2) nekousat. Našla jsem článek, kde trochu přibližují, co vedlo k tomu, že je MMA dnes takové, jaké je (https://bleacherreport.com/articles/1614213-a-timeline-of-ufc-rules-from-no-holds-barred-to-highly-regulated). Podle autora Adama Hilla, začal v roce 1996 proti UFC bojovat senátor John McCain, který to přirovnával ke kohoutím zápasům, a málem dosáhl naprostého zákazu tohoto sportu v USA. Sám byl fanouškem boxu a prohlásil, že “udeřit člověka, který byl na zemi, je neamerické”. Proslýchá se ale, že opravdovým důvodem byly peníze. To přimělo organizaci UFC k vytvoření sady pravidel, která se však často měnila, i v závislosti na tom, v jakém americkém státu se zápasy zrovna konaly. V lednu 2001 společnost koupil Dana White s partnery, vznikla Zuffa a tím tak nějak začíná moderní historie UFC a asi i MMA vůbec.

MMA bylo v některých zemích po určitou dobu opravdu zakázané. V Kanadě se situacie lišila místo od místa až do roku 2013, kdy vláda dala souhlas, aby si provincie samy rozhodly. Norsko je jedinou skandinávskou zemí, kde jsou profesionální MMA a profesionální box zakázány. V Thajsku bylo organizování těchto zápasu ilegální až do roku 2013 z obavy, že by veřejnost začala považovat národní poklad, thajský box, za stejně brutální. Ve Vietnamu se mají oficiální soutěže spustit od letošního roku. Francie zakázala MMA jako organizovaný sport v roce 2016 a názor změnila až loni. Organizace Bellator byla první, která do země přivezla své zápasníky, kteří se utkali letos 10. října.

Lukáš do prvního zápasu nastoupil v roce 2016 a vážně to začal brát o dva roky později. To už MMA od svého krvavého počátku ušlo dlouhou cestu, ale na první pohled mezi sofistikované sporty stejně asi moc nezapadne. Díky tomu, že se v Praze v únoru 2019 konala velice úspěšná UFC fight night a máme hned několik více či méně úspěšných Čechoslováků, kteří bojovali v UFC, si myslím, že spousta lidí už tak trochu ví, co tento sport obnáší. Jako první Čech se do UFC klece podíval Karlos Terminátor Vémola, který podepsal smlouvu v roce 2010. Dva zápasy vyhrál, čtyři prohrál a v roce 2013 tak organizaci opustil. O rok později na něj navázal Viktor Pešta, který bohužel všechny tři zápasy prohrál a smlouva mu nebyla prodloužena. První a zatím jedinou Češkou v UFC je Lucie Pudilová, která tam vydržela tři roky, s bilancí dvou výher a pěti proher. Uzbeckého zápasníka Makhmuda Muradova, žijícího v Praze, čeká 31. října už třetí zápas, oba předešlé se mu podařilo vyhrát. Dalším českým zástupcem je velice úspěšný a můj oblíbený David Dvořák, který je v současné době na 13. místě v žebříčku muší váhy. Zatím posledním Čechem je Jiří Procházka, bývalý šampion japonské organizace Rizin, což mu zajistilo velice dobrou startovní pozici v UFC a po první výhře, za kteoru dostal i ocenění “výkon večera”, je teď na 5. Příčce v polotěžké váze. Vůbec prvním Slovákem se stal Lajoš Klein, který během své premiéry 26. září knockoutoval soupeře kopem do hlavy. Je pravda, že v diskuzích pod českými články o MMA často čtu reakce podobné té mojí, když se manžel rozhodl bojovat v kleci. Na druhou stranu, popularita tohoto sportu u nás rychle roste, natáčí se různé reality show, zápasníci jsou zvaní i do nesportovních televizních pořadů a dostávají se více do podvědomí veřejnosti.

Je MMA sport a nebo prostá rvačka?

Nejsem úplně odborník na všechno, spíš vám to vyložím ze svého úhlu pohledu. S manželem jsme se na tom, že box je v určitých aspektech daleko brutálnější a nebezpečnější než MMA. Také spolu s americkým fotbalem má podle studií nejvyšší riziko otřesu mozku. Sice mají rukavice hutnější, ale to je spíš pro ochranu vlastních rukou než jako ochrana soupeře. Množství technik a cílů, na které údery dopadají, je výrazně omezenější. Nejhorší myslím je, že se často už načnutý bojovník vrací zpátky a dostává další nálož, která v určitých případech může opravdu mít následky na celý život. Thajský box mi jako ne příliš zasvěcenému pozorovateli připadá také brutálnější, všechny ty lokty a kolena do hlavy… zajímavé je, že v UFC je zatím pouze jedna Thajka, ale k tomu se vrátím příště. Obrovská variabilita a komplexnost MMA zápasu podle mě přispívá k většímu “bezpečí”. I když je to stále vysoce náročná a tvrdá disciplína, která ne pro každého končí dobře. Zatímco v začátcích do sebe borci prostě bušili, dokud jeden neodpadl, moderní MMA je opravdu jako hra v šachy, jako válka dvou táborů, a to se mi na tom strašně líbí. Často je to i hodně nespravedlivé, protože ne vždy vyhraje ten lepší. Často vyhraje ten chytřejší, někdy vyhraje ten, kdo se lépe připravil, ten co měl více štěstí. Někdy bohužel vyhraje ten, koho se organizace snaží protlačit dál. Člověk do posledních vteřin často neví, jak to dopadne. Doby, kdy zápasníkům stačila jen brutální síla, trocha techniky a odhodlání, jsou pryč. I když na nižších úrovních to tak stále někdy vypadá. MMA na nejvyšší úrovni je ale opravdu velice sofistikovaným sportem, ve kterém záleží na každém detailu.

Stačí si poslechnout rozhovory s elitními trenéry a člověku je jasné, že celý proces je velká věda. Stejně tak zápas samotný, i když základ tak složitý není. Pokud jste v postoji lepší než soupeř, určitě se nebudete chtít dostat na zem, takže budete mimo jiné pracovat na obraně proti strhům a hodům. Pokud je soupeř lepší wrestler, je velká pravděpodobnost, že skončíte na zemi, a tak se musíte umět dostat zpátky na nohy. Pokud toho na zemi moc nezmůžete, dost vás tahle myšlenka paralyzuje i v postoji, protože se prostě bojíte, že by vás mohl chytit a strhnout. Pokud soupeře vestoje neudoláte, nezbývá, než minimalizovat riziko a zkusit to na zemi. Z toho se odvíjí bezpočet různých scénářů, možností… A co teprve, když jste dobrý ve všem. :-) Jedním z mých oblíbených trenérů, je Javier Mendez, který spolupracuje mimo jiné s Khabibem Nurmagomedovem. Při hodnocení jeho zápasu s Al Iaquintou velice chválil soupeřům tým a jejich strategii. Khabib je wrestler, který umí boxovat, ale není to jeho nejsilnější stránka. Původní plán byl jako téměř vždy, vyvíjet na soupeře tlak, dostat ho na zem a tam ho udolat. Během zápasu se ale Khabib začal cítit hodně silný v postoji, chtěl se trochu vytáhnout a vyhrát bez wrestlingu. Po zápasu se ukázalo, jak to bylo. Taktika soupeře byla Khabibovi tenhle pocit dát, nechával se schválně nastřelovat, aby Khabibovi vzrostlo sebevědomí, víc se do toho opřel a Al měl tak větší šance ho dostat. Mendez jejich taktiku označil za brilantní, opravdu fungovala. Nicméně, Khabib i tentokrát vyhrál.

Víc zase příště!