Čínský horký kotlík - hot pot

Hot pot patří k těm nejpopulárnějším čínským specialitám, kterou určitě stojí za to vyzkoušet. V každé oblasti mají trochu jiný styl a chuť, a tak je stále co obdivovat.

Provincií, která je nejproslulejší hot potem je beze sporu Sečuán, kde milují všechno pálivé.  Odtud známý sečuánsky pepř. Středobodem je ovšem město Chongqing, které od roku 1997 patří mezi čtyři přímo spravovaná města na úrovni provincie a má něco kolem 30 milionů obyvatel.  Podle Wikipedie bylo v roce 2019 celkem 26 991 restaurací nabízejících hotpot. Sama jsem tam nikdy nebyla, ale manžel mi vyprávěl, že je tam kopec kde nenajdete nic jiného než místa prodávající horké kotlíky. Nic jiného tam snad ani neochutnal. Říká se, že kotlík si dávají Číňané hlavně v zimě, aby se zahřáli. Pravdou ale je, že si ho užívají celoročně a je jim jedno, že někdy v létě celou večeři propotí. Jednak proto, že v některých částech Číny je opravdu horko, polévka je horká (Číňané si jídlo nefoukají a nečekají, až vystydne), a pak, zbožňují pálivé. Co jsem si povídala se spolužáky z jiných asijských států, kotlíky jsou snad všude.

Co to tedy je?

Většinou se jedná o veliký hrnec bez uch, ve kterém je řídká polévka nebo vývar různých příchutí. Některé kotlíky mají uprostřed malý komín, jiné jsou rozdělené na dvě a více částí, a tak si můžete vybrat a skombinovat polévky různých chutí. V naší oblíbené restauraci si vybereme polévky hned čtyři: pálivou, rajčatovou, čirou, vývar z hovězích kostí. Než se polévky na stole začnou vařit, je na čase připravit si omáčky, o kterých si budete kousky jídel namáčet. V restauracích je většinou pultík (či více) s různými přísadami, které si mohou zákazníci míchat podle svého. Já si většinou odnesu kombinaci burákové pasty, česneku, sezamových semínech, trochy tmavého octu, pažitky a pasty z mořských plodů. Manžel miluje pálivé, takže trocha sojovky, octu a spousta pálivé omáčky. K tomu si většinou vezme ještě jednu mističku se sečuánským pepřem, který se prý výborně hodí ke kachní krvi. Omáčky máme v mističkách, polévky bublají, co tam hodíme? Výběr je obrovský. Vypadá to, že si v kotlíku můžete uvařit více méně cokoliv. Klasikou je na opravdu tenké plátky nakrájené hovězí maso, kousky různých druhů masa, zelenina (čerstvý špenát a další zelené věci, houby, brambory, fazolové klíčky, kousky kukuřice a podobně) a různé druhy nudlí. Dál si můžete vybrat například ztuženou kachní krev (na fotce první řada shora, třetí zleva), kachní nožičky, vepřový mozek, chobotničky, krevety, tofu nejrůznějších tvarů, chutí, s náplní nebo bez, rybí jikry, mušle, hovězí jazyk, různé vnitřnosti, kousky ryb, kuřecí pařátky, mořské řasy a spoustu dalších věcí, o kterých jsem asi nikdy neslyšela. V dobrých restauracích vám poradí, co a jak si v kotlíku uvařit. Listová zelenina stačí do vroucí vody ponořit jen na několik vteřin, masa jsou také hotová do minuty. Hutnější kousky se hodí do kotlíku a většinou se čeká, než vyplavou na povrch. Někdy se doporučuje nechat si listovou zeleninu na konec a uvařit ji v novém čistém vývaru, abyste si trochu vyčistili žaludek od oleje a všech těch omáček.

Na co si dát pozor?

Pokud si chcete udělat opravdu hostinu, je lepší zajít do trochu lepší restaurace, kde mají čerstvé suroviny. Někdy se nám stalo, že nám potom večer bylo těžko a ani druhý den jsme se necítili zrovna fit. Manžel i kvůli tomu, že to prostě bylo až moc pálivé. Takže určitě pozor na kvalitu. Další, na co si je třeba dát pozor je množství, protože například syrové maso si většinou nenecháte zabalit domů. Dobrá obsluha dokáže poradit, jaké množství se pro vaši skupinu hodí, abyste neobjednali ani moc ani málo. Vždy je lepší objednat méně a případně doobjednat. Když odmyslím věci jako mobily, které někdy končí v polévce, poslední, co mě napadá, je typický kotlíkový čmuch. Kromě pár restaurací, se tomu nevyhnete. Kotlíkem vám bude smrdět (pro někoho možná i vonět, kdo ví) všechno oblečení, i bundy pokud jsou někde v okolí, a kotlík ucítíte i ve vlasech.

Jedním z důvodů, proč je tento způsob stravování tak oblíbený, je symbol pospolitosti. Všichni se sejdou u jednoho stolu, u jednoho kotlíku. I když některé restaurace nabízejí samostatné kotlíky pro každého konzumenta. Tím, že se musí počkat, než se kousky uvaří, mají více času si povídat a opravdu být spolu. Jinou věcí už je, že dnešní mladí tráví ty minuty většinou na telefonu.

Já jsem nikdy nebyla moc velká fanynka kotlíku. Oblíbila jsem si ho potom, co jsem shazovala váhu na soutěž a kotlík byl jedním z mála opravdového jídla, které jsem do sebe mohla dát, aniž bych příliš přibrala a nemusela jíst jen samé saláty.