23.9.2009 …ten jeho tik…má jej nejsilnější, když je unavený, nervózní. Vydává takový syčivý zvuk.
Vlastně jen tak krátce sykne a vzápětí pohodí hlavou, nejdříve k levému rameni a hned poté k pravému. Vždy udělá na chlup to samé. Nezůstane u jednoho záškubu hlavou, nebo jen u zasyčení. Má prostě nutkání to dělat. Čím více jej oddaluje, tím je to horší a když jej nechá proběhnout, citelně se mu uleví…do doby, než jej to zase začne nutit. Náš řidič evidentně trpí neurologickou poruchou, která se nazývá "tik". Jde o náhlý stereotypní neúčelný mimovolní pohyb.
Z počátku mě to vyděsilo…první co mě napadlo, byla schizofrenie. Slyší nějaké hlasy a odpovídá jim a pokyvuje k tomu hlavou. Jejda, pak nás někde píchne do zad kudlou, jak mu přikáže „vnitřní hlas“nebo „oni". Nehledě na to, že jsem četla knihu napsanou indickým spisovatelem „White Tiger“… a tam řidič prahnoucí po bohatsví zavraždí nevybraným způsobem svého bosse…podřízne mu krk jak podsvinčeti rozbitou flaškou od alkoholu. Buďme pozitivisté a věřme, že ne každý řidič má tendence k vraždě pro tak nízké statky, jako jsou peníze.
Javed popravdě zatím předčil naše očekávání, ale nechci to zakřiknout. Vždy si totiž vzpomenu na Liborovu jednotku jeden řidič (což je časová jednotka vyjadřující dobu trvání pracovního poměru).
A konečně se dostávám k Javedovu rodinnému pozadí. Je dosti upovídaný a tak mi cestou autem na sebe vždy něco napráší. Pochází, počkat, no tak teď jsem zapomněla, ze kterého státu, ale to nevadí. Jednoduše se do Gurgaonu přestěhoval za prací a rodiče zanechal v rodné vesnici. Ptám se, jestli už viděl na vlastní oči tygra. „Jo, tygry tam máme“. Prý je to blízko džungle a tahle kočkovitá šelma tam měsíčně sežere jednoho či dva vesničany. Ale teď, když mají ty pušky, je to prý lepší…
Rodiče jsou chudí a dělají dělnickou práci za pár rupií. Javed začal pracovat v pubertě jako „kuli“, což je námezdní dělník. Pak začal jezdit s traktorem a něco rozvážel. Poté šel z vesnice do velkého města, kde pracoval jako taxikář, říkal, jak to bylo těžké, nikoho tady neznal ,stejně jako ulice….trvalo mu to nějakou dobu, než se začal v Delhi orientovat. Popravdě já se ani po roce v Delhi neorientuji. Ano, mám pár záchytných bodů, ale mně Delhi připadne jako změť stejnorodých ulic a kruhových objezdů.
Změna povolání na sebe nenechala dlouho čekat a začal za peníze parkovat auta na parkovištích. Tato práce by vydala na další článek, ale ve zkratce jde o to, že vyfasuje klíče od majitelů aut, ta zaparkuje, třeba i ve třech řadách za sebou a pak s nimi popojíždí, šibuje, když někdo potřebuje vyjet. Jednoho dne dostal úplnou náhodou nabídku pracovat jako osobní řidič pro jednu rodinu a od té doby u této profese zůstal. Tady bych chtěla zdůraznit, že u jednoho bosse zůstal tři roky (vyjímka potvrzující pravidloJ). Tak snad s námi zůstane do konce našeho indického dobrodružství.
