Řekni jí, ať řekne něco v hindi

4.3.2009  V nemocnici jsem tomu dnes moc nedala.

 Volal mi totiž Dinesh, tatínek od Dipti, že by měl čas vyřídit ty dokumenty k povolení k mému trvalému pobytu. Vyzvedávám Dipti, ta si tu srandu nenechá ujít a jedeme na FRRO, kde už na nás čeká papadží (uctivé oslovení tatínka). Vede nás k tomu nejvyššímu člověku na FRRO, prý docela mocného. Je neuvěřitelné, kdo tady má moc. Proč bych se měla plazit před člověkem, který má nižší vzdělání než já? Ale v Indii to jinak nejde. Prostě držet hubu a krok. Přece jen vláda úředníků je v Indii zakořeněná více, než cokoli jiného. A já potřebuji něco od nich.

Chvíli trvá než nás k papalášovi pouští. Sám Dinesh je jaksi nervosní. Hm, tak to musí být opravdu velké zvíře. Vcházíme do velké kanceláře, uprostřed místnoti sedí za velkým stolem, na první pohled arogantní pán, zvyklý na to být poslouchán. Sedáme si a Dinesh mluví. V hindi. Nerozumím ani slovo. Pak se pán otočil na mě, asi po desetiminutovém dialogu, ale pořád mluvil na Dineshe. Na mě jen koukal. Pak si nechal zavolat toho ničemu Subhashe, který mi tak ztrpčoval život, když tvrdohlavě chtěl ten neexistující dokument. Vplížil se do místnosti jak duch a stál tam jak hromádka neštěstí. Dipti mi pak vysvětlila, že když si tenhle pán někoho zavolá na kobereček, tak se úředníkům klepou kolena. Dobře mu tak. Vůbec mi jej není líto.

Pak řekl Dineshovi, ať řeknu něco v hindi. Proč to neřekl mně??? Já tady jako nejsem? Tak jsem se nadechla a vyklopila: „ Me Czech Republic se hu“ (jsem z ČR). Chvíli bylo ticho, všichni na mě koukali, já nevěděla, jestli jsem zase neřekla něco nevhodného, měla jsem pocit, že jsem právě vyvolala mezinárodní konflikt, ale to už si podává Dinesh s papalášem ruku, děkují si a odcházíme. To jsem z toho jelen. Jak to vlastně dopadlo?

Prý musím jet na nějaký úřad a dostat nějaký papír, ale že povolení k pobytu mi do pár minut udělají. Dokument dodám později, jedno kdy. Tak aspoň něco. Nepůjdu do žaláře a zatím mě ani nevyhostí…to jsem ráda. Jdeme to s Dipti oslavit do Bikanervala, kde mají všelijaké dobrůtky. Ochutnáváme různé druhy dokla, mrkvovou halvu a pak stíháme ještě kafe se Sachinem, tajným přítelem Dipti. Bezvadně jsme si pokecali, je to sympaťák, byl v USA, vyprávěl své zážitky…

Vyzvedla jsem si v Galerii kalhoty, které jsem si nechala zkrátit, stálo to směšné peníze, dvakrát jsem se ptala, jestli to opravdu stojí tolik, pan krejčí nechápal, co se mi na té ceně nezdá…

Večer mám sama pro sebe, Marek si užívá někde dobrého jídla na pracovní večeři, na kterou se mu ukrutně nechtělo. Já si alespoň přečtu nějakou dobrou knihu.