Recyklace po indicku

9.9.2009 V Indii je prostě svinčík. Pardon, zatím jsem byla jen v Delhi, Gurgaonu, Rishikeshi a Kashmiru a samozřejmě na cestách tam a zpět.

no nepomazlili byste ho?

 Tam všude jsem na vlastní oči viděla, že tam fakt je. Igelitové sáčky všude, kam oko dohlédne, včetně aluminiových a plastových talířků či pohárků ve směsi s jiným odpadem, prachem, pískem atd. A v tom se válí pejsci, oslíci, prasátka (ta malinká jsou moc roztomilá) a nebo se na tom odpadu pase kráva. Kráva pak sežere igeliťák a následně zdechne na ileus (zauzlování střev). Mrtvé nafouknuté krávy tady nejsou až taková vzácnost. Lidé i tak nevidí smysl v tom vyhazovat odpadky do košů, ale prostě je vyhazují na ulici, z auta na silnici, z okna....no děs.

Těch zvířat je mi kolikrát líto, většina je ve zuboženém stavu a hladová. A proto jsem se rozhodla s tím něco dělat, respektive alespoň odpad třídit. Lidé tady nemají příliš páru o tom, co to znamená. Netuší smysl třídění, natož aby věděli, že se dá  ještě nějak odpad dál využít. Nemůžu je za to soudit, jsou prostě nevzdělaní a co si budeme povídat, my jako Češi jsme také začli třídit relativně pozdě ve srovnání se západem. I když komposty měli už naši  prapraprapra…předkové.

Mé eko srdce tady pláče nad tím, jak se tady s odpadem zachází, a tak jsem začla alespoň u sebe. Když máme nějaký zbytek v lednici, který nesníme, vyčlením igelitku pro pejsky. A když mám zbytky zeleniny či ovoce, to co odkrojím, putují do igelitky pro krávy. Pejsci si už zvykli, že jim něco dáváme a tak na nás kolikrát skáčou a doprošují se mlsu. Trochu se jich bojím, přece jen je tady vysoký výskyt vzetkliny. Ale odolávám a nehladím je, i když bych se s nimi nejraději pomazlila. Je zvláštní, jak jsou ti psi dobře stavění, jsou vyloženě hezcí, vořeši jedni.

Nedávno dostali, mršky, odřezky kuřecích prsíček s rýží. Hned se na jídlo vrhnou a v tu ránu zhltnou, sem tam se stihnout i poštěkat a poprat. Nedělám si iluze, že poznají kvalitní zbytky J Nicméně mám dobrý pocit, že jsem tím někomu / něčemu pomohla a tak nějak mě to hřeje. Dipti jsem docela pobavila, když mě viděla nést sáček se zbytky a jak je vysypávám zvířatům. Její rodina taky dává pejskovi a krávě placky, ale nedávají se jim zbytky, ty se tady bez rozmyslu vyhazují. (Pravda, psi si to asi v těch odpadcích najdou).Tento zvyk pramení z hinduismu, kdy první placka se dává krávě, která je tady posvátná. Pes dostane taky, ale jen proto, že je hladový, ten nemá co s hinduismem společného.

Nedávno jsem měla plný pytel  zbytků od zeleniny a po cestě na lekci tancování jsem řekla řidiči, ať až uvidí krávy, zastaví, že jim dáme sváču. Zastavil u silnice u krásné bílé krávy. Vystoupila jsem z auta a jala se vysypávat na zem zbytky. Kráva se pomalu rozešla mým směrem a natahovala krk, zvědavá, co to tam mám. Ráda se na ně dívám, jak jim chutná. Slyším nějaké troubení, troubí tady všichni a proto tomu dále nevěnuji   pozornost a vyklepávám poslední kousky mrkve a rajčat. Zaslechla jsem už naléhavější troubení a dokonce hlas našeho řidiče. „No jo, už jdu.“ To už ho ale vidím i gestikulovat, tak se otočím a „Sakra!“ Čumím na obrovského funícího býka z dvoumetrové vzdálenosti. I letmý pohled na něj mi stačil k poznání, že se nebude chtít moc kamarádit. Po chvíli strnulého překvapení jsem vzala nohy na ramena a prchla do auta. Krve by se ve mně nedořezal. „Uf." To Narinder (bývalý řidič), ten by ještě toho býka postrčil, ať mě sežere.

Takže toto blízké setkání s místním dobytkem jsem naštěstí přežila, příště si musím dávat většího majzla.

P.S.: Náš nový řidič zatím šlape jak hodinky. Ale nechci to zakřiknout. Takže o něm napíšu až příště.