Marek měl zase někam odjet a Narinder ho požádal o den volna. Tak jsme se spolu domluvili, že mu vyjdeme vstříc, že se mám s ním tedy domluvit.
To co z něho vypadlo, jsem ale nečekala. Chce dva dny v týdnu volno (Markovi si řekl o jeden, ale na mě si troufne se dvěma dny), k tomu ještě weekend, to znamená čtyři dny. Nabídla jsem mu tedy sobotu a neděli, aby mohl být doma dva dny v kuse. (Já jsem takový pako, já se mu ještě snažím vyjít vstříc, aby mohl být s rodinou). To že ne, že chce i pátek. No jo, a kdo jako pojede pro Marka na letiště??? Nakonec to dopadlo tak, že jsem musela Márovi zařídit jiný odvoz! Jednoduše se řekne, "Tak proč jsi se na něj nevykašlala a nechala ho pracovat bez volna?". Protože jsem holt člověk. A chtěl být přeci s rodinou a měli nějakou práci na svém poli... Přece nemůžu být tak tvrdá (teď už bych se sama sobě vysmála).
Člověk je k nim hodný, sem tam něco koupí, třeba koblihu, tričko, hračku pro dítě, dokonce jsme koupili foťák, ať nám vyfotí svou rodinu. Vzali jsme jej s sebou do Taj Mahalu a zaplatili vstupné, stejně tak i snídani...
Když ke mně natahoval ruku s litrovou plastovkou, abych mu ji naplnila vodou z našeho barelu, tak jsem jen zalapala po dechu. Jen tak pro zajímavost. Voda tady stojí deset rupií…Takže on chudáček neměl z toho svého platu pár rupek na to, aby si koupil vodu, ale když mu Marek nabídl čtyři sta rupií za umývání auta, odmítl. Prý to dělat nechce. Takže zase až tak moc o ty peníze nestojí. Nehledě na to, že řidiči mají povinnost se o auto starat a kolikrát to dopadná tak, že si řidič, pokud na to má a je líný, zaplatí si jiného Inda, který to za něj umyje. Toto mě ale opravdu dožralo, protože pořád skučel, jak chce víc peněz!
To, že sem tam dojel pozdě, to se toleruje. To, že někdy zaspal, stane se. To, že jsem nasedla do auta a on mě vezl tam, kam si myslel, že chci jet…dobrá, sice jsem nechápala, proč se nezeptá, kam jedu, ale co už…Ale pak to přišlo. Ráno jsem spěchala do práce, potřebovala jsem tam být včas. Panáček si přijel o deset minut později! „Jdeš pozdě!“, mračila jsem se na něj. Pak tak spěchal, že jel osmdesátkou a přejel kočku…chudáčka. Blbec jeden. Byla jsem mrzutá a jen jsem na něj zavrčela, ať mě vyzvedne přesně v tolik a tolik hodin.
Po práci mu tedy volám, že jdu k hlavní bráně, tak ať mi jede naproti. Jo jasně. Seděl v autě dvacet metrů ode mě a rýpal se v nose. Ani se nevzrušoval, že jsme se před chvílí domluvili, že mě vyzvedne u brány. Nasupeně jsem dodupala do auta a zavelela jet domů.Nešlo o to, že jsem udělala pár kroků navíc, ale že na mě prostě peče. "Ve čtyři hodiny mám hodinu tancování, tak mě vyzvedni přesně 15:45". Mezitím u nás byla Jíťa a ve stanovený čas jsme vyšly před dům v očekávání, že nás řidič vyzvedne. Prd. Auto nikde. Pět minut v čoudu a tak mu volám nabroušená, kde jako je. Prý v bance. Ptám se, jak je to možné, když měl vyzvednout mě. Ať se okamžitě sebere a přijede! Volám Markovi, jestli neposlal řidiče do banky, o ničem nevědel, a prý ani nikdo z kanceláře jej tam neposlal. Aha, tak panáček lže! A ještě si vzal naše auto pro soukromé účely. Zase! Jakmile zastavil, tak jsem na něho vyjela, co si jako myslí, jestli ze mě bude dělat blba, že do banky jej nikdo neposlal a že má jedenáct minut zpoždění. Začal na mě řvát, že udělal chybu. Řidič si ke svému nadřízenému za žádných okolností nesmí dovolit zvýšit hlas, zvlášť, když jsem byla v právu já. Okřikla jsem jej, že na mě nemá co ječet a že je špatný řidič a že já řídím mnohem líp než on, tak ať si dává pozor, protože já ho nepotřebuju.
Naprčený jak papuča nás odvezl, měla jsem chuť ho vyhodit z auta a dovézt se tam sama…načež jsem volala Markovi, že tohle už přesahuje všechny meze. Že jdu hledat nového řidiče. Marek mi to příliš nevěřil, že na mě byl Narinder, takový tichošlápek, agresivní. Nicméně s ním také nebyl zvláště spokojen a tak jsem dosáhla svého a milý Narinder dostal výpověď s měsíční výpovědní lhůtou. Od té doby mě nezdravil, nemluvil se mnou a tvářil se, jako bych mu urazila jeho oblíbenou bohyni Lakšmí. Bohyni bohatství (to leccos vypovídá o člověku, které bohy si oblíbí a vybere k uctívání).
Tudíž máme měsíc na sehnání nového řidiče. Snad někoho najdeme. Naštěstí tady máme spoustu známých a několik řidičů nám bylo doporučeno. Dva jsme zavrhli ihned, jeden byl moc drahý a druhý neuměl žbleptnout anglicky, pořád mlel hindi. Zas tak jednoduché to tedy nebude…
