14.9.2009 Vše začalo konfliktem s Narinderem. Jakmile jsme jej eliminovali z pozice řidiče, vyvstal nám automaticky problém.
A to, kdo nás v pondělí zaveze do práce. V duchu jsem se radovala, že nikdo, že si udělám prázdniny… Mé skryté nadšení netrvalo dlouhou. Ihned jsem rozhodila sítě mezi naše známé a kamarády, i když jsem rozhodně nepředpokládala, že by se tak jednoduše a tak brzy někdo schopný objevil. Naše požadavky nebyly až tak nesplnitelné. Umět řídit relativně slušně a samozřejmě základní znalost angličtiny. Ta je pro nás naprosto esenciální, jelikož mé pokroky v hindi jsou poněkud nevýznamné.
Hned druhý den se přišlo ukázat pár zájemců o práci. První mlel jen hindi a zároveň tvrdil, že je středně pokročilý v angličtině (samozřejmě vše v plynulé hindi J) Marek si jeho projev vyslechl, i když nerozuměl ani zbla a snažil se z něj tu angličtinu vytřískat. Dobrosrdečně se ptal jednoduchými větami…bez odezvy. Vždycky se nám dostalo pouze vyděšeného pohledu který byl následován zmateným projevem, jak jinak než v hindi. Nakonec Marek se stoickým klidem a soucitným úsměvem adeptovi citlivě oznámil, že je mu to líto, ale že se má zastavit, až se naučí něco anglicky.
Další zájemce vypadal slušně, jmenoval se Ravi a měl na hlavě kšiltovku Nike. Pochází z Biháru, z nejchudšího státu Indie, ale prý je z té trošku méně chudé části (tvrdil, asi aby si zachránil pověst) J Je mu třicet tři let a má dvě děti. Nevýhodou ale je, že je z Delhi a nemá jak se k nám jinak dostat, než na rikšovi. Angličtinu má dosti slušnou a i chováním si nás docela získal. Tak to by mohl být náš budoucí řidič. Ještě musíme vyzkoušet jeho řidičské schopnosti. Jen nám sdělil jednu nepříjemnou skutečnost a to, že jeho boss ho nepustí dříve než za tři týdny. Aha. Tak to je problém. To znamená, že si na přechodnou dobu musíme najít náhradu. „Tak jo, jsme domluvení. Příští neděli si tě vyzkoušíme a jestli budeš řídit dobře, nastoupíš k nám prvního září.“
Sehnat řidiče na tři týdny, jsem si myslela, bude oříšek. Ovšem naštěstí jsem se mýlila. Druhý den nám kamarádka dohodila právě někoho takového. Přesně ve smluvený čas se rozezněl náš zvonek a za dveřmi stál drobný sympaťák, vlasy nakrátko, uprostřed rozdělené pěšinkou. Pozdravil nás „po muslimsku“, na důkaz úcty se dotkl rtů a srdce. Pozvali jsme jej dál a zjistili, že se jmenuje Javed, je mu třicet čtyři let a má tři děti. Co nás potěšilo, nebyla pouze jeho znalost angličtiny. Bezvadně rozumí, i když s jeho projevem to je trošku horší. Mluví dosti potichu a má dosti vysoko posazený hlásek, jak konipásek. Ihned mě napadlo, jestli náhodou není eunuch…samozřejmě není, když má děti. Nahrál nám i fakt, že jeho minulý boss byl Švéd, což slibovalo znalost evropských „manýrů“. Další plus vidíme v tom, že bydlí kousek od nás a má motorku. Přišel dokonce vyzbrojen složkou s doporučeními od bývalých zaměstnavatelů…to mě tedy dostal. Jediné co mě zarazilo, byl odér levného, nepříjmené vtíravého parfému…Musela jsem to jít vydýchat do kuchyně se záminkou mu nabídnout sklenici vody. Tak jestli pro nás bude pracovat, budu mu muset nějak citlivě naznačit, že mi smrdí. Zalíbil se nám ještě více, než Ravi. Byl ochotný nastoupit ihned od zítřka za námi daných podmínek. Tak jo, domluvili jsme se na platu za tři týdny, „A přijď zítra v osm hodin“.
Jen co odešel, významně jsme si s Markem oddychli. Tak snad se to s ním bude dát ty tři týdny vydržet…
