Ráno si Mára stěžoval, že se strašně špatně vyspal, že mu byl malý spacák a že se nemohl v noci vůbec hýbat.
pocasi i podminky dokonaleja
Je zvláštní, že minulou noc si nestěžoval. Prásknu to na něj. Trošku to přehnal se slivovicí, nechtěl nechávat zbytky, a tak si ani nepamatoval, že šel spát, jen trošku vyváděl z míry jinak velmi psychicky stabilního člena naší posádky, Járu J Prý mu pořád něco vykládal, pak mu vynadal a nakonec šel na záchod ve spacáku.
Požadavky na snídani se zúžily na vařená vejce (z bezpečnostních důvodů), toasty s marmeládou a čaj s mlékem či bez mléka. Klučinu jsme důrazně poprosili, ať tam ta vejce nechá aspoň deset minut…chvíli na nás civěl, nechápal, začal se smát a pak odešel. Vejce přinesl do deseti minut J Byla trošku na hniličku. Snad z toho nic nebude.
Vyrážíme na gondolu, opět se nám počasí vydařilo. Koupili jsme si celodenní jízdenku s tím, že
alespoň jednou si zase sjedeme ten vršek. I když nás tam trošku děsil „menší“ převis sněhu, takový hezký adept na lavinu (na fotce červená šipka). Párkrát jsme si na začátek sjeli spodní část, zezačátku to bylo přemrzlé, tak jsme se spíše klouzali a pak jsme se s Járou a Tomem odhodlali jet úplně nahoru. Z kabinky jsme pozorovali pár lyžařů a snowboardistů, je mimo sezónu a tak jsme tady opravdu skoro sami, někteří evidentně netrpíc pudem sebezáchovy. Na vrcholcích pozorujeme skupinku freeriderů. Říká se, že Kašmír je pro ně ráj. Když vidím, do čeho se pouští…lepší se nedívat, asi se nemají rádi. Opět to byl zážitek, jízda nás nezklamala, bylo to úžasné, dole jsme si užili nedotčeného hlubokého sněhu. Nádhera.
Jitka, Petr a Mára se usalašili ve venkovním posezení jedné z hospůdek a čekali na nás, jestli se vrátíme J Vrátili jsme se tak nadšení, že nakonec se Mára s Jíťou nechali nalákat na ještě jeden sjezd. Přece jen zítra jedeme domů, tak si to musíme pořádně užít, než se vrátíme do toho blázince. Zatím si to moc užíváme, nálada je super. Člověk nechal ty starosti v Delhi na letišti.
V hospůdce jsme se posilnili pivem, juicem a rajčátkovou polévkou, kterou šikovný číšník Járovi vylil
do ledvinky, ani jej to zjevně nevyvedlo z míry, je to tu asi bežná praxe a bez mrknutí oka odešel. Mezitím majitel hospůdky dostal vynadáno od majitelů sousedních posezení za to, že všechny zákazníky, myslel tím nás šest, nalákalk sobě a oni nemají kšeft.
My jsme pobaveně pozorovali Indy, kteří poprvé v životě viděli sníh. Jejich zimní prázdniny, myslím té bohaší vrstvy, vypadají tak, že jedou na hory, tam se ubytují v hotelu a pak lanovkou vyjedou někam nahoru, pokochají se výhledem, vyfotí se a jedou zpátky. A jelikož většina nemá zimní oblečení, jdou do půjčovny, kde jim je zapůjčen kožich, čepice, rukavice, šály a gumáky. Vypadají v tom dosti srandovně. Dovedou se kochat již jen pohledem na sníh
a na lyžaře, dokonce si nás fotili a byli jsme pro ně zajímavá atrakce. Někteří z nich měli tolik kuráže, že si sami půjčili lyže a nechali se za pár rupií nějakým maníkem vytáhnout pár metrů do mírného kopečku a pak za usilovného píchání hůlkami a v devadesátistupňovém předklonu jej „sjížděli“.
Odpoledne opět následovala horká „sprcha“, člověk se ale honem musel osušit aby z něj neumrzl rampouch. Vyrazili jsme hladoví jak vlci vrátit lyže a pak do stejného lokálu jako včera v očekávání aspoň tak příjemného večera jako včera. Obsluha byl příšerná, pán si nepamatoval, kdo si co objednal, byl nepříjemný, dvěma lidem dal jídlo na jednu společnou misku, nezatopili, i když jsme je požádali, několikrát jak je v Indii zvykem, nezajímalo je, že tam fakt měli zimu…jídlo nebylo dobré…prostě obrat proti včerejšku o třistapadesátdevět stupňů. No ale dali jsme si pár piv, nálada se zlepšila a pak jsme šli spát po rozlučkovém meetingu a zhodnocení výletu u kluků v pokoji. Zítra nás čeká balení a cesta domů.
