Jak na šakala

18.3.2009 Došla mi trpělivost. Šakalice zase vyváděla a já se pro změnu opět nevyspala.

REM fáze spánku jsem byla „ušetřena“. Horlivě přemýšlím, co s babiznou dělat. Nic, jdu k manažerovi. Tohle se opravdu musí vyřešit, jinak mě odvezou do indického Šternberka. Manažerovi svěřuji své trápení ohledně své spánkové deprivace a že mám obavy o psychiatrický profil naší sousedky. Pokyvuje hlavou a ukazuje mi jakýsi papír. Jsou na něm stížnosti na rušení nočního klidu. Tak nejsem sama!  Dává mi číslo na dceru té šílenkyně. Neváhám a v zápětí jí volám.

Prý o tom, že její matka v noci vyvádí, vůbec nic neví! Kecá! …že je prý úplně v pořádku, že je šťastná a přes den se chová v rámci společenských norem. Ale proč by ji v tom případě zamykala zvenku doma, aby se nikam nedostala? (Tuto informaci mám přímo od manažera. Donese jídlo, zamkne za sebou a pak prchne). Asi aby nenapáchala žádné škody a ostudu.  Chacha, ze mě nikdo blba dělat nebude! Mám teorii. Milá dcera, aby měla pokoj od své vyjící matky, pronajala jí byt, aby jí neotravovala doma a pro jistotu předstírá, že je matka v pořádku. Ptám se jí, co s tím hodlá dělat. Radím jí, ať matku zaveze na vyšetření ke specialistovi. Nebo ať jí koupí nějaké prášky na spaní, mileráda poradím, dokonce ji tuto konsulutaci nebudu účtovat. Nebo ještě lépe, ať si ji vezme k sobě domů J. Kéž bych se už dočkala celonočního spánku…

Ptám se Nardinera, kde je Silver Oak a ať mě tam zaveze. Jedeme vyzvednout Veroniku. Přistěhovala se ze Slovenska do Indie a v dohlednu z ní bude indická nevěsta .  Zatím jsme byly jen v kontaktu přes email, ale dnes jdeme na kafe a postěžovat si na indické podmínkyJTo se člověku vždycky tak nějak uleví, když své pocity má s kým sdílet.  Verča je ukecaná blondýnka s modrýma očima a se svými circa sto osmdesáti centimetry je téměř všude centrem pozornosti. Je to fakt sympaťačka. Hned mi padla do noty. Bydlí v milém domku svého nastávajícího kousek od nás a stejně jako mně, jí vadí plíseň plazící se po zdech, vedro, nepořádek a chaos. Takže pomlouváme jedna báseň, i když člověk to tak někdy ani nemyslí, ale proč si neulevit J