4.4. Verča si koupila krásnou látku na své „posvatební“ šaty. Jdeme tedy s Dipti hledat krejčího, který by byl schopen ušít salwaar kameez.
detail zmrzlinyja
Připomenu, co to vlastně je. Salwaar jsou takové pyžamové kalhoty a kameez je delší košile či tunika.
Ne, že bych Dipti nevěřila, ale při pohledu na sídlo krejčího, mě trošku přepadá nejistota. U vchodu stojí dva chlapíci a barví látky ve velkých hrncích a obarvené je tahají na klaccích z vody ven a věší je. Za nimi sedí dva Indové za šicím stolem a šijí. Celý obchod je narvaný látkami různých barev a vzorů, s potisky nebo ručními výšivkami. Vyplatí se tady koupit látku a nechat si rovnou od nich něco ušít. Že bych si nechala ušít kurtu? Pán si nás vyměřuje, vše si zapisuje do umaštěného notýsku a brblá ať přijdeme za dva dny.
Mára je pořád pracovně mimo a tak se můžu flákat po Delhi bez pocitu viny, že mu něco uteče. Ten si v Kalce užívá víc, než já tady. Jedeme na Saket, část Delhi, kde je krom jiného obrovské moderní nákupní centrum jménem Citywalk. Tady člověk potká indickou smetánku oblečenou do minisukní, roztrhaných jeanů anebo posledních amerických či evropských módních výstřelků.
Můj citlivý čumák zachycuje vůni kávy! Jdu po čuchu a narážíme na hezkou kavárničku. Je sice vedro, ale venku pofukuje. Sedáme si k fontáně, která nás osvěžuje miliony drobných kapiček. To je příjmené. Popíjíme voňavou kávu a přikusujeme tvarohovy koláč, mimochodem asi nejdražší v našem životě. Stál téměř tři sta rupií. Neva. Chutnal nám moc. Sedíme, plkáme, užíváme volna a nikam a nic se nám nechce. Tak tam sedíme dvě hodiny. To už nás přestává bavit a tak se vydáváme za kulturou. Chceme vidět Hanumanův chrám. Hanuman je jeden z nespočetných indických bohů v podobě opice a patří mezi ty nejoblíbenější. Byl věrným pomocníkem krále Ramy. Ale dále to už rozepisovat nebudu, protože je to moc zamotané a sama se v tom nevyznám. Lidé chodí do chrámů více meditovat, než se modlit. Pokus o meditaci (Ditpi nás to prý naučí) nám překazila banda adolescentů, kteří si mě s Verčou fotili na mobilní telefony. Jdeme pryč a dělám na ně nepříliš slušné gesto, to je ty blbečky, ale o to víc rozesmálo. Za to já jsem se musela omluvit Hanumanovi, že jsem byla dohnána v jeho teritoriu udělat něco tak nehinduistického…
Protože jsme toho asi dnes ještě neměly dost, setkáváme se se Sachinem a jedeme na Khan Market,
kde si šmakujeme na pivu a vynikajícím kebabu. Po cestě domů se ještě stavujeme na zmrzlině. Prý je nejlepší v okolí a jmenuje se "chuski". Dokonce mají i reklamu! Ovšem ta vypadá jak předvolební billboard. To prosím někde někdo zmrazí vodu (původu nejistého) do formy kvádru 30x10cm. A když si přejete zmrzlinku, oškrábou kus ledu do formičky jehlanu, strčí do ní kus dřeva, vymáchají to v příchuti, kterou si vyberete a můžete mlsat. Rodilému Indovi to nic neudělá, já bych to možná taky nakonec zkusila, ale vzhledem k faktu, že zanedlouho jedeme na rafty do Rishikeshe,to nechci riskovat. Snad příště a k tomu si koupím čtyři balení Endiaronu.
Po balíku opět ani vidu ani slechu.
