Diskriminace lékaře v Indii

22.8. 2009 Před nástupem na chirurgické oddělení jsem ještě jednou dostala záchvěv touhy pracovat na gynekologii a porodnici. Už jsem to skoro vzdala během práce v Artemisu, protože jak už jsem kdysi psala, panuje tady jiný systém a doktoři junioři můžou jen asistovat staršímu konsultantovi a dělat papíry. To znamená, že jsou takové holky pro všechno, ale vlastně nic pořádného nedělají.

 A tak jsem se vydala ještě do jedné soukromé nemocnice jménem Paras Hospital. Už jsem tam jednou byla, ale úředník v nemocnici mi nebyl s to poskytnou dokument, na kterém záležela má registrace v indické lékařské komoře a tudíž i možnost pracovat. Zadarmo. Moc jsem nepochopila, proč se tak horlivě brání tomu mi umožnit tam pracovat, když jsem měla svolení primářky oddělení. (Teď už chápu. Ten človíček úředníček mi jednoduše chtěl ukázat svou moc nad někým s vyšším postavením a bělejší kůží).Tehdy to byl docela nepříjemný zážitek, respektive kontakt s byrokracií a ani primářka s tím nic nezmohla. Zajímavé je, že ten samý dokument jsem od Artemis dostala na požádání ten den.

Tentokrát jsem žádný dokument nepotřebovala, jen jsem chtěla zjistit, jestli to v Paras funguje stejně jako v Artemis. Pokud ano, nemá smysl se tam ucházet o práci. Doktorka Meenakshi mě nepřekvapila, když řekla, že by se tím pro mě nic  nezměnilo, přestoupila-li bych k nim.

„Tak co mám dělat, aby mi někdo něco ukázal a nechal mě něco dělat?“, ptám se. V AIIMS (All India Institute of Medical Sciences) mě vypoklonkovali během deseti vteřin, že prý žádného cizince tam nepotřebují, mají prý dost svých lékařů, kteří se chtěji vzdělávat. „Vážně?“, divila se sama. Tomu se říká diskriminace.“ Je to pro mě nová zkušenosti a není příliš příjemná. Člověk si tak, byť s titulem a touhou pracovat a něco se přiučit, přijde tak nějak zbytečný.

Jediná možnost, je prý státní nemocnice. Jedna taková tady v Gurgaonu je. Dipti ale říkala, že je to hrůza hrůzoucí. Není tam klimatizace, všude špína, hodně nemocných lidí... Asi se tam zajedu podívat J  Ale na druhou stranu se ptám sama sebe, má-li cenu riskovat nějakou infekční chorobu pro nabytí nových znalostí...zase tam prý mladého lékaře nechají dělat všechno, jelikož ti starší jsou zahlceni prací…Hmmmm. Tak co teď?