Čím víc zlata, tím víc Ind

30.3. 2009 Verča se bude vdávat. Bude mít trošku modifikovanou indickou svatbu.

bangles

My bohužel budeme zrovna v tu dobu divočit na raftech na řece, o které jsme všichni jistě slyšeli ve škole a je známá tím, že se do ní hází ostatky mrtvých. Jasně,  jmenuje se Ganga. Už se těšíme, i když nás mrzí, že se tyto dvě události překrývají.

 Tak jí alespoň pomůžu vybrat svatební šaty. Jako hlavní pomocnici si s sebou raději bereme Dipti, přece jen se v módě pro nevěsty vyzná více než my, tak abychom nevybraly něco, co by bylo příčinou nějakého faux pas. Holky už prošmejdily půlku Gurgaonu zatímco jsem byla v práci. Připojuji se k nim až v obchodě CTC Plaza. Poté, co nám pán v uniformě otevřel dveře, jsme se ocitly jako v pohádce. Neskutečné množství různobarevných a třpytivých látek, šatů, sárí, polosárí… ale také šperků. To když si slečna či paní vybere šaty, aby si ihned mohla koupit ty správné doplňky a utratila tam více rupií.

Obsluha nás posadila do křesel před takové menší podium a začala přehlídka. Sice bez modelek, za to nám nosiči nosili na ukázku snad tisíc dvě stě šatů. „Jé, ty jsou krásné…jeje to je hrůza…no teda, tohle bych si nevzala ani na doma…týjo, ty jsou luxusní…panejo, ty se blýskají…uf, kombinace růžové, zelené, žluté a červené?!“  

Byl docela problém z toho obrovského množství, a také z těch některých příšerností, kterých nebylo nejméně, jedny vybrat. Nakonec ty, které se nám líbily nejvíc, provizorně na Veroniku připevnili, abychom měly alespoň hrubou představu o tom, jak bude vypadat. Favoritem je zlatavé polosárí, decentní, ale zároveň princeznovské, opravdu nádherné! Konec. Už toho máme plné zuby. "Ne, už prosím nic nenoste, nic víc nechceme vidět. Máme vybráno. Ne ani ty zelené. Vždyť jsme říkaly, že

modré ani zelené ne. Ne děkujeme! Néééé, ty modré taky ne!!! Vždyť jsme vám to „TEĎ“ řekly, že modrou ne!“. Co na tom „NE“ nechápou? Nechci alespoň týden žádné šaty ani sárí vidět. Ještě Veroniku poměřit a za týden si pro ně může přijet. Myslím, že jí budou náramně slušet. Nicméně evropské nevěsty vypadají diametrálně odlišně. V Indii se musí vše blyštit, být vše pestrobarevné a naprostou nezbytností je na sobě mít kila zlata, jako velké prsteny a těžké náhrdelníky a alespoň dvacet bangles (náramky) na předloktí.

Prsteny, i ty masívní, tady nosí také muži.  Indům se to líbí a nevadí jim je mít na všech prstech ruky, ano, i na malíčku. S čím větším kamenem, tím lepší prsten. Dalším módním hitem a znakem bohatsví  (i toho předstíraného), jsou zlaté, co nejmasivnější hodinky. Ty musí mít každý, kdo má trochu peněz. Popravdě moc indické módě neholduji. I když sárí a salwar kameez se mi líbí, ale já to nosit neumím, necítím se v tom a  každá služebná v tom vypadá milionkrát lépe než já. Indky se totiž umí nosit a tak i pytel od brambor by na nich vypadal dobře. Nehrbí se a mají takové ty ladné pohyby, které já postrádám. Já jsem líná se narovnat. Snad i proto, abych nevyčnívala z davu a lidé na mě nekoukali.

Ovšem opravdovou lahůdkou je pánská móda.  Muži nosí nic neříkající oblečení, jako jsou nepadnoucí kalhoty až pod prsa a umouněné košile. Včera jsme zrovna potkali kluka v černé košili s flitříky, takže se na sluníčku třpytil jak třpytka J To by člověk nevěřil, co si ti chlapi tady na sebe dokážou navlíknout. Někdy mám pocit, že si spletli svou skříň s tou své manželky nebo sestry. Dokonce někteří nosí dámskou obuv! I s podpatkem... Ale co, když je jim to pohodlné J Jinak většina chodí v gumových šlapkách. A tak mají večně špinavé nohy. Pravda, to mluvím o té chudší vrstvě. Ale i Marek má v práci plné ruce práce kolegům vysvětlit, že k černým kalhotům a botám se opravdu bílé ponožky nehodí. Nebo že špinavá košile a děravé ponožky nedělaji dobré jméno firmě.

Tady opravdu neexistuje žádné pravidlo slušného oblékání. Ať si na sebe člověk vezme růžovou košili, zelené kalhoty a k tomu gumové šlapky a do toho ještě bílé ponožky, nikoho to pohoršovat nebude. Prostě Incredible India.