Senioři - ohrožený druh?

Údajně se úroveň každé společnosti měří i podle toho, do jaké míry se dokáže postarat o svou budoucí generaci na straně jedné a následně o své nemocné či starší příslušníky na straně druhé. Pokud obrazem a vzorkem naší české společnosti je 7. sněmovna, možná máme problém. Hned zkraje svého působení, dala totiž na vědomí, že tato přímá úměra možná bude pro některé z jejich členů problém.

Nejprve je asi na místě se zeptat, jaký význam má zákon a k čemu má sloužit, ať je jakýkoliv. Nabízí se zjednodušená obecná odpověď: měl by regulovat a měl by chránit. Regulovat, aby něčeho nebylo příliš mnoho, nebo naopak málo, a chránit před riziky ohrožující zdraví, život či majetek kohokoliv, a především toho, kdo toho není sám schopen. Přijmout tuto základní premisu, by nemělo být obtížné pro nikoho.

V poslanecké sněmovně padl návrh k zahájení diskuze o tom, že by nebylo od věci vytvořit zákonný rámec na ochranu určité skupiny obyvatel. Je irelevantní kdo jej vnesl do pléna a v jaké souvislosti, naprosto relevantní však byla reakce tohoto pléna. Můj dojem, či pocit není důležitý ani podstatný. Důležitý a podstatný je signál, který ze sněmovny vyšel, vztaženo k tomu, o jakou skupinu obyvatel by se mělo jednat.

Zcela jistě není nepodstatné, že terčem útoků takzvaných „šmejdů“ byla naprosto cíleně vybrána určitá skupina, z důvodů, které jsou zcela nasnadě a signál této skutečnosti je naprosto čitelný a jasný. Jen člověk, naprosto zahleděný do sebe a na sebe, je schopen tento fakt ignorovat a reagovat tak, jak jsme toho mohli být svědky.

Vážené poslankyně, vážení poslanci.

Za stávajícího stavu se děsím faktu, že se snad, přes vaši úpornou snahu, dožiji osmdesáti či snad nedej bůh devadesáti let. Pominu-li holou pravdu, že pak zcela jistě už nesložím vagon uhlí a bez brýlí mne bude při troše štěstí zřejmě zajímat pouze zvuk z televize, tak může taky dojít k tomu, že díky přirozenému vývoji vlivem stárnutí, se poněkud sníží i moje rozlišovací schopnost stran hrozícího nebezpečí jakéhokoliv druhu od jiného občana. Nestydím se za to, zcela jistě nejsem a ani nebudu jediný, kdo se do takového stavu může dostat. A že se tento stav nebude zlepšovat, je nasnadě.

Stát potažmo ani obec, jak bylo ve sněmovně naznačeno, mi nemůže zajistit zlepšení fyzické kondice, snad jen pokud bude blahosklonný, poskytne slevu na brýle a třeba přidá 48,- korun na penzi. Zcela jistě však oba nezajistí, aby u mých dveří nezazvonil někdo, kdo mi bude chtít bez skrupulí prodat supervysavač, díky jehož sacímu výkonu omládnu o dvacet let, s tvrzením, že bez něj docela jistě do týdne zemřu.  Dostatečně pokřivenou a silnou povahu nějaký zákon na ochranu spotřebitele, ať už v současné nebo i navrhované podobě nebude ani zbla zajímat. Stávající sankce, i díky jejich mizerné vymahatelnosti, tedy pokud by nějaké vůbec nastaly, jsou, vzhledem ke škodám, kterou tyto povahy můžou způsobit, zcela nesouměřitelné. Pravdou je, že za vraždu hrozí i doživotí, jenže jen člověk víceméně duševně nemocný byť inteligentní, zbaví života jiného člověka a zde ani trest smrti není dostatečnou zárukou ochrany. V případě útoku na majetek se však jedná v drtivé většině o útoky lidí duševně zcela zdravých, mnohdy nadprůměrně inteligentních a zcela jasně si uvědomujících dosah toho co dělají. Složitost všech okolností, které by mohly vést k postihu těchto lidí, jim pak zcela přirozeně dovoluje se realizovat v tomto ohledu v míře ne zanedbatelné, a to vše násobeno sníženou schopností obětí se bránit.

Pánové poslanci Lobkowiczi, Kalousku a další. Přeji vám ze srdce pevné zdraví a jasnou hlavu do konce vašeho bytí zde na tomto světě. Nepřeji vám, abyste zůstali sami, nebo aby vás postihla jakákoliv choroba, způsobující sníženou schopnost vnímání čehokoliv v souvislosti s přibývajícími léty. Nepřeji to nikomu, ale bohužel děje se to a děje se to právě se zvyšujícím se věkem. Tento fakt nezmění žádné rozhodnutí sněmovny, ať už horní nebo dolní. Bohužel. Nebo možná bohudík, protože je otázka, jaká rozhodnutí bychom pak mohli očekávat. Co však může sněmovna změnit, tak míru bezpečí občanům, kteří o to stojí. A nezmění ji tak, že ke každým dveřím, za kterýma žije senior, postaví policajta, ale dá v míře vyšší než obvyklé náležitě pocítit, každému kdo způsobí senioru jakékoli příkoří, že překročil mez v míře vyšší než obvyklé, právě proto, že to byl senior. Celý problém s pak smrskává na definici pojmu „senior“.

Jsou tací, kteří zvládnou Velkou kunratickou ve sto letech a na druhé straně tací, kteří mají problém v padesáti se obléci. Avšak na rozdíl od dětí oba jsou schopni za sebe rozhodnout, zda si ochranu přejí. Každý si umí rozhodnout, že jeho produktivní věk pro společnost jako celek je u konce, a pokud splnil zákonnou podmínku, odchází na odpočinek. V obecném povědomí pak takovéhoto člověka začneme většinou nazývat seniorem. Hranice se tak nabízí sama a nikdo už nemůže cokoliv namítat a není na tom dozajista nic druhořadého. Lump by si pak ale musel řádně spočítat, jestli se mu vyplatí, když se do takového člověka za touto hranicí naveze, s bonusem navíc, nikdy si totiž nebude jist. Byl by to asi rozdíl jít bručet s povinností pracovat roky tři proti třeba létum devíti. Bez možnosti prominutí zbytku trestu. Hotovo, vymalováno. A senior pak může mít vyšší míru bezpečí, nejen co do pocitu.

A propos, když už jsme u toho…:

§ 87 zákona o silničním provozu

Pravidelné lékařské prohlídky

(1)  Pravidelným lékařským prohlídkám je povinen se podrobovat

….

(2)  …

(3)  Držitel řidičského oprávnění, který není osobou uvedenou v odstavci 1, je povinen se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky.

…zde je vše v pořádku? Asi ano, při dosažení určitého věku se snižují určité schopnosti a takovýto řidič může být nebezpečný nejen sobě, ale i svému okolí. A to je třeba chránit. Nemůžu si pomoci, ale vychází mi z toho, že pokud dnes je člověk nebezpečný jen sobě, tak se v podstatě nic až tak hrůzyplného neděje… Je tak, vážení poslanci…?