Deja vu

Včera jsem byl čehosi svědkem. Čehosi, o čem jsem doufal, že už je dávno pryč. A ono ne. Byl zatčen člověk, protože se odvážil říct svůj názor.

Evropa není svobodná. Protože svoboda začíná s možností říkat pravdu. V dnešní Evropě je říkat pravdu zakázáno. Ač hedvábný, náhubek je stále náhubek.

Je zakázáno říkat, že ti co sem přijíždějí, nejsou uprchlíci a varovat před ohrožujícími riziky současné migrační vlny. Je zakázáno říkat, že další desítky miliónů imigrantů jsou připraveny vyrazit směrem k nám. Je zakázáno informovat o tom, že masová imigrace přináší nárůst kriminality a terorismu do našich zemích. Je zakázáno poukázat, že ty masy, které sem přijíždějí z jiné civilizace, ohrožují náš způsob života, naši kulturu, naše zvyky a naše křesťanské tradice.

Je zakázáno upozorňovat na fakt, že ti, co sem dorazili dříve, vybudovali svůj vlastní, od nás separovaný, samostatný svět pro sebe, podle svých hodnot a ideálů, které roztrhávají tisíciletou strukturu Evropy.

Je zakázáno poukázat, že tohle není náhodný, či neúmyslný řetězec důsledků, ale předem plánována a řízená operace; masa lidí namířená proti nám.

Je zakázáno říkat, že v Bruselu pracují na schématech, jak cizince co nejrychleji rozmístit mezi námi proti naši vůli. Je zakázáno poukázat, že důvod pro usídlení těchto lidí zde, je změnit náboženské a kulturní zázemí Evropy, a přestavět její etnické základy a tím odstranit poslední bariéru multikulturalismu: suverénní národní státy. Je zakázáno říkat, že Brusel se snaží nenápadně užírat více a více plátků naší národní suverenity a mnozí tam nyní připravují plán na kompletně federalizované Spojené Státy Evropské – pro což jim nikdo nedal autorizaci.

Dnešní nepřátelé svobody jsou z jiného těsta, než bývali ambiciózní královští a imperiální mocnáři minulosti, nebo ti co vedli Sovětský svaz. Používají jiné, sofistikovanější nástroje, aby nás přinutili se jim podřídit. Dnes nás nevězní, nevozí nás do koncentračních táborů. Neposílají tanky do zemí, které jsou věrny svobodě.

Dnes do nás pomocí mezinárodních médií pálí salvy hrozeb, zkreslování, manipulace, ovlivňování, což jim bohatě stačí. Respektive stačilo jim to doteď.

Lidé Evropy se pomalu probouzí, organizují se, a brzy začnou požadovat svou zemi zpět. Trámy Evropské Unie, jejíž základy stojí na potírání pravdy, vržou a praskají. Lidé Evropy už možná pochopili, že v sázce je jejich budoucnost. Teď už nejde pouze o jejich finanční prosperitu, pohodlné životy, kariéru v práci, ale sama jejich každodenní bezpečnost a klidný průběh života, jak jsou zvyklí, jsou zřetelně ohroženy. A konečně lid Evropy, podřimující v iluzi nezničitelné hojnosti a prosperity, porozuměl, že principy na kterých stojí život v Evropě, jsou v ohrožení.

Evropa je společenství křesťanských svobodných a nezávislých národů; muži a ženy jsou si rovni, funguje tu tržní ekonomika s mírnými sociálními prvky; hrdost a pokora; spravedlnost a soucit.

Nynější nebezpečí nás neohrožuje zřetelně jako války, či přírodní katastrofy, ale lstivě usiluje o naši bezbrannost. Masová imigrace je pomalý proud vody, úporně erodující naše břehy. Snaží se schovat za masku humanity a soucitu, ale její pravá tvář je okupace území. A to území, co oni získají, je tak zároveň územím, které my ztratíme.

Houfy pomatených obhájců lidských práv, cítí zdrcující touhu nás kárat a morálně se povyšovat. Údajně jsme národ nepřátelských xenofobů, ovšem pravdou zůstává, že naše národní dějiny zahrnují mnoho případů vzájemného proplétání kultur. Těm, kteří sem přišli, coby noví členové rodin, jako spojenci, nebo osoby neoprávněně vytlačené na okraj své původní společnosti, bylo umožněno vstoupit mezi nás a budovat zde nový domov. Ale ti kdo přicházeli s úmyslem změnit celkovou podobu naší země, přetvořit ji podle sebe, ti kdo přicházeli proti naší vůli a s násilnou mentalitou – ti tu vždy narazili na hrdý odpor.

Napřed mluvili o pár stovkách, pak tisících přesídlených lidí. Ale ani jeden zodpovědný evropský vůdce si netroufne odpřisáhnout, že těchto pár tisíc se jednou nezvýší na desítky či sta tisíce. Jestli chceme zastavit tuto masovou imigraci, musíme nejprve omezit Brusel. Hlavní nebezpečí Evropské budoucnosti nehrozí od těch, kteří sem chtějí přijít, ale od fanatických bruselských přisluhovačů multikulturismu.

Nedovolme Bruselu nadřadit se nad naše zákony. Nedovolme, aby nám vnucovali zkažené ovoce spadlé ze stromu jejich kosmopolitního světonázoru. Nechce importovat kriminalitu, terorismus, homofobii a synagogy vypalující antisemitismus. Tady nechceme žádná přistěhovalecká ghetta, ve kterých neplatí naše zákony, tady nechceme destrukci pořádku, žádné výtržnosti imigrantů a žádné gangy lovící naše ženy a dcery.

Nedovolme jiným, aby určovali, koho máme vpustit do naší země, vedle koho máme žít. S kým máme chtít sdílet naší zem.

Víme, jak tyto věci fungují. Nejdřív jim dovolíme nařídit nám, koho musíme přijmout. Pak nás donutí ustupovat až sloužit cizincům v naší vlastní zemi. Nakonec zjistíme, že nám nezbývá, než se sbalit a odejít z naší krajiny.

Proto chceme nadále odmítat vnucované plány přerozdělování, a nechceme tolerovat ani vydírání a výhrůžky.

Nastal čas pro vyslyšení varovného zvonu. Nastal čas, abychom se postavili na odpor. Nastal čas hledat spojence našeho stanoviska. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčily vlajky. Nastal čas zabránit destrukci Evropy a zachránit její budoucnost.

Za tímto účelem vyzýváme všechny občany, bez ohledu na názor či stranické sympatie, aby se spojili. A vyzýváme i občany ostatních evropských národů. Evropské elity a lid nesmí žít ve dvou oddělených dimenzích.

Musíme obnovit jednotu v Evropě. My lidé Evropy, nemůžeme být svobodni individuálně, pokud nebudeme svobodni dohromady. Spojíme-li naše síly, možná uspějeme. Budeme-li každý táhnout jiným směrem, určitě selžeme.

Dohromady znamenáme sílu, nejednotní slabost. Buď dohromady, nebo vůbec – to je zákon dneška.

Češi,

V roce 1918 bylo v knize osudu psáno, že proti Habsburské říši nikdo nic nezmůže. Kdybychom tehdy takový osud přijali, náš osud by byl zpečetěn a moře německého vlivu by pohltilo všechny Čechy.

V roce 1968 bylo psáno v knize osudu, abychom zůstali okupovanou a posovětštěnou zemí, vlastenectví mělo být v každém Čechovi zadušeno. Pokud bychom se tehdy podvolili takovému osudu, náš osud by byl zpečetěn. A moře sovětského vlivu by pohltilo všechny Čechy.

Dnes je psáno v knize osudu, že skryté, anonymní světové síly, odstraní vše co je jedinečné, nezávislé, tradiční a národní. Promíchají kultury, náboženství a rasy, dokud naše mnohotvárná a hrdá Evropa nebude bez identity a poslušná. A jestli se tomuto osudu podvolíme, náš osud bude zpečetěn. Budeme pohlceni nenažranými Spojenými Státy Evropskými. Úkol, který čeká národy střední Evropy i ostatní Evropské národy, které ještě neztratily zdravý selský rozum, je porazit přepsat a změnit osud, který je pro nás nachystaný

Maďaři a Poláci už vědí, jak to udělat

Naučili jsme se, že nebezpečí se dá úspěšně čelit jedině statečně a bojovně. Musíme tedy vytáhnout naše historické ctnosti, jako jsou hrdost a chrabrost z oblaku zapomnění.

Napřed musíme hrdě stát s ocelovou páteří a musíme jasně povědět, hlasem výrazným aby byl slyšet široko daleko, nejdůležitější, ta jediná nejdůležitější otázka, která rozhodne náš osud, otázka se kterou stojí a padá budoucnost Evropy je:

„Budeme otroci nebo svobodní? – to je ta otázka odpovězte mi!“

Do boje Česko! Do boje Češi, Moravané, Slezané!

Parafrázováno: Viktor Orbán, projev maďarského premiéra ze dne 15.3.2016 u příležitosti oslav Maďarského Národního dne

www.youtube.com/watch?v=cQf9U4TQa4c