Jeden známý český psycholog kdysi v rozhovoru řekl, že většina lidí žije ve velkém omylu. Stále se totiž domnívá, že svého partnera či partnerku dokáže změnit k obrazu svému. To prý se ale nikdy nestane. Přináší nám to jen trápení navíc. V podstatě se máme mít rádi takoví, jací jsme.
Já si ale řekla, že budu bojovat i nadále. Ještě nejsem připravená to vzdát. Mám přece za sebou za těch dvanáct společných let tolik „úspěchů“, na které jsem i patřičně hrdá. Nechci se chlubit, ale doma si už VŠICHNI po užití toalety umyjeme ruce. Sprchujeme se častěji než jednou týdně a každý máme svůj vlastní ručník. Kalhoty obalené blátem již nevracíme do skříně mezi čisté prádlo.
Některé činnosti se nám nepodařilo vymýtit úplně, ale zaznamenali jsme, statisticky řečeno, snížení hodnoty výskytu. Zboží ve slevách nyní nakupujeme jen v množství do pěti kusů (oproti předchozímu počtu deseti kusů), navíc v souladu s vypracovaným seznamem používaných značek a produktů. Neposloucháme již současně televizi, rádio, zprávy z internetu a křik dětí. Povolena jsou pouze dvě zapnutá „média“ současně. Vzhledem k tomu, že děti přes den vypnout nelze a produkují zvuky bez nároku na honorář, šetříme peníze, elektřinu i naše spotřebiče.
Abych nemluvila jen o svých úspěších v přetváření pana manžela, ani on nezůstal pozadu. I on sklízí plody své několikaleté piplavé dřiny. Při letním opékání buřtů si konečně VŠICHNI utíráme ruce do jeho chlupatých lýtek. Nač běžet zpátky do chalupy pro ubrousky. A také všichni zpozorníme v blízkosti kontejneru, zda tam na nás nečeká nějaký úžasný poklad.
A pak, že měl pan psycholog pravdu. My se doma navzájem měníme jedna radost:-).
