Ženy, proč rodíme mamánky?

Moje prababička „bába Jula“ měla dva syny a jednu dceru. Malá Julinka plnila celé své dospívání funkci hospodyně. Oba chlapci se spokojili s rolí obsluhovaných králů. Bába Jula mě dokázala už jako osmileté děvčátko pěkně vytočit. Přestože jsem svým vzhledem – krátkými vlasy a věčně odřenými koleny - připomínala spíše silnější pohlaví, můj bratříček měl vždy to privilegium sedět babičce na klíně nebo se převalovat v duchnách v její posteli, zatímco na mě zbyla rozvrzaná a rozviklaná štokrle. A vždycky dostal obě patky jablečného štrůdlu, ačkoliv JÁ pomáhala strouhat všechna ta jablka.

Tato příkoří se kumulovala celé mé dětsví. Jakožto náctiletá „feministka“ jsem pomalu, ale jistě začala při observaci terénu propadat panice. Shledala jsem situaci katastrofální, ne-li beznadějnou,  a rozhodla se změnit svět k lepšímu. Synové musí být vedeni k samostatnosti, je třeba nastolit tvrdší režim, apelovala jsem doma na maminku, která právě mazala mému dvanáctiletému bratrovi chleba s medem k snídani. Moje předsevzetí bylo zřejmé – nevychovat mamánka v mamahotelu.

Pak ale přišlo na svět to naše klubko s pindíkem a já měla jasno hned v porodnici. Moje první myšlenka pod návalem dosud nepoznaného mateřského pudu zněla v mé hlavě zhruba  následovně: „Budu ti každý den vyvařovat jen tvá oblíbená jídla (byť jsou sebepracnější), budu po tobě sbírat špinavé ponožky (a ani neceknu), v životě nemusíš na chalupě štípat dříví (ráda se protáhnu), odpadky si klidně odnesu sama (mohl bys cestou k popelnici zakopnout), budu ti tankovat plnou nádrž do mého auta pravidelně každý týden (cesta zpožděným vlakem má pro mě stále své kouzlo) - hlavně, když se  mnou zůstaneš a vydržíš pod jednou střechou aspoň do čtyřiceti. Protože ŽÁDNÁ ženská pro tebe nebude dost dobrá. NIKDY!“

Současně jsem se v duchu omluvila všem ženám matkám, které jsem během svého předmateřského rebelského období odsuzovala za jejich nekritický postoj vůči svým synům. A dnes už jsem úplně v klidu. Když sleduji naši dceru, která (ač nejmladší) připraví svým dvěma bratrům boty až pod nos, aby neodešli z domu jen v ponožkách, nemám strach. České ženy jsou od přírody tak praktické a energické, že muži mohou klidně s rýmičkou ulehnout do postele, protože svět se nezboří...