Podivnost odcházení (Malý nekrolog za Jiřinu K.)

Proč se lidé rodí v tak podivné hodiny? A proč odcházejí v ještě podivnější? Jako by příroda neměla smysl pro momentum. Nebo snad ano?

Jako jistý světoznámý Michael J. v LA - minulý čtvrtek dvacet šest minut po druhé odpoledne. V době, kdy někteří lidé ještě dopíjejí kávu a rozvazují poslední nitky rozhovorů zaplétaných přes oběd. Kdy jiní už usedají k počítačům a opětovně se pohružují do každodenní rutiny. Kdy by nikoho ani nenapadlo, že by zrovna v tu chvíli měla odcházet velká hvězda.

Nebo dnes, v úterý ve čtyři ráno, jako jistá neznámá Jiřina K. kdesi v malé zemi uprostřed Evropy. V době, kdy flamendři již ztěžka oddechují v alkoholovém snu. A kdy ti druzí možná právě ani nesní. Kdy nikdo ani netuší, že svět existuje, natož že jej právě někdo opouští.

Jako by se smrt vysmívala lidské snaze o výjimečnost okamžiku významných událostí. Touze člověka po tom, aby po sobě v tomto světě zanechal to jedinečné cosi.

Možná že malý Michael toužil po tom být jen obyčejným člověkem s mnoha dětmi a jednou odejít nenápadně jako všemi milovaný otec. A nakonec vyhasnul v přímém přenosu bez špetky piety, sledován milióny zvědavých nedočkavců, když zpráva o jeho skonu již dávno v předstihu obletěla svět, aniž by pro samé zpívání a tančení na světových pódiích zplodil jediné dítě. A jeho jméno se bude ještě dlouho objevovat na obrazovkách a na stránkách časopisů a internetových portálů. Jeho hlas bude ještě dlouho znít v každičkém koutku této planety. 

Možná, že právě malá Jiřina snila, že jednou změní svět. Ale pak se do něj skoro ani nevypravila a raději se starala o děti a o vnoučata, které ji zbožňovaly. A občas se s rodinou zasmála a zanotovala pár moravských popěvků. A nyní odešla bez toho, aby se její jméno objevilo v novinách byť jedinkrát. Aby kdokoli kdy ještě uslyšel její hlas. Přičemž o tom, že byla mezi námi, ví jen pár vyvolených, které po dlouhých šest desítek let obšťasňovala svou láskou a úsměvem.

A proto a pro tisíce dalších důvodů věnuji alespoň těchto pár řádek právě jí. Na rozloučenou. Aby i ona mohla mít konečně svých pár bitů internetové věčnosti. Možná bezvýznamných ve srovnání s terabyty slávy Michaela J. Ale neméně zasloužených.

Proč se lidé rodí v tak podivné hodiny? A proč odcházejí v ještě podivnější? Asi to tak má být a příroda svůj čas pečlivě vybírá. Možná, že Michael J. odešel po poledni, aby se mohly davy srotit před nemocnicí a Larry King měl čas připravit zvláštní večerní show na jeho počest. Možná, že Jiřina K. odešla tak brzy zrána, aby nikdo neslyšel její poslední výdech.

Abychom v bolestné prázdnotě rozednění ještě více cítili, jak moc nám, teto, budeš chybět.