Kujme pikle, pikle kujme

Ráno jsem se kouknul do novin a myslel jsem, že jsem si špatně protřel oči. Jiřího P. si nerad beru na paškál, abych nebyl za levného sběrače karem. (Hloupá autocenzura, já vím.) Ale tentokrát se mi vloudil do myšlenek výjev z Princezny se zlatou hvězdou, kde tuším šéfkuchař říká něco jako: „Někomu z nás dvou se to v hlavě asi plete...“

aktualne.cz

Spiknutí, američtí poradci, zrůdný plán... A zase ta nezpochybnitelná výhra sociální demokracie... Chudák Jíra. Chudák jeho manželka a novorozeně. Nedávno se na blogu objevila doporučení na psychiatrické vyšetření středočeského hejtmana. Ale jak se zdá, tentokráte mozková horečka neznámého původu zasáhla nervové centrum samotného pana předsedy. 

Řekl bych, že to chce skutečně hadr na hlavu a dovolenou pokud možno za polárním kruhem. 

Je mi však poněkud smutno z toho, že celá politická rétorika posledních dnů se zvrhla do pokřiků o spiknutích a o tajemných útocích štěrkovými kamínky. Opakovaná lež byť sebehloupější se totiž také může stát pravdou. A tak si třeba sociální demokraté na obranu proti piklům amerických poradců přizvou poradce ruské či íránské nebo možná čínské. A slova o národních zájmech pak nabudou úplně jiného přídechu. 

Ale hlavně, v hlavách občanů do března letošního roku relativně spořádaného státu se vyvine paranoia, že vlastně ta vláda nakonec ani není jejich a že všechno je řízeno kdesi z Wall Streetu nebo z Kremlu nebo z katakomb Vatikánu. A že vlastně je jedno, koho zvolí, protože je to jen taková špinavá hra zahraničních špiónů. A že možná za všechno může Matrix. A že mandelinka je americký brouk, který nám přilétl sežrat úrodu. 

Já se skutečně domnívám, že takové oblbování si český volič – pravicový, středový nebo levicový – nezaslouží. A je mi upřímně líto, že si dvacet let po listopadu musíme pomáhat příměry k pohádkám z padesátých let. A že už se těm kravinám nedá pomalu ani zasmát. 

Český volič je otravován poudačkami o možném i nemožném od pádu Topolánkovy vlády. A předčasné volby si nejspíše nepřál ani tak z důvodů, které se mu politikové snaží předkládat, ale zcela prozaicky, aby měl od tohoto marastu a každodenních orálních průjmů zprava i zleva klid. Mylně jsem se domníval, že po politické piruletě sociální demokracie ve věci předčasných voleb bude do června klid. Že se všichni konečně začnou věnovat krizi a veřejným rozpočtům.

Ale zdá se, že až do června budeme muset poslouchat historky, nad kterými zůstává rozum stát. Ale proboha, jestli už v září mluví Jíra o zrůdných spiknutích amerických poradců, čím nás bude krmit v květnu v předvolební kampani? A co nechá nebohým komunistům, jimž asi zcela vypustil rétorický rybník? 

Má český národ vůbec tolik psychiatrů?