Tři sestry – po koncertech úspěch i na moři

  Největším námořním závodem plachetnic na středozemním moři je dnes již legendární ROLEX MIDDLE SEA RACE. Tato mezinárodní regata je posledním velkým kláním na severní polokouli, než se super-závodní jachty přesunou do Austrálie na start dalšího závodu této série, ROLEX SYDNEY – HOBART RACE. Lodě a jejich posádky se na Středozemním moři již 40 let utkávají v boji o cenné trofeje v 606 námořních mil (1122 km) dlouhém závodě z Malty, kolem Capo Passero, Messinskou úžinou kolem celé Sicílie, ke Stromboli, kolem Liparských ostrovů, Favignana, Pantellerie, Lampedusy a s cílem  pod hradbami historické pevnosti města Valeta zpět na Maltě.

Baskytarista a jachtar Ing. Magor                 Tato námořní regata se řadí mezi ty nejznámější závody světa. Obtížnost spočívá ve zvládnutí náročných podmínek a v nevyzpytatelnosti počasí. Závodníky čekají silné proudy, obří víry a hustá lodní doprava v Messinské úžině a často krátké a vysoké vlny za Pantellerií. Téměř pravidelně se střídá málo větrný ročník s extrémně větrným. Ten byl ostatně naposledy vloni, kdy se zde potopilo celkem sedm lodí. Český jachting má v posledních letech velmi často své zastoupení i na tomto světovém jachtařském podniku. Letos ale poprvé česká posádka výrazně promluvila do celkového pořadí a zapsala se do historických tabulek medailistů tohoto náročného a světem uznávaného závodu.

                 Náš Český tým plachetnice THREE SISTERS byl složen z devíti lidí, jehož základ tvořili jachtaři, kteří se zúčastnili závodu již před dvěma lety na lodi KER 39, tedy kapitán a kormidelník Milan Hájek, bowman Adam Plhoň a já jako kormidelník a navigátor. Zbytek posádky pak tvořili členové TŘI SESTRY SAILING TEAMU, který byl založen v roce 2004 z členů a přátel stejnojmenné hudební skupiny. Posádka plula na plachetnici Beneteau First 40,7 (12,4 m). Lodí této třídy zde bylo hned několik, ale celkově se řadili mezi nejmenší lodě v závodním poli. Těmi největšími byly například dvojstěžník STEINLAGER, nebo nejmodernější mini-maxi MONEYPENNY (19,8 m).

                Startovní pole činilo 80 lodí z 15 zemí světa. Plachetnice byly rozděleny do několika skupin a startovaly v 5 minutových rozestupech. Naše THREE SISTERS startovala hned v první skupině nejmenších lodí a ještě dlouho po startu se držela na prvním až třetím místě. Trať vedla 15 mil podél pobřeží a po obeplutí bóje lodě zamířili na boční vítr k jihovýchodnímu výběžku Sicílie, Capo Passero. Pak následovalo noční stoupání v slábnoucím větru a dopolední průjezd obávanou Messinskou úžinou. Proudy jsou zde opravdu nevyzpytatelné. V jednu chvíli vás silný proud tlačí kupředu a pak naráz se ocitnete v protiproudu. Obří víry zde vystupují až 40 cm nad hladinu. I v tomto úseku jsme dokázali získat a stále se drželi v poli výrazně větších a rychlejších lodí. Na prvním úseku nám odjela pouze francouzská loď stejného typu First 40,7 - Spirit of Ad Hoc, která byla ale vybavená karbonovým stěžněm a výrazně upravená. Flotila nyní postupovala na boční kurz k sopečnému ostrovu Stromboli. Tam v měsíční noci vítr na několik hodin úplně zeslábl a tak si posádky mohly vychutnat pohled na chrlící lávu doprovázený hřměním vulkánu. Na dalším úseku naše posádka naslouchala radám slovinského meteorologa Jure Jermana a s menším výjezdem dále od pobřeží se postupně propracovala k Palermu a dále k Trapani. Další přelosování pak proběhlo u Favignana, kde vítr opět polevil. Zde jsme se dostaly na pouhých 200 m od, v handicapu vedoucí posádky, Spirit of Ad Hoc. Zezadu se ale postupně dotahovaly další lodě a to včetně několika menších s lepším koeficientem. Za ostrovem přišel ale konečně vítr a lodě se rozletěly k Pantellerii. Všichni členové naší posádky byli celou noc na palubě a většina z nich zde strávila i tu následující. Bylo potřeba jet naplno a naplno vyvažovat. U Pantellerie byl bowman vytažen na výtah, aby provlékl lana na zmenšování oplachtění, které do té doby byly v ráhně, aby nekladly odpor. V rozbouřeném moři pak posádka vyměnila genu za kosatku a vydala se ostrým kurzem k Lampeduse. Hned za ostrovem jsme již míjeli první loď se zlomeným stěžněm. Vlny byly stále vyšší a ostřejší. Loď byla ale dobře vyvážená a krájela si cestu k vysněnému cíli. Všichni na palubě dobře věděli, oč hrají. Pravidelně nám chodili zprávy o průběžném pořadí. V tvrdších podmínkách začaly menší lodě výrazně ztrácet. Je třeba plout na maximum, aby naopak velké lodě příliš neodskočily. Naše posádka občas točí do změn, ale přichází hradba mraků a prudký déšť. Skrz vodní stěnu začínají prosvětlovat blesky, které osvětlují potemnělou oblohu. Bouřka je čím dál blíž a již není úniku. Vítr sílí. Už má 35 uzlů. Navlékáme záchranné vesty a připínáme se k lodi. Poprvé se zmenšuje oplachtění. Vítr stále sílí. Poslední pohled na anemometr říká 45 uzlů. Voda letí vzduchem a hladina je šedo-černá. Náklon lodi je obrovský a všichni se tlačí v návětří. Kapitán Milan Hájek drží loď na kurzu ostře k větru a snaží se přestoupávat. Při jednom z občasných proklepnutí plachet se mírně trhá kosatka v zadním lemu. Padá návrh stažení hlavní plachty, ale posádka by nebyla schopna v stále sílící smršti udržet plachtu pod kontrolou. Nakonec se tým rozhoduje odpadnout více po větru, i za cenu ztráty výšky. Vítr naštěstí postupně slábne a bouřka odchází. Za pár minut panuje totální bezvětří, ale to trvá jen chvíli a naše loď THREE SISTERS je opět na kurzu a míří k dalšímu otočnému bodu.

                Za měsíčního svitu obeplouváme ostrov Lampedusa a dle rad meteorologa si ještě 3 míle nadjíždíme. Pak točíme na kurz do povinného průplavu na Maltě. Zbývá ještě pár desítek mil.

Několik závodníků zůstává i mimo své služby na palubě. Každá šestá vlna jim jde přes hlavu, ale dobře vědí, že teď se rozhoduje o medaili. Kolem jsou jen výrazně větší lodě, ale rychlost je kupodivu srovnatelná. Víme, že je potřeba doplout k Maltě do 11 hodin. Pak vítr na této trase opět zeslábne. Nakonec se daří předstihnout plán o půl hodiny, ale i tak se v průplavu objevuje slábnoucí vítr. Ten brzdí i lodě na špici skupiny. Vítr přichází z druhé strany a THREE SISTERS se dostává na návětrnou stranu ostrova a míří k cíli. Ještě takticky předjíždíme loď X-48 a v závěru vytahujeme oranžový spinakr tradičně označený velkým logem kapely Tři sestry a hrdě protínáme cílovou čáru pod hradbami historické pevnosti města Valeta. 606 námořních mil dlouhou trať jsme zvládli za proměnlivého větru za 5 dnů 3 hodiny 19 minut 53 vteřin. Na lodi propuká obrovské veselí. Odstup od soupeřů je rozhodně dostatečný a navíc vítr slábne. Chodí první gratulace, včetně té od meteorologa, který měl o naši posádku oprávněné obavy. Vítr prý v bouřkách přesahoval 50 uzlů, tedy 90 km/h. Patnáct lodí odstoupilo ze závodu a některé z nich přišly o stěžně. Ještě dlouho potom dojíždějí další a další lodě. To už ale náš TŘI SESTRY SAILING TEAM oslavuje svůj historický úspěch. V sobotu odpoledne pak kapitán Milan Hájek přebírá trofej za celkové 2. místo v kategorii ORC a 3. místo ve skupině v IRC handicapu. Našemu týmu THREE SISTERS se podařil v závodě ROLEX MIDDLE SEA RACE 2008 historický úspěch. Dokázali jsme porazit super-závodní lodě s plně profesionálními posádkami. Extrémně nám v tom nahrávalo počasí, ale podařilo se to. Neptun nám byl nakloněn.

                V úvodu regaty to vypadalo, že to bude můj první námořní závod, kde se dobře vyspím a parádně najím, ale pak přišel silný vítr a parádní bouřka a tím se to zdramatizovalo. Tradičně jsem prodělal mořskou nemoc (poprvé na středozemním moři), ale většina posádky to ani nezaregistrovala. Netrápím se tím, jen občas se musím otočit od kormidla k zádi. Závod byl určitě historickým úspěchem, jen si nejsem jistý, zda byla náročnější plavba, nebo bujaré oslavy. TŘI SESTRY totiž jedou vždy naplno !!!

Celkové výsledky:

1.       Spirit of Ad Hoc – First 40,7

2.       THREE SISTERS – First 40,7

3.       Chestress 2 – J-133

David Křížek – člen posádky THREE SISTERS