Transat 6,50 - I. etapa

Doléhá na mě únava z náročné plavby, ale cítím doslova povinnost, abych napsal slíbenou reportáž. Denně dostávám nespočetně e-mailových a sms gratulací a nestíhám odpovídat, proto vše shrnu do této zprávy. Prostě vám chci všem moc poděkovat za podporu a za váš čas strávený na stránkách www.minitransat.cz, sledováním mého počínání v životním závodě. A jaké to vlastně bylo?

David Křížek na startu závodu Minitransat

Start byl původně plánován na 16. září, ale nakonec se jel jen prologový závod kolem pevnosti Boyard. Do La Rochelle dorazila početná skupina českých fanoušků, kteří mě ujistili, že si nejedu jen tak pro sebe, ale naopak, že budu pečlivě sledován a každý můj krok bude náležitě komentován a hodnocen. Toho jsou důkazem maily hodnotící mé kurzy a vývoj závodu atp. Prostě jsem věděl, že mám před sebou velký závod a že v tom nebudu sám. Bylo a je to pro mě obrovsky zavazující a bál jsem se, abych neudělal moc chyb. Zatím co Vojta Komárek tvrdě pracoval na přípravě lodě, já se věnoval bezpečnostním a technickým kontrolám a brífinkům. Navíc přiletěl i náš dvorní meteorolog Jure Jerman, který nám dvakrát za den popisoval vývoj situace a připravoval strategické varianty. Start byl odložen, ale on musel odletět a finální příprava probíhala ve slovinském obytném voze prostřednictvím video konferencí. Noc před vlastním startem vyhodnocoval poslední data, které pak analyzoval a výsledek poslal doslova na poslední chvíli. Technici Adria týmu pak vše vytiskli a roztřídili a když jsem odrážel v 7:30h od břehu, tak jsem dostal obsáhlou meteo složku s vývojem, optimalizovanou tratí a jednotlivými nákresy pro vlastní záznamy informací z radia Monaco. Na přípravu jsem měl dost času, protože start byl až ve 12:30h. Hodinu a půl před startovním výstřelem jsem sjel k čáře a zahájil přípravu. Náměry, body, trim. Nervozita rostla. Dva a půl roku příprav a teď je to tady. Teď se všechno rozhodne. Vítr až 22 uzlů a krátké vlny. Srdce mi bušilo celou noc a nedokázal jsem usnout ani na vteřinu. Teď to najednou bylo ještě horší. Tolik lidí mi pomáhá, tolik lidí mi fandí. Nesmím zklamat!!! Držím se vlevo u startovní bóje, ale dále pod čarou. Předčasný start totiž znamená penalizaci 24h a to se fakt nevyplatí. Minutu před startem vytahuji genu, ale výtah zaskakuje za vant. Běžím na příď a ztrácím výšku, ale i tak to nevypadá špatně. 3…2…1…START!!!

Točím na pravobok a jako jeden ze čtyř závodníků si užívám průjezd před příděmi všech levoboků. Je to jeden z vysněných startů, který se vám povede jen párkrát za život. Na obloze létají vrtulníky a kolem se točí fotografické čluny. „Viděli jste to? Viděli jste to?,“ křičím a nervozita jde stranou. Stoupačku jedu k pobřeží najeden obrat. Trochu ztrácím a návětrnou bóji točím na čtvrtém místě v sériové třídě. Před sebou jen matně registruji srážku Andrase Mihelina (SLO 510 – ADRIA mobil) s novinářskou lodí. I přes silný vítr vytahuji velký genakr (75m2) a letím ven ze zálivu. Hlavní soupeře Cultisol a KLM rychle předjíždím, jen opět Francisco Lobato (POR 607 – BPI) mizí. Celý den jedu na zadobočák. Dostavuje se únava z předstartovního stresu. Děsně mě bolí hlava. Poslouchám vzkazy od svých přátel a kamarádů, které jsem si před startem nahrál do svého mp3 přehrávače. Pobřeží je daleko za mnou, ale necítím samotu. Z některých vzkazů jsem naměkko a některým se nepřestávám smát. Všechny mi ale dodávají obrovskou vnitřní sílu. Není čas na spánek. Musím jet naplno. Je černá noc a poryvový vítr pulzuje od 13 do 22 uzlů. Uléhám vždy na 20 minut, ale ještě než spustí super siréna od Petra Sládečka, tak letím na palubu. Nedá se usnout.

Druhý den je klidnější. Vítr slábne, ale velké boční oceánské vlny zůstávají. Vytahuji dva rolovací externí solární panely a přenáším balast před stěžeň. Vše vychází přesně podle předpovědi. Přeorganizovávám věci v lodi a kontroluji takeláž. Malý pytlík s jídlem skýtá tradiční dobroty. Snídaně: energetický nápoj se zaměření na imunitní systém, suchar, sušené fíky, třešně, ananas, hrst oříšků a sacharido-proteinová tyčka. Oběd: speciální dehydrovaná horolezecká strava (zalitá horkou vodou) – dnes rizoto s kuřecími kousky a energetický nápoj. Večeře: suchar, sušené ovoce, hrst oříšků, energy gel a nápoj se zaměřením na regeneraci a koncentraci. Prostě samé dobroty, které nic neváží. Vítr je kolem 15 uzlů. V noci padám únavou na speciální vyvažovací lůžko a probouzí mě až brutální náklon lodi. Letím na palubu a vůbec netuším kde to jsem. Spánek byl opravdu hluboký. Myslel jsem, že je na lodi Vojta a že mě poslal spát s tím, že mě vzbudí. Nejen, že mě nevzbudil a ani alarm nezapnul, ale dokonce na lodi ani nebyl. Že by první halušky? Podle posledních výzkumů by jeden z cyklů spánku měl být delší než 46 minut, aby tělo mohlo regenerovat. Je třeba se dát do pořádku. Vítr je stabilní a tak zapínám aktive echo a jdu spát. Dopřávám si pět padesáti minutových cyklů. Mezi tím vždy jen rychlá kontrola nastavení plachet a kurzu. V každém cyklu se mi zdá jeden sen. Samé horory. Navíc mám utkvělou představu, že na lodi někdo je. Když jdu na záchod, tak se otáčím, aby mi někdo nestrčil. Spánek mi ale pomáhá a ráno jsem jak vyměněný.

Předjíždí mě Sime z Chorvatska s jeho speciálem a obřím zadákovým genakrem. Pokoušíme se o VHF komunikaci, ale mokrá rukavice pojí nějaké kontakty a vysílačka se sama přepíná ze 72 na 16 kanál. Odpoledne se blížím ke španělskému pobřeží. Vítr sílí a tak raději dávám první ref. Vlny jsou ale hodně divoké a tak nakonec měním velký genakr za malý (58m2). Nastává divoká jízda. Vítr sílí a přichází spinouty, kdy loď sama prudce vyostří a divoce se nakloní na bok. Jedu jak nejlépe mohu, ale propásl jsem příležitost více zarefovat. Loď skáče po vlnách a vítr stále sílí až na 30 uzlů. Nemohu udělat krok od kormidla. Autopilot to nezvládne a já už skoro taky ne. Loď letí v šíleném skluzu. Mám děsné nervy a vím, že mě čeká ještě halza. Náhle proklouzl tackline a spinakr vyvlává. Toho využívám k jeho stažení. Na vlně halzuji a dávám Code 5 a letím směrem k Finistere. Dno se zde zvedá ze 3km hloubky na 150m. Vlny jsou vysoké a ostré. Vítr dlouho neslábne. Ve velké rychlosti míjím Simeho, který má problémy. Řítím se do černočerné tmy.

Uprostřed noci vítr slábne a tak vytahuji velký genakr. Spát se znovu vůbec nedá. Všude kolem je hustá lodní doprava. Dopřávám si jen pár dvaceti minutových cyklů. U Portugalska vítr opět zesiluje a já se přibližuji k avízované akcelerační zóně tak, jak Jure předpovídal. Dokonce i čas příjezdu přesně sedí. Dávám malý genakr, ale vítr jde až na 30 uzlů. Loď letí v krátkých vlnách v šíleném skluzu. Maximální rychlost skáče i přes 18 uzlů. Chci zmenšit oplachtění, ale je pozdě. Nemohu se hnout od kormidla. Když jsem to neudělal včas, tak mám smůlu. Jídlo v kokpitu jsem snědl a došla mi i voda, ale nemohu se hnout od řízení lodě. Trvá to hodiny. Vlny se zkracují a já chytám znovu spinout. Je to děsně nebezpečné. V této situaci lze snadno zlomit peň, stěžeň, nebo roztrhat plachty. Musím s tím dolů. Vítr na chvilku slábne na 28 uzlů. Jedním skokem uvolňuji tackline, ale loď jde zrovna do spinautu. Vršek spinakru se naplňuje rychle větrem a loď padá stěžněm do vody. Držím se zábradlí převracející se lodě. Vrchol stěžně je lehce pod vodou. Vlny s lodí hází a já jsem v šoku. Co teď? Když uvolním otěž, tak po narovnání lodě genakr vyletí nad stěžeň a zničí přístroje, roztrhá se a ještě mohu přijít o stěžeň. Když uvolním výtah, tak přijdu o spinakr. Loď padlá na boku byla unášena dlouhé minuty po ostrých vlnách. Do kajuty naštěstí neteklo. Zcela jsem uvolnil naštěstí extrémně dlouhý tackline a lehce i otěž. Když se loď začala narovnávat, tak jsem zuřivě otěž dotahoval a zasekl. Napotřetí se mi podařilo s lodí i odpadnout po větru a ustavit autopilota a pak už rychle se spinakrem dolů. Ležím v kokpitu a celý se třesu. Byl to jeden z nejhorších zážitků a zrovna v mém nejdůležitějším závodě. Takhle to nejde. Musím si odpočinout. Jen na hlavní plachtu jedu 8 uzlů. Na půl hodiny usínám. Pak narychlo poslouchám předpověď na Radio Monaco. Jsem na pátém místě. Musím bojovat. Code 5 (33m2) letí nahoru a já s novým elánem a odhodláním uspět pokračuji v divoké jízdě.

Vlny se prodlužují a vítr slábne na 23 uzlů. Velký genakr jde nahoru. Je slunečný den a ideální vlny na surfování. Děsně si to užívám a konečně se dostávám do tempa. Vítr občas skočí na 25, ale už se nebojím. Vím, že to ukormidluji. Vyostřit, nabrat rychlost, mírný náklon a rychlé odpadnutí z vlny dolů. Často jsem rychlejší než vítr a tak balón při divokém surfu mírně kolabuje, ale jak ztrácím rychlost, tak se opět plní a jízda pokračuje dál. Je to nádhera. Jen kraťasy a sluneční brýle. Surfování daleko od pobřeží na oceánských vlnách. Přál bych to všem zažít. Vytahuji kameru a dělám pár záběrů. Na Radio Monaco zjišťuji, že od 3. místa mě dělí jen dvě míle. Hrnou se mi slzy do očí. S tím jsem fakt nepočítal, vždyť já tady bojem o medaili přepisuju historii. Z Boleváku až do středu oceánu. Doufám, že to sledujete na netu a jste alespoň trochu pyšní. To je dárek pro celý tým. Jsem hrdý na to co jsme společně dokázali. Hlavně to nesmím zvorat.

Dobíjím baterky. Z generátoru se po tom portugalském kotrmelci trochu více kouří, ale Honda vydrží všechno. Chystám balíčky s posledním jídlem a energetické pecky od Nutrendu a rychle zpět ke kormidlu. V doslova poslední vteřině šíleným manévrem uhýbám obrovské kládě, která velmi nenápadně plavala v moři. Znamenalo by to jistě utržené kormidlo a konec našich nadějí. Uvědomuji si svoji malost uprostřed obrovského oceánu. Je tolik faktorů, které mohou zhatit naše úsilí. V noci se pokouším o krátký spánek, ale probouzí mě nezvykle klidná a tichá jízda. Okamžitě skáči na palubu a s hrůzou zjišťuji, že velký genakr se celý zamotal. Naštěstí ne do předního stěhu, tam jsem měl speciální síť od O-sails, ale sám do sebe. Rozmotání mě stálo 15 minut drahocenného času. Navíc se mi v té tmě a vlnách a stresu začalo dělat pěkně špatně. Nevadí, pokračuji dál. Jedu již beze spánku. Na nebi jsou občasné mráčky, které vyvolávají nepříjemný poryvový vítr. Při převlékání chytám další spinout. Padám v lodi a bolí mě žebra. Myslím, že málokdo jdede v noci s velkým genakrem v takovémto větru. Snad se to zítra projeví na výsledku. Už mám zase ty utkvělé představy, že na lodi někdo je.

Všechno utrpení je zapomenuto. Radio Monaco hlásí, že jsem na třetím místě. To je ta nejkrásnější halucinace co jsem kdy měl. Ne, je to realita. Šílená jízda se zatím vyplácí. To je pro mě děsná motivace. Jedu jak o život. V noci se vyhýbám kontejnerové lodi a snažím se trochu prospat. Uprostřed spánku mě něco budí. Krátký skok na palubu, ale nic se neděje. Probudil mě pach kouře z lodního motoru, ale nikde jsem neviděl žádná světla. Co to jen mohlo být? Díky únavě, ale zas rychle usínám. Ráno jsou na palubě dvě asi 25cm dlouhé sépie. Vracím je moři zpět. Jestli mi tam takhle u Kapverd skočí jedovatý mořský had, tak se zblázním.

Stále se držím plánované strategie. Své kurzy volím vždy podle předpokládaného vývoje počasí. Nejkratší trasa není zdaleka nejrychlejší. Radio Monaco na další noc hlásí příchod silného větru E-N-E. Halzuji tedy a jedu si pro příznivější kurz a silnější vítr. Poprvé se tedy odchyluji od plánu. Myslím ale, že šest dní stará předpověď od Jureho nemůže vydržet věčně. Proto věřím oficiální prognóze. Nakonec se ale ukazuje, že to je chyba. Jure je šest dní dopředu přesnější než oficiální meteo tým na další den. Díky tomu ztrácím. K cíli je to již na čistý zaďák a já se propadám na páté místo. Jestli je některý ze soupeřů více na straně kurzu, pak pojede bez halzovacího křižování a já se mohu propadnout klidně o další místa. Je to nepotěšivá zpráva, ale musím ze sebe vydat maximum. Užívám si krásnou jízdu a surfování po vlnách. Na pravoboku míjím první ostrovy. Za mnou se vynořuje jeden ze soupeřů. Mezi ostrovy pak vyjíždí další. Bude to ještě bitva. Loď za mnou je však mnohem rychlejší. Nejprve si myslím, že se jedná o prototyp, ale pak se ukazuje, že z nějakého důvodu ztrácím rychlost. Oba mě dojíždějí. U břehů Madeiry volím riskantní průjezd těsně kolem útesů, abych si uchoval výšku a následně lepší kurz. Voda u skalisek se doslova vaří a staví se do ostrých pilířů. Navíc vítr občas zesílí přes dvacet uzlů. Blížíme se k hlavnímu ostrovu. Jedna z lodí zbaběle halzuje na moře. Vítr přichází stále více z boku, ale již hladká hladina umožňuje totální let na bočák s top genakrem ve větru až 26 uzlů. Soupeřům se opět vzdaluji. Poslední ohyb. Jak to tam asi fouká. Sázím na to, že se vítr ještě jednou stočí podél pobřeží. Už jen dvě míle. Vítr se sice pomalu stáčí, ale rychle slábne. Přede mnou se rozprostírá záliv s městem Funchal, kde je také cílová čára. Vítr skoro lehá. Spinakr padá a náskok se ztrácí. Oba soupeři odpadli a se zbytkem větru mě podjíždějí. Křičím a nadávám, ale kupodivu to ničemu nepomáhá. Zachytávám každý závan a snažím se koncentrovat. V městském osvětlení rozeznávám soupeře. T-mobile stoupe ke břehu a jede v pásu slabého vánku Jules se drží vlevo ode mě. Spinakr kolabuje. Stahuji jej a vytahuji solent. Je to stoupačka. Obrat. Ne, obrat zpět. Sakra, v cestě je rybářská loď. Musím odpadnout. Přenosil jsem balst v lodi do přídě. Ležím v závětří a ani se nehýbu. Přijíždějí fotografické čluny a pálí do nás své blesky. Polévá mě pot a jsem úplně na dně. To snad není možný. Za rohem 26 uzlů a tady nic. Zaznamenávám změnu a genakr letí nahoru. Jules drobně zaváhá a tak jej posléze dojíždím. Odpadám k němu a snažím se mu sebrat i ten poslední závan. Kolabuje mu spinakr. Opět ostřím a mířím k cíli. Lukas pod břehem parkuje. Vypadá to dobře. Znovu vítr lehá a je tu znovu stopačka. To je psycho. Už chci být v cíli. Nakonec přichází závan s kopců a já ostřím na přímý kurz a protínám pomyslnou cílovou čáru mezi dvěmi majáky. Ve vysílačce hlásí průjezd lodě CZE 516 – ATLANTIK FT cílem. Strašně křičím. Přijíždí člun a gratulují ke čtvrtému místu. Plachty padají dolů a zatahují mě do přístavu. Po pěti minutách protíná cíl T-mobile a po šesti i Juels. Na břehu se vítám s rodiči a polským kamarádem a v press-centru i s dalšími. Herve z Jules mi utvrzuje v tom, že můj poslední zaďák před ostrovem byl nezvykle pomalý. Nevím co se stalo. Musím udělat důkladnou kontrolu lodě.

Dávám si pivo a gin a ve čtyři hodiny uléhám v hotelovém pokoji. Nedá se usnout, je tu strašné ticho. Druhý den už začíná kolotoč. Velký zájem médií mě moc těší. Nejlepší jsou ale zprávy od přátel a kamarádů a také od úplně neznámých lidí. Všichni mi vyčítají, že kvůli mně trávili hodiny u počítače. Z těch zpráv cítím, že se povedlo něco velkého. Není to jen účast v nějakém závodě, ale jachtařská hrdost a pýcha a víra, že nic není nemožné. Za ten pocit děkuji vám všem a hlavně týmu, který mi po celou dobu pomáhal. Vy jste ti, na které jsem myslel, když jsem surfoval tmou s velkým genakrem na hraně spinoutu. Vy jste mi dávali sílu. Dík všem.

Do přístavu dojíždějí další a další lodě. Gratulace soupeřů se jen hrnou. Poslouchám jejich příběhy o roztrhaných plachtách a divokých spinoutech. Favorit BPI zlomil čeleň a musel přistát na opravu. Stejně tak i KLM, který zlomil kormidlo. Jelmer má za jeden týden úplně plesnivé nohy a Andrew naražená žebra. Jaro jel na hraně a aby nepadnul únavou, tak si namíchal super koncentrovaný energetický nápoj. Po chvíli se začal třást a nebyl schopen žádné činnosti. Prostě sólový závod na 6,5m lodičce napříč oceánem. Jak se zdá, tak všichni měli nějaké komplikace. Závodníci zde dosahovali historicky nejlepších časů, o čemž svědčí i rekord Andrase Mihelina (SLO 510 - ADRIA mobil), který uplul za 24 hodin neuvěřitelných 295 námořních mil. Závěrem chci vzdát hold meteo-guru Juremu, který vypočítal, že do cíle dojedu za 6 dnů a 12 hodin. Můj celkový čas v 1150Nm dlouhé etapě je 6 dnů 13 hodin 46 minut a 27 sekund. Když si odečteme hodinový rozdíl času na Madeiře, tak se s příjezdem vlastně trefil na hodinu přesně.

Teď mám několik dnů na regeneraci a přípravu a 6. října se postavím na start 3100Nm druhé dlouhé etapy do Salvador de Bahia v Brazílii. Držte palce a pište. Vaši podporu budu potřebovat tak, jako nikdy před tím. Díky vám všem.

Ahoj David Křížek

CZE 516 – ATLANTIK FT

YC RODOP

Pořadí v cíli:

1. Stéphane le Diraison (Cultisol - institut curie) 6 dní 10 hodin 18 minut

2. Jean-François Quelen (Galanz) 6 dní 12 hodin 54 minut

3. Vincent Barnaud (Masoco bay) 6 dní 12 hodin 59 minut

4. David Křížek (Atlantik FT) 6 dní 13 hodin 46 minut