Proč my, holky, nemáme nikdy nic na sebe

Ať děláte, co děláte, tohle nezměníte. I přes rady nejrůznějších plátků pro ženy, jak optimalizovat šatník, se pokaždé dostanete do stejného bodu.

Stojíte před skříní a nevíte. Prostě tam není nic, co byste si dneska chtěla obléknout. Nevím, jestli tím trpí i muži, ale nedávno jsem při podobném zamyšlením dostala odpověď, že by mi měly stačit tři univerzální kousky ve skříni (prý to taky někde psali). To bych musela být ale číslo Sedm ze Star Treku a měnila bych pouze slušivé kombinézky pro procházky po vesmírné lodi. V reálném životě?? Nemožné.

Když pominu fakt, že se u nás střídají 4 roční období (takže vydělte množství oblečení ve skříni své partnerky čtyřmi a hned je tu mnohem menší hromádka), změny módních trendů (tenhle typ kalhot se dá letos vzít opravdu už jen na vycházku ke kontejneru) a příležitosti, ke kterým se oblékáme, je tu to nejdůležitější. Naše momentální duševní rozpoložení.

Možná se vám tohle také stalo. Chodila jsem v práci do kanceláře s několika kolegyněmi. Dost často jsme se všechny ráno sešly například v růžovém tričku, nebo v modré košili a šedých kalhotách ... Myslíte, že je to náhoda?? Vůbec ne. Něco je každé ráno, když stojíme před skříní, ve vzduchu a my to cítíme. Zřejmě něco na způsob pradávných instinktů.  A když nemůžete najít to, co dneska cítíte ve vzduchu, je zle. Pak přichází ono otřepané: "Jáááá nemááám co na sebeee ...".

Takže se na nás naši milí nezlobte. My jen respektujeme volání přírody v těch nejspodnějších mozkových vrstvách.

P.S.: Nicméně i tady zjišťuju, že se dokážeme v naší ženské skupině diferencovat. Nedávno jsem byla s dětmi v ZOO. Měla jsem strašnou chuť si místo zvířátek fotit lidi. Je neskutečné, co někteří dokážou před tou skříní zavětřit.