Holky, noste sukni

mě napadá, když míjím nejrůznější dívky ve věku "-náct". Sakra, holky, co to vlastně nosíte ...?

Jo, už jsem taky ta hnusná baba, možná i stařenka, která by ráda, kdyby děvčata nosila barevné sukně, puntíkaté punčochy a k tomu natočené vlasy... A proč? Protože jim to děsně sluší.

Myslím, že nejsem zatím o tolik starší, než skupinka "-náct" (dobře, maximálně tak dvakrát starší a to jen v několika případech). Nicméně, když tohle čtu, slyším svoji babičku. Ta mi kdysi, když mi bylo něco kolem šestnácti (procházela jsem krizí identity a lebedila si v černé barvě), několikrát vyčetla, "proč nenosím něco dívčího". Ble, sukni, jako jo?? Se zbláznila, asi ... Šlo mi hlavou. 

Dospívání je věc těžká. Pokud nemáte navýsost diplomatické rodiče, kteří do vás perou, že jste ta nejlepší kost v okolí, sebevědomí klasá a stoupá s počtem pupínků na obličeji. Pupínky byly, diplomacie nikoliv, takže jsem se několik dlouhých gymnaziálních let mátožila v černých jeanách, šedé mikině a culíku. 

Díky bohu, že tohle mám za sebou. A užívám si barevná trička, sukně, boty na podpatku, kabelky, malovátka a všechny možné další vymoženosti, které umí udělat holčičí svět zábavnější. Nebojte, se dvěma prcky u mě nehrozí něco ve stylu "diblík" s make-upem, který bych večer sundavala majzlíkem. Jen jsem po třicítce našla ztracenou rovnováhu (kterou jsem naposledy měla asi jako tříletá), vyrovnala se s tím, že modelky na titulkách časopisů jsou opravdu více dílem grafika než přírody a že to, jak ve skutečnosti lidé vypadají, uvidím spíše ve sprše v bazénu nebo skrz horko v sauně.

Je škoda, že těm mladým a krásným holkám nikdo neřekne: "Na co rifle, co Ti dělají placatý zadek, k tomu orvané tenisky, cigareta v puse, černý lak a obhroublé vyjadřování? Jsi úžasná holka, ze které bude jednou bezva ženská. Sluší Ti sukně a když se jemně usměješ, padnou kluci na zadek ..." 

Takže všem holkám, které se zrovna mění v ženské a neví, co s tím: "Nebojte, bude líp ... Zahoďte všechny pitomé časopisy a zkuste to jednou jako dámy."