Šťastná a veselá hysterie

aneb když se necháte zastrašit Brexitem a myslíte si, že strávíte poklidné svátky na Britských ostrovech.

Život míní a Angličané mění, a tak když vyšlo najevo, že se Brexit odsune až na leden, vzhledem k našim čtyřnohým miláčkům, bylo již pozdě měnit plány. Po několika letech se nechystáme na vánoční svátky do Čech. Žádná dvaceti hodinová cesta autem s kufrem plných dárků, žádné objíždění příbuzenstva. Jen obžerství a pěstování alkoholismu. 

Nakupování dárků jsem nechala na povánoční výprodeje a s úklidem jsem se rozhodla počkat do jara. Stejně se jehličím v domě zase nadělá. Trošku mě trápilo, že přes okna nebylo poznat jestli je den nebo noc, ale jelikož se vysouvají nahoru, nebyla šance je umýt. Navíc nepřijede nikdo, kdo by to mohl okomentovat - zdravím tě tati - takže to vypadalo, že advent prožijeme ve dvou a v poklidu.

Jako nezaměstnaná rádoby spisovatelka jsem vycházela jen do parku a do fitka, takže mě veškeré vánoční šílenství minulo. Mě, vánoční úchyla, který je schopný navlíct Santa Clausovskou čepici i na chudáka psa.

Nezneklidnily mně ani instapizdy, které pravidelně přidávaly fotky ze kterých cákala vánoční atmosféra jako voda z kádí na kapry. 

Až Meba mi rozhodil otázkou, kterou nechce před Vánoci slyšet žádná žena a to, kdy se chystám péct ty malinkaté cookies. Jelikož jsem za poslední tři mesíce přibrala i u palců na nohou a oči se mi v naditých tvářích smrskly do dvou japonských škvírek, odbyla jsem ho tím, že cukroví rozhodně nepeču a ať si koupí Oreo v Tescu a neotravuje. 

On se ale odbýt nenechal a dožadoval se plnění vánočních povinností, a tak jsem zadělala linecký. S nadšením odpovídající návštěvě zubaře, jsme se vydali pro vánoční stromeček. Za dvoumetrové koště jsme zaplatili osmdesát liber. Po příjezdu domů se ho Meba jal upravovat dlátem a kladívkem, aby se vešel do stojánku. Nejsem si jistá, jestli mě víc naštvala odštíplá dlaždice od dláta nebo fakt, že po renovaci kuchyně se nám stromek nikam nevejde. Dali jsme ho do jediného volného rohu, čímž jsme zablokovali dveře do horního patra. Byla jsem ochotná bivakovat celé svátky v kuchyni, ale vzhledem ke koupelně umístěné v horním patře, to bylo rozhodnutí vcelku nepraktické. Půlku stromku jsme museli odříznout. Teď se už do patra, když dostatečně zatáhneme břicho, dostaneme. 

Nabuzená tou novou vánoční atmosférou jsem na postel navlíkla povlečení se sobama a v Lidlu koupila věnec ozdobený skořicí. Byl původně na dveře, ale po přidání čtyř svíček se proměnil ve věnec adventní. Druhou neděli ta skořice od svíček chytla a do výšky šlehaly půlmetrové plameny. 

Nevzdala jsem to a inspirována instapizdou jsem se rozhodla zavěsit adventní kalendář na zeď. Na procházce v parku jsem čoklům sebrala klacek s kterým si hráli, obmotala ho světýlkama, připevnila na něj adventní kalendář a za pomocí průhledných, zeď nedevastujících a super pevných háčků, celou tu slávu pověsila na zeď. Když jsem ráno přišla, ležela na zemi i s kusem omítky. V tu chvíli jsem na Vánoce rezignovala. 

Meba plně ponořen do českých tradic to nevzdává a stále chce jet koupit kapra na londýnské rybí trhy. Po Štědrém dnu čekejte článek o uvízlé kapří kůstce v krku. Šťastné a veselé Vánoce!

poznámka autorky: Přidala jsem autentické fotky, abych zase nebyla obviněna z nereálnosti historky. Omlouvám se za absenci fotky hořícího věnce, uhasili jsme ho dřív, než jsme ho stihli vyfotit.