Jak se žije v jeskyni?

Existuje kdesi v podzemí obrovský podzemní prostor, jakási jeskyně, která má k našemu světu barev, vůní, slunce a jasu otevřený dlouhý vchod. Není tedy od našeho světa oddělena, dá se říci, že oba tyto světy, nadzemní a podzemní, jsou vzájemně spojeny.

V té obrovské podzemní jeskyni žijí lidé, mnoho lidí, kteří jsou od svého dětství připoutaní okovy. Ty jim brání odejít ze svého místa, které jim bylo v jeskyni vyhraženo. Jsou též připoutáni na krku, takže nemohou otáčet hlavou – a tedy zaujatě pozorují výjevy, které se odehrávají na stěně jeskyně před nimi.
Vysoko a daleko vzadu za nimi je totiž postavena zeď, za kterou chodí a žijí jiní lidé. Odlesky jejich konání, jejich pohybů a jejich životů se promítají na stěnu, kterou pozorují vězni připoutaní okovy na nohou a na krku. Vězni jsou touto stínohrou zcela zaujati, neboť se jim zdá, že stínohra není samoúčelná, ale že má nějaký smysl, tuší za ní nějaký řád … a proto se mezi sebou neustále dohadují o viděném. Někteří popírají, že by měla nějaký smysl, někteří tento smysl hledají a jiní jsou o něm přesvědčeni a vášnivě o něm diskutují s ostatními vězni. Musíme mít stále na paměti, že tito jeskynní vězni nemohou pokládat za pravdivé nic jiného než to, co vidí jako stínohru na stěnách jeskyně, protože díky svému připoutání nemohou spatřit ani zídku, ani odlesky ohňů, které planou za zdí, ani lidi, žijící za touto zdí, ani náš svět plný barev, vůní, jasu, živlů, jasného slunce a noční hvězdnaté oblohy.

A náhle, jeden z vězňů, který pobýval v jeskyni už hodně dlouhou dobu, který viděl za svůj dlouhý život už hodně stínoher na stěnách a domníval se, že porozuměl viděnému …náhle je jeden z těchto vězňů zbaven pout. Může vstát, otočit hlavou, jít o kus dál a spatřit planoucí ohně za zdí. Náhle tento muž vidí předměty a věci jejichž odlesk tvořil mužův dosavadní svět, který až do této chvíle považoval za tak skutečný a o němž se domníval, že porozuměl jeho smyslu.
Nemyslíte, že muž bude řádně zmaten a bude se domnívat, že stíny viděné v jeho předchozím životě byly pravdivější než ty, které se mu ukazují teď? Nevěří svým očím, neboť nyní propuštěný vězeň jasně vidí, že celá jeho dosavadní životní zkušenost byla jen pozorováním ODLESKU světa tam za zdí. Nyní to náš propuštěný vězeň jasně vidí, a přece stále nemůže uvěřit.
A překvapením ještě není konec. Protože již přicházejí průvodci a vedou muže skrze úzký a strmý vchod do slunečního světla. Muž se poté ocitá na prostorné pláni zalité slunečním svitem, nedaleko vysokého stromu. Průvodci odcházejí a muž zůstává sám se svou zkušeností a se svými otázkami.
Nemyslíte, že tento zmatený muž se i se svou novou zkušeností bude domnívat, že zkušenost získaná v jeho dlouhém životě v jeskyni, že tuto bude považovat za opravdovější? První, co náš muž poznává, je STÍN stromu, který vidí. Vidí tento stín a říká si: „tak přece je v tomto světě něco SKUTEČNÉ…
Náš muž si nejprve musí zvyknout, aby mohl vidět věci tam nahoře. Nejprve asi bude poznávat stíny, pak samotné předměty. Pak by se mohl dívat na samotnou oblohu, hvězdy a měsíc v noci, neboť noc a stín tak důvěrně zná. Nakonec by se mohl podívat na slunce samo a pozorovat ho takové, jaké skutečně je ….



Dokud lidé žijí ve světě každodenní zkušenosti, žijí ve světě zdání a nevědí nic o pravém BYTÍ.
Materiální, smyslový svět poznáváme našimi smysly, týká se tedy smyslových jevů. Zjevné, viditelné věci jsou pomíjivé, nepravé, jsou to STÍNY V JESKYNI. Oblast pravého, autentického bytí je oblastí duchovního světa, pravé poznání se uskutečňuje pomocí „ducha“. Ten nahlíží věci v jejich podstatě – v jejich esencích. Tyto čiré esence – dokonalé předobrazy věcí jsou v oblasti pravého bytí a jsou věčné.
V podobenství o jeskyni jsou to ony VĚCI SPATŘENÉ VE SLUNEČNÍM SVĚTLE. Nad nimi je nejvyšší idea dobra a krásy, které všechny ostatní věci převyšuje a osvěcuje – SLUNCE. Slunce v podobenství je Absolutnem, Božstvím, Bohem ….




Toto je pozdrav od Platona, řeckého filozofa, jednoho z největších myslitelů v dějinách filozofie. Většina děl má podobu dialogů, vedených Sokratem jako tlumočníkem Platónových myšlenek.