Jak psal Franz Kafka

Byl začátek září roku 1983, velmi slunečné pozdní léto a já dostal z Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV dopis tohoto znění: „Dobrý den, Paule, ty mě asi neznáš, ale mluvil jsem o tobě s Maximem ohledně Kafky. Podle toho, co mi Maxa řekl, ti zasílám „Povídky“. Ostatní knihy ti mohu nabídnout, jestli by ti to nevadilo, ve formě fotokopií …“ A to bylo mé první, osudové setkání s dílem velikána pražsko-německé literatury, Franze Kafky …

Musím podotknout, že za Kafkovy „Povídky“, což bylo druhé vydání v nakladatelství Odeon, jsem tehdy zaplatil 150,- Kčs, ačkoli vydavatelem byla stanovena cena na 19,- Kčs. Tato cena v tehdejším systému byla pro prodejce závazná, ale cena 150,-Kč mi nevadila, vždyť jsem přece měl Kafku !!! Setkal jsem se tak s dílem spisovatele, jež se mi stal láskou a fascinací na celý další život, a jehož dílo považuji i dnes za jedno z nejpřesnějších popisů situace, v níž se jedinec-člověk v 20. století ocitnul. (potažmo 21. století)
Čím je tedy Kafkovo dílo tak jedinečné, oslovující a pravdivé? Především vás zarazí podivná, fascinující a zneklidňující fantastičnost světa, do kterého vás Kafka uvede. Ať už se rozhodnete přečíst Proces, Zámek, Proměnu, Ameriku nebo některé z jeho povídek, ocitnete se ve světě, který odporuje logice všedního života, události jsou neuvěřitelné a fantastické, jakoby je právě někdo vytrhnul z vašeho neklidného snu. Svět Kafkových děl nepodléhá zákonům kauzality, nerespektuje časovou posloupnost událostí, není to svět naší běžné zkušenosti. Přesto však mrazivě pocítíte, že jde o svět pravdivý, o svět, v němž vládne logika snu. Autor, který takto postupoval, tomu nemohlo jít o ztvárnění vnější reality objektivním popisem. Chtěl ztvárnit svůj vnitřní svět, svůj vnitřní život, chtěl vysvětlovat něco nevysvětlitelného, chtěl vyjádřit svou úzkost.
Došla tak naplnění slova Kantova, který cituje slovo Aristotelovo:
„Když bdíme, máme společný svět, když však sníme, má každý svůj vlastní.“
Kafka svůj snový svět přivedl do literatury a sdělil nám ohromujícím, geniálním způsobem své proroctví o člověku 20. století:
„Realita se neobyčejně zkomplikovala, rozvinutá společnost a komplex toho, co v sobě tento pojem zahrnuje neobyčejně ztížily přehled a znesnadnily schopnost rozeznávat podstatné od nepodstatného. To vše je provázeno zmatením jazyků, lží, falšováním řeči a zaváděním jedince na scestí – ve jménu zájmových skupin nebo osobního prospěchu.A do toho Kafka svým dílem volá:
„A co člověk v tom všem???“

V románu Proces se Josef K., prokurista velké banky, probudí a ke svému překvapení zjistí, že je obžalován neznámým soudem – pro neznáme provinění.Začíná proces. Jelikož je však obviněný ponechán na svobodě, je v pokušení pokládat své zatčení a svůj Proces za nedůležité epizody, které se staly v jednom sychravém, nevýznamném ránu života.Když dostane hlavní hrdina telefonickou výzvu, aby se dostavil k soudu, je ještě odhodlán jakékoliv obvinění odmítnout a se svým Procesem jednou provždy skoncovat a zapomenout na něj. Jenomže Proces již nemůže vytlačit z mysli. Dostane se do těsných, dusných úřadoven soudu, ovane jej
hrůza z nekonečné zkorumpované byrokracie, doslechne se o krutých případech, jež končí smrtí obžalovaného. O jeho vlastním Procesu ví stále víc lidí, význam Procesu roste, až zaplní celý život hlavního hrdiny románu, Josefa K.
Obžalovaný se stále víc poddává neviditelnému a tajemnému soudu, poznává jeho vliv i moc, až nakonec bez odporu přijímá jeho ortel, kterým je - smrt. Josef K. je popraven v opuštěném lomu za městem, kde umírá nedůstojně, „ jako pes“.

Jaké je vysvětlení, jaký je klíč k tomuto podivnému, „snovému“ románu? Musím říct, že interpretací a vysvětlení je mnoho. Jsou interpretace politické, náboženské, mystické….a další a další. Z úcty k profesoru E. Goldstuckerovi vám nabídnu jeho vysvětlení:
„Josef K. se provinil v podstatě tím, že připustil zmechanizování svého života, že beze zbytku zapadl do strojově pravidelného dění, že se jím dal obrat o vše, co člověka dělá člověkem, že se stal součástí toho stroje a odpadl tudíž od zákona, jemuž dle Kafky každý podléhá a který se dá vyjádřit příkazem: „Buď člověkem!!!“

Tak psal Franz Kafka …