Dnes jsem byla svědkem nádherné, ukázkové situace. Seděla jsem v Lesním baru – což je místo nad Horní Lipovou. Je to místo skutečně v lese, v kopci, takže místo, kde, když jdete pěšky, už máte jazyk na vestě, děti otravují, že se jim nechceeee…a vy myslíte jen na to, chvíli se někde svalit a dát si jedno, případně dvě pěkně orosená pivka. A ono tu najednou je. Místo bez obsluhy, místo, kde si nejen můžete dát pivko, které je důmyslně chlazeno v potoce či sudu, ale dokonce si zde můžete vzít z chladícího boxu špekáček a opéct si ho.
Těšila jsem se na něco sladkého, tatranku, tyčinku a pivo. Ovšem rozevřená papírová krabice skýtala naprosto nečekané překvapení. KREMROLE. Čerstvé kremrole. Sešly jsme se nad krabicí tři. Jen jsme se na sebe podívaly, očička zajiskřila a každá si chutí hrábla. Hmm..Normálně kremrole zas tak nemusím, ale takhle v lese? Tomu se nedá odolat.
„A kdybyste chtěly vědět, tak v Branné na náměstí mají luxusní trubičky, malé, velké – a to jen za…“ vyslovila jedna z žen směšnou cifru. „ Jsou úplně skvělé,“ dodala ještě. Upřímně jsem v tu chvíli vůbec netušila, kde je Branná, ale informaci jsem ve svém mozku zaznamenala. Co kdybych třeba jela okolo.
Usazena za stolem, pochutnávala jsem si na kremroli a pivku a tu slyším, jak u vedlejšího stolu říká třetí žena z naší hříšné trojice svému muži. „Prý mají v Branné na náměstí výborné trubičky, a jen za …Mohli bychom se tam stavit cestou zpět,“ dodala nadějně. Její muž v klidu přikývl, „ To máme při cestě, žádnej problém.“
Seděla jsem a musela jsem se smát, já miluju ženské tamtamy. A tohle místo, které funguje jako rozcestník, jako občerstvovna, najednou získalo další funkci. Výměniště informací. Každý příchozí, který vyslechl informaci o trubičkách, si ji odnese na tu svou stranu a je klidně možné, ba dokonce pravděpodobné, že se nakonec všichni jednou sejdeme v Branné na náměstí a budeme hledat, kde že to prodávají ty skvělé trubičky.
Ženy mají tento dar přirozeně v sobě, vlastně já díky tomu získávám nové a nové klientky, čtenářky. Jedna řekne druhé… a třetí za mnou přijede.
Ovšem dámy, buďme šťastné za naše muže, kteří nám často pomohou naše informace zrealizovat.
Třeba zastavit v Branné na náměstí. No, pravda, říkám si: “Jak by to asi bylo – kdyby to nebylo při cestě?“ V tom případě – lze dělat jediné - vnuknout svému muži okamžitou a nepřekonatelnou chuť na trubičky. Jinak nevím.:-)
