Tělo… nositel rozkoše… požitku… zdraví… informací. Vnímáme ho? Nebo ho spíše ignorujeme? Proč je dobré ho ctít a hýčkat? Mít k němu vztah?
Je nepopiratelný fakt, že tělo máme. Proto je i přirozené se o něj dobře a s láskou starat. Jako o svoji zahrádku (muži: o svoje nové auto). Víme, že vše, co je opečováváno, dobře roste, jezdí, kvete a nese další plody.
Zkuste nyní číst a podívat se, zda to, co děláte pro své auto nebo svoji zahrádku… děláte i pro sebe, pro svoje tělo.
Pro ty, kteří mají rádi auta:
Když se o své auto dobře staráte, čerpáte kvalitní palivo, doplníte včas olej, máte ty správné gumy, pravidelně s ním jezdíte a nenecháte ho stát v garáži, jede jako drak. Pokud s ním jezdíte pravidelně, ihned si všimnete, když začne něco klepat… zamíříte do servisu, protože moc dobře víte, že by se vám mohlo stát, že vás pak někde nechá ve štychu, že vás může vyšplouchnout v tu nejnevhodnější chvíli. Anebo, že když závadu necháte déle, bude to jen dražší. Prostě na tom proděláte.
Vzpomínáte na ten pocit, když vám motor zabublá, pod zadkem ucítíte jeho sílu a vy se jen blaženě zapřete, když zabere plnou silou? Víte, že se na své auto můžete spolehnout, doveze vás bezpečně kamkoliv.
Vezměte si, jak rychle umí reagovat, když strhnete volant, změníte směr, vždy poslechne na slovo. Klidně se otočí, když je potřeba. Dokonce má i zpátečku. Není žádná hanba změnit směr nebo vycouvat. Když prší, zapnete stěrače, někdy pomaleji a někdy rychleji, přesně tak, abyste dobře viděli. Odstraní hbitě vše, co vám znemožňuje vidění. Víte, že pokud má slabší motor, nemá smysl ho honit do kopce; víte přesně, co má vaše autíčko rádo, co mu dělá dobře... a za jakých podmínek ideálně funguje. A také víte, že můžete kdykoliv zastavit.
Co vaše tělo? Jste k němu také tak pozorní? Děláte pro něj totéž? I vaše tělo je dokonalý stroj, který potřebuje vaši pozornost. Pak vás proveze životem lehce a bez zbytečných nehod.
Může fungovat tak, jak se vám ani nesnilo... asi jako když starou škodovku vyměníte za Ferrari. A teď se zamyslete – mít Ferrari... jak bych se asi o něj staral?
Verze pro ty, kteří pečují o květiny:
Máte svoji zahrádku nebo oblíbené pokojové květiny? Pěstujete bylinky?
Musíte zasadit, zalít. Ale moc dobře víte, že tím to nekončí. Všechny rostlinky potřebují pravidelnou péči. Zalít a zkypřit, někdy přihnojit. Každá potřebuje jiné světlo, jiné podmínky. Zkoumáte a pozorujete, co které květině vyhovuje. Někdy je to alchymie. Všechny potřebují lásku. Pozornost a opečovávání. Některé nemají rády průvan, jiné zase přímé sluneční světlo. Některá pije často jiná naopak.
Pokud máte doma různé rostliny, musíte respektovat jejich jedinečnost, jejich konkrétní podmínky. Jejich čas. Víte, že po zasetí nějakou dobu trvá, než vyrostou, že nejdřív musí vyrůst, pak nasadí poupě a teprve potom vás obdarují květem a vůní. A teprve po odkvětu může přijít plod. Nejdřív malý, zelený a teprve když má dobré podmínky – slunce a teplo – stane se šťavnatým, sladkým, zralým. Jiné zase po odkvětu nějaký čas odpočívají. Nespěcháte na ně, vždyť si potřebují odpočinout.
Co uděláte, když se na zahrádce začne šířit plevel? Taková „pejřavka“, mlíčáky či nedej bože pýr? Vy víte, že by vaše rostliny zadusily. Víte, že je třeba je nekompromisně vytrhnout, i s kořeny. Víte moc dobře, že lépe se vytrhne tu a tam nějaký plevel, než když se musíte prokousat zarostlou zahrádkou. Víte, kolik času pak musíte obnově zahrádky věnovat, kolik dřiny a úsilí vás to bude stát. Taky víte, že lépe se plevel trhá po dešti, když je půda měkká, než když je udusaná a vyschlá.
Jak pečujete o sebe? Znáte svoje jedinečné potřeby? Nebo si škodíte stravou, která vám nedělá dobře? Vnímáte přicházející nemoc nebo ji řešíte práškem? Necháváte v sobě růst myšlenky, které vás otravují? Zůstáváte obklopeni lidmi, kteří vás dusí?
Jak byste se starali o tu nejvzácnější a nejchoulostivější květinu?
Mohla bych uvést mnoho dalších námětů, na kterých je vidět, čemu dáváme přednost. Například takoví pejskaři… často má jejich miláček daleko lepší servis, než si majitelé dopřejí sobě. Jejich zvířata běhají s větrem o závod a oni samotní stěží vyjdou po schodech.
Jedna věc je toto vše pochopit, vědět… a druhá je skutečně konat. Udělat pro své tělo, pro sebe to nejlepší. Ale kdo jiný než vy… to může udělat? Vlastně to všichni víme… tak co nám brání… proč se nevnímáme, proč se o sebe nestaráme alespoň tak, jako o své auto anebo o svoji zahrádku?
Jsou snad důležitější věci než naše tělo, ve kterém žijeme? To nevyměníte za novější model, ani nezasadíte nové semínko.
Co tedy se sebou? „Chci o sebe pečovat, ale jak na to?“ říkáte si možná.
Tomuto tématu se budu věnovat na podzimních akcích.
Teď stačí, když se naplno rozhodnete, že chcete. Že vaše tělo JE důležité. Že VY jste důležití. To je první krok.
