Stále máme potřebu něčeho se držet. Informace, informace, informace. Vtipné je, že i duchovní svět stále zaměstnává převážně mysl. Jak odpouštět, propouštět, čistit. Návody, techniky, postupy meditací. Není jednoduché se vyznat ve všech radách a poučkách. Nakonec zjistíte, že jste totálně zblblí. Na všech frontách. Že nevíte co jíst, protože každý považuje za nejlepší a zdravé něco jiného. Že nevíte kterou techniku teď použít, protože doporučení jsou mnohá a jdou někdy proti sobě. Že nevíte čemu věřit…
Super. Skvělý stav…
Nezbyde vám nic jiného, než se všeho pustit a zůstat s tím, co je uvnitř vás. Se vším, co tam je.
Věřit „pouhé“ existenci sebe sama.
Propustit vše, co si myslím, že jsem.
Všechny představy o sobě, všechnu bolest, křivdy, strach, lpění - všechnu zátěž.
Je to chvíle obrovského chaosu. Může být až jako smrt, umřou všechny nesmysly, které jste si nastřádali v hlavě. Všechny postupy a doporučení.
Může se objevit silný odpor, mysl se brání a chce si udržet pozici.
Nejsem proti technikám, jsou chvíle, kdy mohou pomoci. Důležité je neztratit se v nich. Umět je propustit. Nechat je volně jít, když je váš čas. Když už chcete být skutečně svobodní.
Utišit svou mysl… Nechat ji odejít.
„Jak?“ Zeptá se okamžitě ona.
Nepotřebujete to vědět. Nechtějte TO dělat. Je to rozhodnutí uvnitř, které dozrálo. Touha duše být svobodná. Ochota pustit se utrpení. Vzdát se sebe sama. Odevzdat se čiré existenci. Vzdát se.
Možná zemřete, ale spíš ne.
Zůstanete v „pouhém“ JSEM. Jsem toto všechno. JSEM TO VŠECHNO.
