Lesní bar?

Dnes jsem si ujasnila, že nejsem turista. Mě skutečně nebaví pochodovat celé hodiny. Na to jsem již příliš okusila luxus cyklistiky, luxus rychlejšího přibližování se. Tak, jako mě baví na kole jezdit po cestách, tak mě nebaví po nich chodit. Dnes jsem vylezla loukou na cestu, která vedla, a vedla a vedla…lesem…lesem…a lesem…Ovšem dovedla mě na zajímavé místo. Když jsem viděla rozcestí, které nabízelo varianty pokračování lesem do kopce, nebo k Lesnímu baru, neváhala jsem. V tu chvíli jsem už vzdala ten bláznivý nápad delšího pochodu a s chutí jsem vyrazila z kopce dolů.

Bar v lese? Hmm.. byla jsem zvědavá. Kulatiny, srubík, samoobsluha, no vážně zde nebyl nikdo, kdo by inkasoval peníze. Místo toho zde visí kasička, do které, jsem nejen já, ale i další příchozí (stejně nadšení z toho místa) hodili víc, než byly uvedené ceny. Ti, co zde evidentně byli poprvé, strávili nějakou chvíli hledáním pochutin, nápojů a dalších drobností. Tohle veselé pátraní po jídle báječně sdružilo příchozí, navzájem si napovídali, co lze kde najít. Jeden z příchozích mužů někde vyčetl informaci, že o něco výše na cestě je další bar, který není tolik vybaven, ale za to, skýtá překrásný výhled. „Takže, na koho nezbyde, ten se nasytí pohledem na krajinu.“ Shrnula to jeho žena. Všichni jsme se tomu srdečně zasmáli a já pocítila velký vděk i úžas nad tím, že to zde takto krásně funguje. A z celého srdce jsem popřála Lesnímu baru, aby bylo chráněné před vandaly, či „hladovci“. 
Po jednom v horském potoce chlazeném pivku – při pohledu na důmyslná přirozená chladící zařízení jsem se rozesmála nahlas – jsem si cestu zpět užívala po svém.
Nejsem turista. Ale miluju být venku, poflakovat se po lese, zastavit se u každého třetího stromu, potulovat se po loukách, pozorovat motýla, jak dlouho se mi chce, kdykoliv seskočit do potoka.
Zastavila jsem se u lávky přes potok, za kterou je lavička a cedulka o buku stojícím nad potokem. Sedla jsem si, jojoj… energie se rozfrčela. Hodně dobré místo. Ten buk má kořeny sahající do potoka. Voda nese informace z kopců… Prostě u tohoto stromu jsem cítila velkou moudrost. Mužské energie se propojily se ženskými. Pozdravila jsem ducha toho místa – od své návštěvy šamanského páru ve francouzských Pyrenejích to dělám vždy – a požádala ho o vedení o podporu s tématy, se kterými si momentálně nevím rady.
Toto místo mě ještě víc rozradostnilo. Po nějaké době jsem si to štrádovala dolů, pobrukovala, mávala kolem sebe rukama jako malá holka a co chvíli jsem si skočila do potoka. Juchů – život je krásnej a ve skutečnosti velmi jednoduchej. Proč si ho sakra furt tak komplikujem? Stačí vyjít ven a víme všechno.
A zaplať bůh – nemusíme kvůli tomu šlapat dvacet kilometrů. :-)