Dnes už trávu bez notebooku neposekáte.Mountfield
Tato reklama mě už pár dní, možná týdnů pronásleduje na radiu Oldies. Myslím, že dobře vystihuje strategii, s jakou se výrobci všeho možného i nemožného rozhodli vypořádat s ekonomickou krizí. Je celkem zřejmé, že krize je možná zčásti zapříčiněna špatnými hypotékami, ale z velké části tím, že lidé už všechno mají a další zboží nepotřebují.
Jedna z cest, kterou se výrobci rozhodli jít, je snižování kvality zboží. Aby byl spotřebitel tlačen koupit si nový obdobný výrobek dříve než tomu bylo v minulosti. Tato strategie však už dávno nevyhovuje. Kvalitu nelze zhoršovat do nekonečna a je třeba prodávat stále a více.
Automobilky například už vědí, že trh s osobními automobily je prakticky nasycen a při plně dostačujícím jednom voze na rodinu už prodej nevzroste ani když to odfláknou sebe víc. Navíc na trhu s automobily stále ještě existuje jakási konkurence, takže není možné kvalitu aut snížit třeba na životnost 2 roky.
A tak automobilky přicházejí s novými modely, které již v popisu nesou označení "vhodné jako druhé nebo třetí auto do rodiny". Ideálem výrobců automobilů je jedno auto na cestu do práce taťka, jedno auto na vození špuntů do školy mamka, jedno větší auto když chce jet na výlet celá rodinka pohromadě, a jedna menší dodávka, když taťka potřebuje dovézt dva pytle cementu nebo basu piv.
Strategie přesycení trhu, s kterou na nás vyrazili výrobci automobilů, však není vhodná pro všechny. Například výrobce sekaček na trávu těžko přesvědčí zahrádkáře, že je dobré mít jednu sekačku na mokrou trávu a druhou na suchou. Podobně výrobci notebooků těžko vnutí někomu nový notebook jenom proto, aby si tam mohl hrát s úžasným aerem.
A tak patrně výrobci dospívají k řešení, které je tak trochu staronové - vnutit zákazníkovi něco, co nepotřebuje. Toto už se uplatňuje v malém měřítku dávno, při různých akcích a slevách. Třeba kupte si dva balíčky špaget, dostanete třetí zdarma. Takovýto slogan mě vždycky donutí k úvaze, že bych si třeba hrozně rád koupil dva balíčky špaget, ale nemám šanci. Buďto si odnesu jeden, nebo tři. Nic mezi neexistuje. Samozřejmě, mohu "akční" špagety odmítnout a odnesu si jen dva balíčky, ale kdo by to udělal?
Ale zpět k Mountfieldu. Prodej po dávkách nebo balíčcích je již dlouho celkem běžná věc - například hračky balené s hamburgerem od McDonalda, nebo počítačové hry v balení cereálií. Ale Mountfield naznačuje, že se v blízké budoucnosti můžeme dočkat ještě výrazného zdokonalení metody "akčního" prodeje. Napříště už nebude možné koupit samostatně sekačku na trávu. Vždy si k tomu budete muset odnést ještě notebook, a možná i řadu jiných užitečných věcí navíc.
Už se těším, až si budu chtít v Tescu koupit 5 rohlíků, ale bude k tomu ještě přibalen mobilní telefon a instalační CD operačního systému MS Windows Vista. V autoservisu mi vymění olej, ale dostanu k tomu ještě sadu stěračů. K novému blue-ray přehrávači si zákazník ještě odnese pár kopaček Puma a letenku z Frankfurtu do Dubaje na den dle vlastního výběru.
Nový způsob prodeje bude jistě vítán provozovateli různých tržnic. O víkendech tam budou proudit davy, aby s podobně postiženými spotřebiteli směnily zboží, které si nechtěly koupit, za něco aspoň maličko užitečného. Ale hlavní je, aby se vyrábělo a prodávalo dál. To nás zachrání.
