Je Země opravdu středem vesmíru?

Určitě si teď říkáte: "Cha, nejspíš nějaký náboženský fanatik. Co to tady vytahuje? Dávno přece víme, že není."

Jenže ono nic není černobílé. Podívejme se, jaké je skutečné postavení naší planety ve vesmíru.

Nejprve si shrneme obecně známá fakta o tom, jak se názor na postavení Země vyvíjel. Dlouhou dobu si lidé mysleli, že Země je středem úplně všeho. Slunce a hvězdy považovaly za jakési lucerničky na nebeské klenbě, která se kolem Země točila. Možná snad na tomto místě stojí za zmínku, že již od starověku lidé věděli, že Země je koule a tuto znalost ani během středověku nikdo nezpochybňoval. Nesmíte hned skákat na každou propagandu.

Později přišel Koperník s převratnou myšlenkou, že středem vesmíru není Země, ale Slunce, kolem kterého Země a ostatní planety obíhají. Byly kolem toho nějaké tahanice, ale nakonec se tento názor ukázal být správný a byl veřejně akceptován.

A zase za nějakou dobu se zjistilo, že ani Slunce není nijak výjimečné. Že vlastně hvězdy, které pozorujeme, jsou milióny takových Sluncí, jako je to naše. A že dohromady tvoří strukturu známou jako Mléčná dráha.

V průběhu první poloviny dvacátého století pak dále vědci zjistili, že ani Mléčná dráha není nijak výjimečná. Že je to pouze seskupení hvězd, které nazvali galaxií, a že jsou milióny galaxií, jako je naše Mléčná dráha.

Tento poznatek spolu s obecnou teorií relativity daly vznik novému oboru fyziky zvaném kosmologie. Je to věda, která se zabývá popisem vývoje vesmíru. Základní předpoklad všech modelů, popisujících takový vývoj vesmíru je homogenita a izotropie. To znamená, že vesmír je ve všech směrech a ve všech částech přibližně stejný. Jinými slovy, pokud se přesuneme na nějakou úplně jinou galaxii, uvidíme pořád přibližně to stejné.

Jenže jak naše vědomosti narůstají, narůstají pochopitelně i problémy, se kterými si nevíme rady. Poprvé na to upozornil americký astronom William G. Tifft počátkem sedmdesátých let. Při měření rudého posuvu spektra asi dvou set galaxií si všiml, že mezi naměřenými hodnotami jsou jisté hodnoty častější než ty ostatní. Usoudil z toho, že kolem Země se nachází jakési sférické slupky, na nichž je počet galaxií mnohem větší než jinde.

Vědci dodnes nepřikládají Tifftovu objevu žádnou váhu. Tento objev bagatelizují, případně se ho snaží vysvětlit jakousi náhodou. Naštěstí dnes už člověk nemusí tak moc dát na doporučení vědců a může si udělat představu sám. Podívejte se na následující obrázek.

Tento obrázek pochází z výzkumu The 2dF Galaxy Redshift Survey. Data nasbíraná v průběhu tohoto projektu představují rudé posuvy zhruba půl milióny galaxií. To je o něco větší záběr než měl k dispozici Tifft. Obrázek sám představuje rozložení galaxií ve dvou kuželových výsečích směrem od Země, "spláclých" do 2D. A teď se dobře podívejte. Nevím jak vy, ale já tam zcela zřetelně vidím minimálně dvě soustředné sféry, zhruba ve vzdálenosti půl a jedné miliardy světelných let od Země. Pokud to nevidíte, pak vězte, že to tam vychází i v histogramech.

Co to znamená? Minimálně to, že vesmír není tak homogenní, jak v našich modelech předpokládáme. Je sice stále izotropní, ale jen z našeho pohledu. Pro pozorovatele z galaxie vzdálené 200 000 000 světelných let od Země se již nebude jevit ani izotropní.

Další věc je, že teorie velkého třesku nemá pro tento jev žádné vysvětlení. Jediná možnost je tento jev ignorovat, bagatelizovat a případně ho prohlásit jednoduše za náhodu. Mno, má to svoje opodstatnění. Kdo věří na náhodu vzniku života, tomu jistě nebude za těžko uvěřit i na takovouto náhodu. Prostě vesmír takové věci běžně dělá.

Přesto si neodpustím jednu otázku. Je každá planeta, kde vznikne tvor uvědomující si svoji existenci, středem vesmíru? Nebo ze všech takovýchto bytostí máme jenom my to úžasně výlučné postavení?