Jak je to genderově správně?

Myslel jsem, že nepodlehnu panice a do nového genderového běsnění se zapojovat nebudu. Ale tak nějak už to dolehlo i ke mě, takže bych měl pár námětů.

Jednak by mě zajímalo, jak správně ohnout některá slova. Tak třeba takový "vykuk". Jakpak se takto správně označí paní? Vykuka, vykučka, vykuna?

Pořád se teď opičíme po západu, i v tom genderu. Ale třeba v angličtině takovéto problémy nemají. Tam je všechno stejně. Když už to musíme řešit, co kdybychom se podívali, jak si v tomto směru stojí příbuzné, slovanské jazyky?

40 let jsme přebírali věci ze Sovětského Svazu, i slova z Ruštiny. Třeba chozrasčot, perestrojka a podobně. Dnes je kopírování Ruska nemoderní, ale jak si na tom stojí ruština genderově? Výborně, tam už tento problém vyřešili dávno, snad hned po VŘSR.

Ze školních škamen si vzpomínám, že lékařka se rusky řekne "ženščína-vrač", kosmonautka je "ženščína-kosmonavt". A jsou v klidu. Proč to nepřevezmeme od nich? Tímto krokem by z chirurgyně mohla rázem být "ženachirurg", dále bychom mohli mít "ženahorníka" či "ženapopeláře" (i když je možné, že o poslední dva výrazy ani genderový zájem nebude).

Ovšem na závěr je třeba si uvědomit, že i toto nové řešení by s sebou neslo jistá úskalí. Tak například známý spor dvou Cimrmanových škol o ledabyle napsanou scénickou poznámku ke hře Němý Bobeš. "Po návsi proběhne chlapec-žena-obruč." Vídeňský profesor Fiedler to mylně vykládá tak, že po návsi běží chlapec s obručí, kterou žene klacíkem. Pražská škola pánů Svěráka a Smoljaka se domnívá, že po návsi projdou chlapec, žena a překutálí se tam jakási obruč.

Pokud by se ujala nová genderová úprava českého jazyka, rázem by zde vyvstal ještě třetí výklad, že totiž po návsi běží chlapec a vedle něj obruč ženského rodu. A teď mě napadá, je vlastně ten obruč mužského rodu?